K. M. Čapek Chod Pořadí knih

Tři prózy - novela, obrázek a romaneto - vzniklé těsně po první světové válce, zpodobují tragické příběhy lidí, kteří prohrávají životní zápas úskokem osudu ve chvíli, kdy počínají věřit ve své síly.

Soubor podává vývoj romaneta jako specificky českého novotvaru poeovské povídky, jež zpodobuje člověka trpícího svou touhou a svým poznáním (J. Arbes: Svatý Xaverius) a mapuje labyrint jeho smyslů (K. M. Čapek-Chod: Experiment) i duše (J. Havlíček: Smaragdový příboj)

Pět povídek námětově čerpaných z Olomoucka, zpracovaných naturalisticky s pronikavou povahokresbou postav, stupňující dramatické vyhrocení příběhů. Povídka "Žebrák" portrétuje člověka zcela odlidštěného mamonem, v "Němákovi" autor postihl duševní svět hluchoněmého sazeče a jeho konflikt se zaměstnavatelem. V "Šikovateli Lemanínském" vylíčil Čapek-Chod otřesnou popravu rakouského vojáka a v novele "Labyrint světa" nadaného a slabošského malíře a jeho zápas s měšťáckou společností. Poslední povídka "Kdo s koho" je groteskou s tragickým námětem milostného trojúhelníku.

Román o životě Antonína Vovrejce, postavy, kterou se autor zabýval už dříve ve svých povídkách. Příběhy titulního hrdiny patří mezi osoby s pocity „zbytečnosti vlastní existence“. Talentovaný student, redaktor a básník prochází tragikomickými situacemi, které jej srážejí do úlohypřehlížejícího korektora, člověka bez zaměstnání, milence primitivní smyslné sklepnice.