Kniha je přelomovou a kritikou oceňovanou knihou o původních obyvatelích Ameriky. Wilson kombinuje tradiční historické prameny s novými poznatky z etnografie, archeologie, indiánské ústní tradice a dlouholetého původního výzkumu a splétá historické vyprávění, které staví původní obyvatele Ameriky do centra jejich boje o přežití proti přílivu invazních evropských národů a kultur. Kniha mapuje střetávání mezi Euroameričany a původními obyvateli kontinentu, od prvních interakcí v anglických osadách na pobřeží Atlantiku, přes staletí postupná pronikání a otevřených válek až po novou politickou sílu dnešních indiánských aktivistů. Text je silným a dojemným vyprávěním příběhu původních obyvatel Ameriky, které se stalo novým standardem pro budoucí práce v této oblasti. Kniha byla v roce 2000 oceněna Myersovou cenou za mimořádnou publikaci.
Jaroslav Hronek Knihy





Zapomnění
- 508 stránek
- 18 hodin čtení
Svůj poslední soubor povídek Zapomnění psal David Foster Wallace paralelně s již nedokončeným románem Bledý král. Kniha vyšla roku 2004. Témata osobní identity a možností porozumění i sebeporozumění se ve Wallaceových textech prolínají s nejsoučasnějšími technikami ovlivňování a vnější prezentace a kladou – nevyslovenou, snad i nevyslovitelnou? – otázku, na co jsme vlastně zapomněli.
Šarlatové písmeno
- 296 stránek
- 11 hodin čtení
Klasický román americké literatury vypráví o ženě, která se prohřešila proti zákonům morálky tím, že odmítla prozradit otce svého nemanželského dítěte. Poutavý příběh o vině a trestu, diktovaný úzkoprsou puritánskou morálkou, je poznamenán temným ovzduším hrůzy, patosu a lítosti. Hrdinka Hester Prynnová je jedinou optimistickou postavou, která silou vůle a touhou po dobru odolává tíživému prostředí puritánského Bostonu. Hořká a krutá kniha je naplněna vírou v lidskou soudnost a statečnost, která ji přibližuje i dnešnímu čtenáři.
Sedm světel architektury
- 256 stránek
- 9 hodin čtení
John Ruskin byl jedním z nejvlivnějších myslitelů 19. století. V širším povědomí figuruje především jako podporovatel Williama Turnera a prerafaelitů, případně jako neúspěšný manžel, jehož selhání nepřestalo budit voyeurskou zvědavost. Nás však bude zajímat coby vynikající umělecký kritik a autor provokativních estetických i společensko-ekonomických teorií, jehož vizi morální a sociální obnovy světa prostřednictvím umění, architektury a designu převzali a rozvíjeli zastánci velmi rozmanitých názorových pozic. Ironií osudu se na něj odvolávali nejen kritikové kapitalismu a milovníci gotické architektury, ale také avantgardisté odmítající tradici a přesvědčení o převaze nového nad zděděným. Avšak Ruskin byl kulturní pesimista a antimodernista, který už v polovině 19. století tušil, že perspektivy nabízené technickým pokrokem nemusí být nutně zárukou lepšího a šťastnějšího života. Úvod: Jindřich Vybíral