Románově osnovaný obraz z dějin Novgorodu v 9. století vychází z historických skutečností a vědecky ověřených poznatků. Rozvíjí pestré pásmo dějů, v němž se výjevy poklidného života obyvatel střídají s obrazy krvavých bojů s vetřelci, moci a majetku chtivými Normany. Ukazuje i rozdílnost dvou ostře se střetávajících světů, prvního žijícího podle zásad zlaté Novgorodské Pravdy, spočívajících na nesporně lidském uznání stejného práva všech lidí na svobodu, a druhého, jenž svůj život staví na násilí, loupežení a zotročování druhých.
Josef France Knihy



Pět obrázků ze života v petrohradské Alexandro-Něvské duchovní škole je vrcholným, i když nedokončeným dílem rus. kritického realisty (1835–1863). N. G. P. prožil v „burse“ 14 let a na několika typech seminaristů ukázal, jak mladí lidé, kteří si do školy přinášeli nejlepší vlastnosti ruského lidu, byli mravně, rozumově i tělesně mrzačeni zvrácenými vyučovacími metodami a popovskou přetvářkou a licoměrností, která z lidí upřímně věřících činila buď fanatiky nebo cynické atheisty, kteří nosili kutnu proto, že jim usnadňovala pohodlné živobytí. Ovzduší ve škole – bití, hlad, nečistota, ponižování – probouzelo v žácích buď tupou lhostejnost a stesk, nebo je vedlo ke lžím, surovostem, krádežím a udavačství, které bylo jedinou zbraní proti profesorským tyranům a sadistům, opilcům a jesuitským pokrytcům. Bohatstvím dokumentárního materiálu odhalil N. G. P. ve svém fragmentu prohnilost a neudržitelnost jednoho ze základních sloupů ruské feudálně-buržoasní státní moci: pravoslavnou církev a její „výchovu“ kněžského dorostu.