Wilhelm Hünermann byl německý kněz a spisovatel, který se proslavil svými románovými biografiemi římskokatolických světců. Jeho díla poutavě oživují životy těchto duchovních postav pro moderního čtenáře. Skrze své psaní zkoumal Hünermann hluboké otázky víry, oddanosti a lidské odolnosti tváří v tvář nepřízni osudu. Jeho schopnost spojit historickou přesnost s poutavým vyprávěním z něj činí ceněného autora v oblasti náboženské literatury.
Příběh o svatém Piu X., občanským jménem Giuseppe Melchiore Sarto, který byl věrný, obětavý a horlivý kněz ve všech fázích svého kněžského života: jako kaplan, farář, duchovní správce semináře, biskup, benátský patriarcha, kardinál a papež.
Kniha Hořící oheň, která vypráví o životě a pontifikátu Pia X., patří mezi nejlepší díla známého životopisce Wilhelma Hünermanna. Je plná života a humoru. Přídomek „hořící oheň“ je převzat z Malachiášova proroctví. Původně se papež Pius X. jmenoval Giuseppe Sarto, narodil se v prosté rodině v Riese, byl synem listonoše. Jako kněz působil v několika farnostech, v diecézní kurii i v bohosloveckém semináři. Ve věku devětačtyřiceti let se stal biskupem v Mantově a po devíti letech patriarchou v Benátkách. V roce 1903 byl zvolen papežem katolické církve. Neměl velké vzdělání ani diplomatickou průpravu, ale obklopil se schopnými spolupracovníky. Usiloval o obnovu církve, kterou viděl ohroženou modernismem a vzmáhajícím se komunismem. Zasazoval se o to, aby se dostala více ve známost sociální nauka církve. Kléru zakázal nežádoucí angažovanost v politice a žádal po něm větší nasazení v pastoraci. Roku 1910 vydala Kongregace pro svátosti z jeho podnětu dekret, který dovoloval dětem přijmout první svaté přijímání a svátost smíření mnohem dříve, než tehdy bylo zvykem, už asi v sedmi letech. Pius X. zemřel v roce 1914, začátkem 1. světové války. Už 29. května roku 1954 byl prohlášen za svatého.
Otec vyhoštěných, hrdina křesťanské lásky P. Damián de Veuster. Kniha je životopisným příběhem o vlámském knězi a misionáři Damiánu de Veuster, který se dobrovolně rozhodl odjet na havajský ostrov Molokai a tam se starat o malomocné. V roce 1889 na ostrově sám na tuto nemoc umírá. Je to krásná kniha o oddanosti a hluboké víře.
Svatý farář arský, Jan Maria Vianney, se narodil 8. května 1786 v obci Dardilly u Loynu ve Francii a až do svých 19 let, v době zmatků a pronásledování za Francouzské revoluce, pracoval se svými rodiči v zemědělství. Knězem se nestal snadno – číst a psát se začal učit teprve v 17 letech a kvůli svému malému nadání se mu podařilo vystudovat jen s velkými obtížemi. Jeho intenzivní život modlitby, neúnavná služba ve zpovědnici, hlásání Božího slova a příkladný kněžský život však zakrátko proměnily nepatrnou a neznámou vesnici Ars, v níž působil, přímo v magnet pro nesčetné zástupy poutníků. Ročně jich sem za ním přicházelo okolo sto tisíc a patřil tak k nejvyhledávanějším duchovním vůdcům celé Francie. Měl podobný dar jako otec Pio z Pietrelciny – dokázal člověku připomenout ve zpovědi hříchy, které „zapomněl“ vyznat. Přestože Jan Maria musel zápolit se svými slabostmi jako my všichni (propadal někdy např. malomyslnosti, chtěl svou farnost opustit a uchýlit se do samoty kláštera), vyšel z těchto bojů nakonec vítězně. V roce 1925 byl prohlášen za svatého a roku 1929 za patrona kněží v duchovní správě.
Románový životopis papeže Angela Roncalliho, známého jako Jan XXIII., zobrazuje jeho prostotu a hlubokou víru. Byl knězem, jehož srdce objímalo celý svět a jehož život byl formován oblíbenými světci. Měl vlastnosti svatého Josefa, mírnost biskupa Františka Saleského, veselost jezuity Johannese Berchmanse, humor Filipa Neriho a čistotu Aloise z Gonzagy, stejně jako lásku k chudobě jako František z Assisi. Kristus vyzařoval z každého jeho slova a skutku; nejen hlásal radostnou zvěst, ale také ji žil. I když čelil kritice a neporozumění, jeho utrpení a umírání oslovilo mnohé. S tichou veselostí přijal smrt, zesnul v pokoji s Pánem i lidmi. Byl učitelem v životě i smrti, a jeho biskupské heslo „Oboedientia et Pax! – Poslušnost a pokoj!“ nejlépe vystihuje jeho podstatu. P. Wilhelm Hünermann (1900-1975), autor několika desítek románů přeložených do mnoha jazyků, žil v Essenu a jeho díla zahrnují tituly jako Hořící oheň a Farář arský.
Příběh ugandských křesťanských mučedníků z konce 19. století, kdy na ugandském trůnu vládl slabošský císař, jenž snadno podléhal různým našeptáváním...
Svatý Petr Julián Eymard (1811-1868) založil kongregaci eucharistiánů a kongregaci Služebnic Nejsvětější svátosti. Již od dětství ho mocně přitahovalo tajemství eucharistie. Vstoupil do noviciátu Oblátů Neposkvrněného Početí Panny Marie (OMI), ale pro nemoc se zase musel brzy vrátit domů. Stal se diecézním knězem a působil jako kaplan a farář ve více farnostech. Uposlechl Božího povolání k řeholnímu životu a stal se členem kongregace maristů, v níž zastával odpovědné úřady. Již v tomto údobí založil a vedl různá eucharistická díla. Když se 2.2.1851 modlil v mariánské svatyní Fourviére v Lyonu, dostalo se mu osvícení, v němž poznal hlas P. Marie a zároveň pozvání: "Každé tajemství v životě Krista Pána má svou osobitou řeholi, která je jemu zvlášť zasvěcena, pouze eucharistie, nejvznešenější tajemství, nemá žádnou...". Bylo pro něho velkou obětí, že se musel od maristů odloučit, aby založil novou řeholi. Počáteční potíže a nesnáze, které zvládl s obdivuhodnou trpělivostí a odevzdaností, strávily jeho síly. Kongregace jím založená však zmohutněla a rozšiřovala se.
Legendární dílo pro dětské čtenáře od Wilhelma Hünermanna (1900 - 1975) vyšlo česky v roce 1947. V řadách rodin knihu uchovávali jako poklad. Od té doby se mnohé změnilo. Co však zůstává, je nepřestávající touha dětské duše po bezpečí, spravedlnosti a nesobecké lásce. To vše na svět přinesl a stále nabízí Pán Ježíš.
Román slavného autora představuje bohatý život svaté Hildegardy z Bingenu, která žila ve 12. století a byla abatyší benediktinského kláštera v Porýní. Ve své době patřila k nejznámějším osobnostem církve v Evropě. Vešla ve známost nejen jako mystička s prorockým obdarováním, ale i jako velmi vzdělaná a činorodá žena, která měla značný vliv v církvi i ve společnosti. Působila v nesnadných časech křížových výprav, kdy se i mnozí v duchovním stavu nechali strhnout duchem světa a odkláněli se od evangelních ideálů. Bolestně vnímala mocenské spory mezi císařem a papežem i mezi papežem a vzdoropapežem. Hildegarda se stala jedním z velkých světel, jež Bůh postavil na svícen, aby „svítilo všem v domě“ (srov. Mt 5,13-14).Svatá Hildegarda je patronkou jazykovědců a přírodovědců. Nadčasový význam její duchovní moudrosti potvrdil papež Benedikt XVI., když jí v roce 2012 udělil vzácný titul „učitelka církve“.
Román o životě svatého Klementa Marie Hofbauera Životopisný román o svatém Klementu Marii Hofbauerovi, chudém chlapci z moravských Tasovic, který bývá nazýván také apoštolem Varšavy a který se stal duchovní oporou Vídně obsazené Napoleonem. Hünermannovo neopakovatelné vypravěčské charisma je zárukou, že knihu přečtete jedním dechem. Jan, což bylo původní jméno svatého Klementa, se narodil 26. prosince 1751 v Tasovicích nedaleko Znojma. Chtěl jít za Božím hlasem, proto v italském Alatri složil v březnu 1785 řeholní sliby, stal se redemptoristou, a byl vysvěcen na kněze. Vzhledem k tomu, že ve Vídni tehdy nebylo možné otevřít nový řeholní dům, odešel Klement roku 1786 do Varšavy. Tam působil přes dvacet let a založil první klášter redemptoristů severně od Alp. Roku 1808 se vrátil do Vídně a pět let nato jej vídeňský arcibiskup jmenoval zpovědníkem sester voršilek a rektorem jejich kostela. Klement tak konečně získal vlastní dům, vlastní kostel, kazatelnu a zpovědnici, mohl tedy i zde rozvinout své pastorační dílo. Měl dar poznání lidí, každého přijímal s laskavostí, vžíval se do jeho myšlení. Dne 15. března 1820 Klement Hofbauer umírá. Jeho pohřeb se stal manifestací víry a oddanosti celé Vídně tomuto knězi. Papež Pius X. jej roku 1909 svatořečil. Jeho svátek se slaví ve světě 15. března, v České republice 20. května
