Robert Fagles Knihy

Reedice jednoho ze dvou nejstarších eposů nejen antické, ale evropské literatury vůbec, v klasickém původním překladu Otmara Vaňorného. Základním tématem této rozsáhlé skladby se staly osudy jednoho z hrdinů trójské války - ithackého krále Odyssea. Děj se soustředí především na posledních jedenačtyřicet dnů Odysseova desetiletého bloudění při návratu z boje, avšak v některých scénách se vrací i do času předcházejícího. Kulisou často vybírá nekonečné prostory moří a oceánů, na nichž hrdina zažije mnoho námořních dobrodrodružství za účasti řady mytologických postav. Tato obsahová složka je pak zarámována příběhem Odysseova syna Telemacha, který se rozhodl vydat do světa hledat otce, neboť v době jeho nepřítomnosti na Ithace se o ruku Odysseovy ženy Penelopy ucházejí četní nápadníci. Celý děj lze také chápat jako oslavu udatného bojovníka, jenž putuje nejrůznějšími exotickými kraji a neustále řeší nebezpečné situace, aby si tak znovu vybojoval nejen vladařskou moc, ale i lásku milované bytosti.

Homérovy eposy jsou základem evropské vzdělanosti a patří mezi nejdůležitější literární díla evropské kultury. Nové kapesní a cenově dostupné vydání, podpořené sponzorskou subvencí, poskytne studentům a badatelům praktické prostředí pro soustavné studium. Překlady, které nejsou od Otmara Vaňorného, často postrádají číslování veršů, což je činí nevhodnými pro odborné použití. Naše vydání se zaměřuje na dostupnost a užitečnost v akademickém kontextu. Překlad Otmara Vaňorného, s jeho archaickým nádechem, zůstává nejlepším zpracováním Homérových eposů. Vydání Íliady, podle třetího vydání z roku 1942, je nyní k dispozici v kapesní podobě. Vydavatelé přizpůsobili Vaňorného doprovodné texty současným jazykovým normám, přičemž zachovali jeho stylistický svéráz. Překlad jako básnický text byl upraven minimálně, přičemž byly zachovány archaické samohlásky a neobvyklé tvary. Opraveny byly tiskové chyby a zjevná přehlédnutí. Toto kapesní vydání neobsahuje Slovníček z jubilejního vydání z roku 1996 ani Bibliografii a Posloupnost překladů ze studijního vydání z roku 1999.

Aristotle called "Oedipus The King," the second-written of the three Theban plays written by Sophocles, the masterpiece of the whole of Greek theater. Today, nearly 2,500 years after Sophocles wrote, scholars and audiences still consider it one of the most powerful dramatic works ever made. Freud sure did. The three plays--"Antigone," "Oedipus the King," and "Oedipus at Colonus"--Are not strictly a trilogy, but all are based on the Theban myths that were old even in Sophocles' time. This particular edition was rendered by Robert Fagles, perhaps the best translator of the Greek classics into English

Antigona pohřbí svého bratra i přes zákaz krále Kreona, který se obětavě, ale poněkud umanutě snaží obnovit blahobyt morem zdevastovaných Théb. Je chycena a poslána na smrt. S tím nesouhlasí její snoubenec, syn krále Kreona, Haimon, a tak spáchá sebevraždu. Když se to dozví jeho matka, taktaké spáchá sebevraždu. Králi Kreonovi nezbude vůbec nic. Takto je potrestán za svoji pýchu, která i jeho dobré skutky proměnila v zaslepené. Sbor je vypravěčem. Posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný. Část sboru souhlasí s tím, aby poslal Antigonu na smrt, druhá část včetně věštce by nechala Antigonu jít. Druhá část sboru by dovolila i pohřbít druhého bratra. S tím král nesouhlasí a řídí se podle sebe a první části sboru. Antigona je dcera bývalého krále. Snaží se o to, aby oba bratři měli stejná práva. Ráda by měla i podporu sestry, ale k ničemu ji nenutí. Její společný rys s králem je, že si myslí, že dělá správnou věc a že je podobně neústupná.