Jaroslav Hronek Knihy

Kniha je přelomovou a kritikou oceňovanou knihou o původních obyvatelích Ameriky. Wilson kombinuje tradiční historické prameny s novými poznatky z etnografie, archeologie, indiánské ústní tradice a dlouholetého původního výzkumu a splétá historické vyprávění, které staví původní obyvatele Ameriky do centra jejich boje o přežití proti přílivu invazních evropských národů a kultur. Kniha mapuje střetávání mezi Euroameričany a původními obyvateli kontinentu, od prvních interakcí v anglických osadách na pobřeží Atlantiku, přes staletí postupná pronikání a otevřených válek až po novou politickou sílu dnešních indiánských aktivistů. Text je silným a dojemným vyprávěním příběhu původních obyvatel Ameriky, které se stalo novým standardem pro budoucí práce v této oblasti. Kniha byla v roce 2000 oceněna Myersovou cenou za mimořádnou publikaci.

Svůj poslední soubor povídek Zapomnění psal David Foster Wallace paralelně s již nedokončeným románem Bledý král. Kniha vyšla roku 2004. Témata osobní identity a možností porozumění i sebeporozumění se ve Wallaceových textech prolínají s nejsoučasnějšími technikami ovlivňování a vnější prezentace a kladou – nevyslovenou, snad i nevyslovitelnou? – otázku, na co jsme vlastně zapomněli.

John Ruskin byl jedním z nejvlivnějších myslitelů 19. století. V širším povědomí figuruje především jako podporovatel Williama Turnera a prerafaelitů, případně jako neúspěšný manžel, jehož selhání nepřestalo budit voyeurskou zvědavost. Nás však bude zajímat coby vynikající umělecký kritik a autor provokativních estetických i společensko-ekonomických teorií, jehož vizi morální a sociální obnovy světa prostřednictvím umění, architektury a designu převzali a rozvíjeli zastánci velmi rozmanitých názorových pozic. Ironií osudu se na něj odvolávali nejen kritikové kapitalismu a milovníci gotické architektury, ale také avantgardisté odmítající tradici a přesvědčení o převaze nového nad zděděným. Avšak Ruskin byl kulturní pesimista a antimodernista, který už v polovině 19. století tušil, že perspektivy nabízené technickým pokrokem nemusí být nutně zárukou lepšího a šťastnějšího života. Úvod: Jindřich Vybíral

Klasický román americké literatury vypráví o ženě, která se prohřešila proti zákonům morálky tím, že odmítla prozradit otce svého nemanželského dítěte. Poutavý příběh o vině a trestu, diktovaný úzkoprsou puritánskou morálkou, je poznamenán temným ovzduším hrůzy, pathosu a lítosti. Hrdinka příběhu Hester Prynnová je jedinou optimistickou postavou příběhu, která silou vůle a touhou po dobru odolává tíživému prostředí puritánského Bostonu. Hořký a krutý příběh je naplněn vírou v lidskou soudnost a statečnost, která jej přibližuje i dnešnímu čtenáři.

Kniha Bůh i ďábel. Život a dílo Ingmara Bergmana, jejímž auto­rem je britský filmový historik Peter Cowie, je po čtyřiceti letech prvním rozsáhlým životopisem švédského režiséra a spisovatele. Cowie čerpá pro svůj obraz nejen z Bergmanovy rozsáhlé filmografie, ale i z exkluzivních, dříve nedostupných materiálů. Bergmanovo dílo se čtenářům otevírá z perspektivy osobních motivací, konfrontujících témata lásky, sexu, zrady či smrti nebo i obecnější kategorie dobra a zla. Kniha spojuje události z režisérova života s analytickými výklady jednotlivých filmů a vypráví příběh umělce, jehož život byl neustálým zdrojem bouřlivých událostí a pokusů přetvořit osobní zkušenost do obrazů dramatu lidského života.