Alois Wokoun

Ve svých 19 letech byl postižen poliomyelitidou. Po léčbě v Janských Lázních tam zůstal, získal kvalifikaci v metodě Kenny a ze svého vozíku léčil nejmenší pacienty s dětskou obrnou. Mimo to organizoval kulturní programy pro dospělé pacienty. Jeho koníčkem bylo také malování exotických ideálů. Po všeobecném očkování proti polio se vrátil do Prahy a studoval tam na Karlově univerzitě nejdříve práva a pak estetiku s teorií umění. V 60.letech 20.století se s diplomem stal regionálním metodikem amatérských talentů ve vizuálních odvětvích umění. V kladenském klubu filmařů vytvořil několik animovaných grotesek. Dvě z nich byly oceněny na filmových festivalech v Brně a Zlíně. S jeho iniciativou byly organizovány AMATRIKy – mezinárodní festivaly amatérských trikových filmů.

Jako popularizátor umění se postupně specializoval na nové, moderní umění mimoevropských zemí, hlavně malířství, grafiku a sochařství tropické Afriky. Přestože závisel na dálkových informacích předních afrických umělců, fakult umění a galerií poštou, shromáždil – také prostřednictvím knihoven Náprstkova muzea, Orientálního ústavu a Univerzitní knihovny – dostatek pramenů, aby mohl publikovat kolem 60 článků a esejů (zvláště v akademickém časopise NOVÝ ORIENT) o novém výtvarném umění v tropické Africe. Napsal hesla o něm do šestisvazkové encyklopedie nakladatelství ACADEMIA a třetinu obsáhlé české knihy „Safari za africkou kulturou“, ilustrované také jeho kreslenými stylizacemi a vydané nakladatelstvím PRÁCE v r. 1983. Od roku 1995 byl externím lektorem moderního afrického umění na Karlově univerzitě v Praze (reportáž o jeho přednášce z vozíku na Filozofické fakultě přinesl televizní pořad KLÍČ). Wokounovy afrikanistické přínosy jsou dokumentovány v akademických sbornících AFRICANA BOHEMICA a v encyklopedii orientalistů. afrikanistů a iberoamerikanistů KDO byl KDO, vydané nakladatelstvím LIBRI. V roce 2003 si NIGERIJSKÁ NÁRODNÍ GALERIE UMĚNÍ vyžádala a otiskla Wokounův esej o předním nigerijském umělci a profesorovi Uche Okekeovi. Přestože A.W. neměl příležitost navštívit Papuu Novou Guineu, mohl uveřejnit také esej „Moderní umění pod rajkami“ dík přímým poštovním informacím Národní školy umění PNG, Národního muzea PNG a publikacím Prof.Ulli Beiera, zakladatele univerzitního ústavu Iwalewa Haus v Bayreuthu, jenž Wokounovi později poskytl také své knihy o novém umění původních obyvatel Austrálie. Podobně dík informativním materiálům paní Maureen z Jamajky, která se narodila na ostrově Trinidad, mohl A.W. analyzovat umělecké styly trinidadských karnevalů.

Jako obrnou postižený, uveřejnil „Ála“ Wokoun mnoho článků o architektonických, cestovních a jiných bariérách v českých časopisech zdravotně handicapovaných ELÁN, ZPRAVODAJ ASOCIACE POLIO, VOZÍČKÁŘ, MŮŽEŠ, BARIÉRY a ABILYMPIJSKÝ ZPRAVODAJ.

Ve funkci člena výboru ASOCIACE POLIO v devadesátých letech rozvíjel informativní kontakty se zahraničními organizacemi zdravotně postižených a otiskl jejich zkušenosti v českých bulletinech. Dopisoval si s legendární patronkou obrnářů paní Gini Laurie, která pro obrnáře založila v U.S.A. mezinárodní informační centra, bezplatně posílala publikace svému českému příteli a uveřejnila několik jeho humorných anglicky cestopisných článků v časopise REHABILITATION GAZETTE, vydávaném v Saint Louis. Jako český delegát se A.Wokoun zúčastnil jednoho z mezinárodních seminářů v německém Sonnenbergu a na pozvání MOBILITY INTERNATIONAL studoval vymoženosti pro tělesně postižené v Londýně. V roce 1992 se zúčastnil kongresu Independence ve Vancouveru jako host kanadského ministerstva a pak na světový kongres REHABILITATION INTERNATIONAL v africkém Nairobi s pobytovým stipendiem, zprostředkovaným keňským prezidentem kongresu Aworim. V dalších letech byl členem delegací ASOCIACE POLIO na mezinárodní konferenci o Polio v Mnichově a v německých lázních pro obrnou postižené ve Wiesbadenu. V srpnu 2000 působil jako odborný rozhodčí soutěží 5. MEZINÁRODNÍ ABILYMPIÁDY v Praze.

ASOCIACE POLIO v ČR vydala s dotací Ministerstva kultury ČR postupně Wokounovu obrnářskou autobiografickou trilogii. V prvním svazku SVĚTOBĚŽNÍKEM SE SADISTKOU, vytištěném v r. 1993, vylíčil autor svůj souboj s Polio a s humorem své cesty na vysokých berlích nebo na invalidním vozíku do 40 zemí čtyř světadílů. V druhém díle nazvaném SLASTI VOZÍČKÁŘE, vydaném v r. 2000, se A.Wokoun zabývá satiricky specifickými problémy, ale i příjemnými zážitky vozíčkářů. Knížka získala Cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené občany a v lednu 2004 vysílal Český Rozhlas 2 četbu většiny kapitol v sedmi večerních půlhodinkách. Závěrečný svazek trilogie VYŠINUTÝ SENIOR z roku 2003 vypráví opět s humorným nadhledem o odlišnostech seniora s postpoliomyelitickým syndromem a jeho pestrých příležitostech nebo nevšedních aktivitách i po pětasedmdesátce. Knížku citoval v rozhlase i v tisku publicista Rudolf Křesťan a Asociace Polio sjednala autogramiádu Ály Wokouna v Neoluxoru - největším knihkupectví České republiky.

A. Wokoun je ženatý. Manželka Drahomíra, rozená Macháčková, přestože byla také postižena poliomyelitidou, vystudovala medicinu (obor hygina a epidemiologie) a její uplatnění vyvrcholilo funkcí ředitelky Středočeské krajské hygienické stanice. Jejich syn René (narozený 1953) vystudoval geografii, je docentem na Vysoké škole ekonomické a ředitelem ústavu pro regionální vztahy. Vnuci dostudovali začátkem roku 2004: Michal jako inženýr ekonomie a mladší Martin jako bakalář v oboru informatiky. Vnučka Eva si zvolila gymnázium se specializací na matematiku po vzoru své matky, profesorky matematiky a fyziky.

Více zde: http://www.polio.cz/polio-v-csr/osobni-stranky-obrnaru/alois-wokoun/