Vasil Bykav
19. červen 1924 – 22. červen 2003
Vasil Uladzimiravič Bykav (rusky: Василий Владимирович, bělorusky: Быков Васіль Уладзіміравіч Быкаў) (19.6.1924 — 22.6.2003) byl sovětský a běloruský spisovatel a veřejný činitel. Vystudoval sochařství, po druhé světové válce působil jako malíř a editor v Grodněnskaji pravdě, od roku 1978 žil v Minsku. Po napsání knihy Mrtvé to nebolí se stal prakticky jakýmsi polodisidentem, roku 1968 protestoval proti okupaci Československa a roku 1980 proti válce v Afghánistánu. Po rozpadu SSSR se stal velmi aktivním v Bělorusku, kde se stal dokonce hlavním zakladatelem a organizátorem Běloruského helsinského výboru. Dále se výrazně podílel na založení běloruského PEN-klubu. Tyto jeho aktivity, spolu s kritikou běloruského režimu vedly k jeho zákazu, proto se přestěhoval nejprve do Finska a poté do Německa, zemřel v Bělorusku. Zajímavostí je, že hodně času trávil i v Praze, kde ho přijal i tehdejší prezident Václav Havel. Ve své tvorbě se zabývá pouze druhou světovou válkou, svá díla umisťuje na malý prostor do krátkého časového úseku, což mu minimalizuje počet hrdinů. U těchto hrdinů se pak odehrává vnitřní drama v mezních situacích.