Otakar Čapek

Narodil se 23. března 1893 ve Hvožďanech na Blatensku jako syn velkostatkáře. Po absolvování osmiletého gymnáza nastoupil na právnickou fakultu, roku 1914 však studia přerušil a narukoval na ruskou frontu ke 14. pěšímu pluku. Odtud se po dvou letech vrátil, ujal se vedení otcova hospodářství a současně pokračoval ve studiu hned dvou vysokých škol. V roce 1920 se stal doktorem práv a dva roky nato zemědělským inženýrem. Mimoto měl velké nadání pro cizí jazyky a zálibu v cestování. Povahou byl však bohém a vedl bohatý společenský život. Již od dětství také tíhnul k mystice – se svým bratrem Arnoštem provozoval různé duchovní praktiky a v roce 1929 se oba stali zakládajícími členy spolku Psyché.

Ve dvacátých letech se Čapek seznámil s významným českým mystikem Karlem Weinfurterem a od roku 1930 začal přispívat do revue Psyché. Na pole literatury však vstoupil již v roce 1924 dětskou knihou Srnec Blesk. O tři roky později vydal další knihu pro děti s názvem Příběhy liščí rodinky a také okultně laděný román Tajemství košáteckého hradu. Byl rovněž autorem několika dalších dětských knih i odborných publikací, jeho nejvýznamnější dílem je však bezesporu Encyklopedie okultismu, mystiky a všech tajných nauk (1940), unikátní a dodnes ceněná kniha, která obsahuje na 2700 hesel z oblasti magie, mystiky, náboženství i filozofie. Dále sepsal knížku citátů Zlatá zrnka mystická (1947) a památce Karla Weinfurtera věnoval knihu Ježíš Kristus ve světle mystiky (1947). Po smrti Weinfurtera se stal dle jeho přání předsedou obnoveného spolku Psyché, v jehož čele stál až do svého uvěznění v roce 1951.

Otakar Čapek se zajímal rovněž o politiku – v roce 1922 se stal členem studentské organizace sympatizující s fašismem a přispíval do jejího časopisu Výzva. Roku 1925 pak vstoupil do Práškovy agrárně konzervativní strany a o rok později do Národní obce fašistické, vedené rodinným přítelem, generálem Gajdou. Za okupace se však účastnil protiněmeckého odboje a byl raněn během pražského květnového povstání v roce 1945. Po válce patřil k členům komunisty stíhaných organizací (mimo jiné tzv. Zelené internacionály, kterou sledovala StB), což nakonec vedlo k jeho zatčení v roce 1951. Jako jeden z řady tzv. nepřátel socialismu se stal obětí vykonstruovaného soudního procesu a odsouzen za velezradu na doživotí. Jeho trest byl později zmírněn, i tak ovšem Čapek opustil vězení až v roce 1964 a o tři roky později zemřel.