O naci-fašismu v mysli a díle Knuta Hamsuna To, co mě srazí – na kolena –, jsou jen a jen moje články v novinách. Nic jiného mě porazit nemůže. Mé články si rozhodně může přečíst každý. Nesnažím se je snižovat, připisovat jim menší význam, než mají, to by spíš mohlo být na škodu. Naopak, stojím za nimi teď stejně jako dřív a jako vždycky. A to, co jsem napsal, špatné nebylo. Nebylo to špatné. Když jsem to psal. Bylo to správné, to, co jsem psal, jsem napsal správně, hájí se v prosinci 1947 osmaosmdesátiletý Knut Hamsun, držitel Nobelovy ceny za román M a t k a z e m ě, před tribunálem za spolupráci s NS.
Knut Hamsun Knihy
Knut Hamsun se ve své literární tvorbě soustředil na složitost lidské mysli, popisoval „šepot krve a prosby kostní dřeně“. Jeho dílo, které zahrnuje psychologické romány, se stalo ikonou moderní literatury. Hamsunova vize zdůrazňuje hluboké vnitřní prožitky jako hlavní předmět literárního zkoumání.







Román venkova, veliká apoteóza prostého rolníka neúnavně obdělávajícího půdu, která je mu skutečnou a nepostradatelnou matkou.
Hamsunova novela z roku 1906 nese podtitul „vypravování poutníkovo“.
Dílo z románové trilogie, další vrchol autorovy realistické tvorby a fabulačního umu, poutavé a úsměvné vyprávění o pronikání podnikatelského ducha do severonorské osady.
Svazek obsahuje následující povídky: Ženino vítězství, Sladké léto, Alexandr a Leonarda, Na mouřenínském ostrově, Trhani.
Novela, která společně s díly Podzimní hvězdy (1906) a Tlumeně hude poutník (1909) tvoří závěrečný díl volné trilogie o tulácích.
Novela (či krátký román) význačného norského autora, v níž dva protagonisté jsou telegrafisté, se vyznačuje četnou komikou, karikujícími charaktery i událostmi.
Román Mystérie patří k nejzávažnějším dílům rané autorovy tvorby. Hlavní postava, Nagel, šarlatán a podivín, se jednoho dne vynoří v norském maloměstě, spáchá tu množství výstředností a nepatřičností a vzápětí opět zmizí. Vylíčení jeho myšlenek a nápadů je rafinované a virtuózní, je to doslova džungle zjemnělého duševního života. Nagel je typickým hamsunovským hrdinou, oním „cizincem v životě“ a „poutníkem na konci cesty“, střídajícím své nadzemské vytržení s pozemským rozhořčením nad trapnou skutečností.
Román významného norského spisovatele, který se za druhé světové války přiklonil k nacismu, je ohlasem autorových trpkých zkušeností z let mladosti. Hrdina, ztroskotaný žurnalista, prochází celou škálou pocitů hladu, od fyzické nevolnosti až k fantasticky snovým stavům duševním.
Knižnice Laureáti Nobelovy ceny XX. Úvodní stať o autorovi a pět povídek: Královna ze Sáby – Tajná bolest – Ženské vítězství – Sladké léto – Dámo z Tivoli.



