Vladimír Havlík Pořadí knih

Je možné odvodit vesmír z několika výchozích fundamentálních principů? Mají při vědeckém výzkumu speciální vědy nezastupitelnou úlohu, nebo lze všechno redukovat na fyziku? Je odstranění nedostatků nynějších vysvětlení pouze záležitostí času a výpočetní náročnosti, nebo jde o konceptuální selhání? Čím do této diskuse přispívá redukcionismus a holismus? A může k řešení tohoto dilematu přispět i filosofie? Autor v knize shrnuje současné názory na vztah celků a částí při vzniku nových entit, kriticky se s nimi vyrovnává a vypracovává návrh hierarchické emergentní ontologie, v níž ústřední místo zaujímá univerzální princip emergence. Svůj metafyzický koncept přitom ověřuje na nedávných výzkumech buněčných automatů, teorii kompozitních fermionů a neuronálních procesů mysli.

Kniha mapuje a zhodnocuje dílo konceptuálního umělce a spisovatele Milana Kozelky (1948–2014), který zanechal nesmazatelnou stopu v českém umění osmdesátých a devadesátých let. Od šedesátých let se věnoval poezii, jehož básně jsou dnes součástí českého beatnického hnutí. V sedmdesátých letech se Kozelka zaměřil na akční umění, přičemž jeho sérií Kontakty z počátku 80. let na Šumavě se proslavil. Jeho extrémní tělové akce, jako například zavěšení do divokého proudu Hamerského potoka, představují významný příspěvek k českému body artu. V tomto období také rozvíjel svou výtvarnou tvorbu, zahrnující konceptuální kresbu a land-artové instalace. Kozelka byl aktivním organizátorem kulturního dění na neoficiální scéně, jeho byt v Templové ulici v Praze se stal místem setkání, performancí a diskuzí. V 80. letech vystavoval na alternativních výstavách nezávislé scény, jako byly Chmelnice – Mutějovice (1983) a Setkání na tenisových dvorcích Sparta (1982). V devadesátých letech založil pobočku pražské alternativní organizace Artforum v Karlových Varech, kde organizoval výstavy, filozofické přednášky, literární festivaly a koncerty, a podílel se na regionálních aktivitách v Brně a Olomouci, vedle vlastní prozaické tvorby a antologií literárních textů.

Mimořádné číslo Filosofického časopisu se soustřeďuje na sedm následujících otázek z logiky a metodologie vědy: Je-li neurčitost objektivní vlastností reality, lze tuto neurčitost axiomatizovat v logice jazyka? Označují matematické symboly nějaké existující matematické entity nebo jsou předměty teorie čísel opět jenom znaky? Vysvětluje vůbec něco věda, a pokud ano jaké jsou podmínky vědeckého vysvětlení? Uplatňuje se Popperův falsifikacionismus jako praktická metodologie vědy a jaké strategie volí Popperovi žáci při jeho obhajobě? Jak je možné, že matematika jako neempirická věda je tak zázračně aplikovatelná na zkušenostní svět? Je instrumentální realismus novou a plodnou koncepcí pro sjednocení vědy? Je vztah mezi realitou a jazykem artikulovatelný a lze pohlížet na jazyk jako na systém jazykových instrumentů?

Kniha se snaží vymezit prostor pro možné odpovědi na následující otázky: Nakolik je z hlediska vědecké metodologie legitimní hledat soulad mezi teorií a experimentem přijímáním pomocných hypotéz? Existuje přesné kritérium pro takové ad hoc hypotézy? Proč je názorová variabilita ohledně ad hoc hypotéz tak rozmanitá? Spočívá role vědecké metodologie pouze v post-explanaci, nebo lze od ní požadovat i pre-explanační doporučení? Lze testovat deskriptivní a preskriptivní schopnosti jednotlivých metodologií vědy? J sou hypotézy temné hmoty a temné energie v soudobé kosmologii ad hoc? Je úspěšnost kosmologických simulací založených na temných entitách důkazem reálné existence těchto entit? Může být status ad hoc hypotéz lépe pochopen v rámci evolučního a ekosystémového pojetí vědy?

Publikace se věnuje výzkumu tří okruhů vysokoškolských vědních oborů, zaměřeným na rozvoj a cvičení kreativity, a zabývá se možnostmi jejich vzájemného působení. V oboru tvůrčí psaní (Zbyněk Fišer) jsou rozvíjeny slovesné kompetence a schopnost tvořivě psát odborný i beletristický text. V oblasti galerijní pedagogiky (Radek Horáček) je zkoumána interpretace výtvarného díla jako aktivní tvůrčí proces a obor Akční tvorba (Vladimír Havlík) se zaměřuje na výzkum a cvičení tvůrčích aktivit v oblasti vizuálního umění. Tvůrčí práce s textem a s vizuálními informacemi je nezbytnou kompetencí pro studium i praxi.

Lze rozlišit vědu, jakou je Darwinova teorie evoluce, od pavědy, jakou je kreacionismus? Jaký je vlastně dosah darwinismu - je omezen na biologickou sféru, nebo jej lze zobecnit v univerzální teorii vývoje? Umožní nám pochopit nejen povahu našich těl, ale i našich myslí? Zdůvodníme studiem našeho evolučního původu své morální závazky? A ospravedlníme jím svůj nárok na objektivní poznání? Podobné otázky si kladou autoři první české publikace, která systematicky mapuje vliv moderní evoluční teorie na klíčové oblasti filosofie - filosofii vědy a mysli, etiku a teorii poznání. Obecněji se kniha řadí do proudu současného filosofického naturalismu, ačkoli autoři nezaujímají vůči naturalismu vždy stejné postoje. První dvě kapitoly se týkají filosofie vědy a jejich cílem je vyjasnění vědeckého statusu darwinistické teorie evoluce. Další se zaměřují na evoluční teorii mysli a etiku a poslední dvě kapitoly mapují současné evoluční teorie poznání, které sdílejí naději, že náš nárok na objektivní poznání lze podpořit přihlédnutím k evoluční historii tohoto poznání, případně poznávacích schopností.