Jan Balhar

PhDr. Jan Balhar, CSc. (*1931) se narodil v Březové u Vítkova na jihozápadním okraji oblasti středoopavských nářečí, takže od dětství dobře znal a vnímal rozdíly rodného nářečí oproti spisovné češtině i sousední polštině. Po maturitě na opavském gymnáziu odešel do Brna, kde studoval právě češtinu a polštinu. Jeho učiteli zde byli mj. významní rodáci ze Slezska a znalci slezských nářečí Adolf Kellner a Arnošt Lamprecht, kteří v něm dále posílili zájem o dialektologii, a také syntaktik Jaroslav Bauer, jenž ho inspiroval k celoživotnímu zájmu především o nářeční syntax.

Po studiu nastoupil Jan Balhar do nově založené brněnské pobočky Ústavu pro jazyk český ČSAV (dnes AV ČR), a to do jejího dialektologického oddělení, které v letech 1983–1992 vedl a kde na část pracovního úvazku pracuje dodnes. Po celou dobu svého působení v Ústavu se věnoval především práci na Českém jazykovém atlase (ČJA).

Balharovy časopisecké dialektologické práce zejména z oblasti slezských nářečí zde nevzpomínáme, byla o nich řeč v dřívějších medailoncích a jsou uvedeny v publikacích obsahujících dialektologickou bibliografii a ve statích shrnujících Balharovu bibliografii do r. 1996 a za léta 1997–2010. Připomeneme jen jeho knižní publikace, jeho monografii a knihy, jichž je spoluautorem.

Monografie Skladba lašských nářečí, v níž Jan Balhar koncentroval svůj dlouholetý zájem o nářeční syntax, využívá tradic moravské dialektologické školy a je vysoce ceněna nejen pro ucelené popisy syntaktických jevů ve slezských dialektech, ale především pro mnohá nová zjištění z oblasti promluvových jevů a jejich odlišení od jevů systémových.

Jako spoluautor se Jan Balhar podílel na několika významných kolektivních dílech. Výraznou účast měl na přípravě dodnes aktuální publikace České nářeční texty, v níž jsou vedle základních charakteristických znaků jednotlivých nářečních skupin a podskupin shrnuty přepisy zvukových záznamů spontánních nářečních promluv, získaných při výzkumu pro ČJA. O deset let později se autorsky spoluúčastnil na kolektivní publikaci z pera brněnských lingvistů O češtině každodenní, v níž byl zveřejněn výběr jazykových sloupků po léta otiskovaných v brněnském deníku Rovnost. Dále je spoluautorem knihy U nás ve Vídni s podtitulem Vídeňští Češi vzpomínají, kde po úvodních partiích, shrnujících charakteristické rysy jazyka vídeňských Čechů a českých novin ve Vídni, jsou opět shromážděny přepisy ukázek mluvených textů, podávajících svědectví o dřívějším i současném každodenním životě mluvčích a o jejich kultuře. Dalším význačným dílem, na němž se Jan Balhar autorsky spoluúčastnil, je Encyklopedický slovník češtiny, pro který vypracoval obsáhlou stať Skupina nářeční slezská (s. 396–399) a podílel se i na hesle Enkláva českého jazyka (s. 124–127) o jazyce českých menšin v cizině.

Hlavním Balharovým celoživotním zájmem však vždy byl Český jazykový atlas. Účastnil se prací na ČJA od samého počátku: byl spoluautorem koncepce a rovněž Dotazníku pro výzkum českých nářečí o víc než dvou a půl tisíci otázkách, který jako jeden z kolektivu výzkumníků osobně vyplňoval v terénu. Později byl vedoucím autorského kolektivu, jenž vypracovával mapy a komentáře z oblasti nářečního lexika a slovotvorby (1.–3. svazek), morfologie (4. svazek), hláskosloví [103]a syntaxe (5. svazek). Zde je důležité připomenout, že Jan Balhar nebyl jen koordinátorem prací a redaktorem, ale sám mapy a komentáře tvořil, jeho podíl je dokonce největší ze všech spoluautorů. Výsledkem této mnohaleté práce je monumentální šestisvazkové dílo, zahrnující na 1 600 map a komentářů, vysoce oceňované doma i v zahraničí. Letos se Jan Balhar dožívá vydání posledního, šestého dílu – Dodatků, kterými bude dílo završeno.

V současnosti se připravuje elektronická podoba ČJA, v budoucnu snad interaktivní a propojená s dalšími elektronickými díly, na jejichž vzniku se Jan Balhar podílí. Jde především o Slovník nářečí českého jazyka, který kolektiv dialektologického oddělení v Brně začal zpracovávat v letošním roce, a Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku, na němž týž kolektiv pracuje letos sedmým rokem. Onomastika, zejména její vztah k dialektologii, je po řadu let Balharovým vedlejším zájmem, kterému věnoval několik svých statí.

Jako popularizátor češtiny se projevil zejména v řadě jazykových sloupků na aktuální jazyková témata, jež po celá desetiletí zveřejňoval kromě deníku Rovnost také v měsíčníku Masarykovy univerzity Universitas. Na MU se odvíjela jeho dlouholetá činnost pedagogická: působil externě na Filozofické a Pedagogické fakultě MU, kde se orientoval především na syntax a historickou mluvnici polštiny. Vedle výuky byl také recenzentem, školitelem a oponentem studentských, doktorských a habilitačních prací a členem Vědecké rady FF MU a oborových rad doktorského studia na FF MU. Své skvělé pedagogické schopnosti a metodické postupy uplatňoval mnoho let rovněž při přípravě budoucích středoškoláků na přijímací zkoušky. A konečně je třeba připomenout i jeho členství v redakčních radách časopisů Naše řeč a Universitas, kde se stále obětavě věnuje posuzování příspěvků zejména mladších kolegů. Do obou časopisů také sám pravidelně píše.