Daniel Pennac Knihy

Společenský román s kriminální zápletkou odkrývá pozadí série vražd na předměstí Paříže. Pennaca lze jen těžko zařadit do nějaké škatulky. Dovede psát s lehkostí, typickou pro Francouze, o vážných věcech. Čtenáře při čtení této knihy zpočátku napadne, že se jedná o humoristický román, dál už je jen mrazí v zádech...... celý text

Detektivní román z pařížského předměstí Belleville o Benjaminu Malaussènovi, hlavě bizarního rodinného klanu, kterému se lepí smůla na paty a je zatažen do případu tajemných vražd stařenek. Kdosi chce navíc zavraždit Benjaminovu přítelkyni Julii a vše si má jako obvykle vypít on coby tradiční obětní beránek. Svět korupce, narkotik, násilí a rasismu prosvětluje autorův vtipný jazyk a postavy zachraňuje spásná síla imaginace. Kniha dějově volně předchází Pennacovu románu Obchodnice s prózou.

Proč Kamova máma najednou zmizela a nechala syna v péči rodinných přátel? Proč Kamo, který se nebojí nikdy nikoho a ničeho, má najednou strach z obyčejného kola? Kdo vlastně je Kamo? Odkud pochází jeho podivné jméno? A po kom se tak jmenuje? Všechny ty otázky spolu zdánlivě nesouvisí… Jenomže jestli na ně nenajdeme odpověď, Kamo může zemřít. Závěrečná kniha tetralogie Kamo známého francouzského romanopisce Daniela Pennaca je románem, který v nás vzbuzuje neklid a touhu dozvědět se víc. Vnímavému čtenáři napoví, že přátelství a fantazie jsou nade vše a dávají nám sílu dostat se i z těch nejdramatičtějších životních situací.

Dva téměř detektivní příběhy z rodinného klanu Malaussènů (Vášeň podle Terezy, 1999; Křesťané a Mauři, 1996) se odehrávají v Paříži ve čtvrti Belleville. V prvním příběhu se celá rodina ocitá v šoku: Tereza se chce vdávat! Že to nemůže dobře dopadnout, cítí její bratr a ochránce Benjamin od prvního pohledu na jejího nápadníka. A má po čertech pravdu. Dostat Terezu z prekérní situace stojí téměř všechny jeho síly. Ve druhém příběhu Křesťané a Mauři Špunt zarytě hledá tatínka. Benjamin a jeho přítel Loussa z Casamance musí použít všechen svůj důvtip, aby chlapce uspokojili.

Kdo miluje děti a psy, bydlí v pařížské čtvrti Belville a pracuje jako obětní beránek? Kdo se vždy ocitne na nesprávném místě a ve špatnou dobu? No přece bratr rodiny, svatý Benjamin Mallausséne! V tomto prvním románu proslulé malaussénovské tetralogie pracuje smolař Mallausséne v obchodním domě, kde se právě on vždycky připlete k výbuchu bomby. A v obchodním domě se také seznámí se svou Julií, kterou čeští čtenáři znají z jeho dalších neuvěřitelných dobrodružství. Kdo si už oblíbil Benjaminovu rodinu a kamarády z arabské čtvrti, může se těšit na další ohňostroj vtipu a nápadů.... celý text

Tuto útlou knížku „psaní o čtení“ Pennac nazval Jako román nejen proto, že oprávněně doufal, že ji každý zhltne „jako román“, ale i protože by rád, aby suchopárnou výuku literatury nahradily „románové“ hodiny, kdy profesor „jen“ čte velká díla světové literatury a žáci mu visí na rtech. Právě předčítání nahlas je totiž podle Pennaca nejlepší způsob, jak naučit lásce ke knihám. Pennac sám má knihy zřejmě opravdu rád, nementoruje, ale poutavě a vtipně vypráví, cituje a nápaditě inspiruje. Ačkoli v úvodu snažně prosí, aby jeho text „nesloužil pedagogům jako mučicí nástroj“, měl by se stát povinnou četbou ne snad studentů, ale profesorů, učitelů a rodičů. Čtenářů jistě přibude, pokud se v přístupu k nim bude dodržovat vtipné Pennacovo desatero nezadatelných práv čtenáře. To výstižně zakončuje „právo mlčet“ – nemuset knihu pitvat a nechat si pro sebe ryze soukromý zážitek četby.

Už když se narodí, nikdo toho šeredného čokla nechce, ale on má zatracené štěstí. Životu se naučí na smetišti, v útulku i v pařížských ulicích. Skutečný psí román o hledání lásky a přátelství z pera slavného francouzského spisovatele. Přes nesčetné peripetie se odložené štěně a hlavní hrdina knihy pes paličák dostane ze skládky na předměstí v Nice a do psího útulku. Zakotví v Paříži u své vyvolené paničky Kouli: rozmazlené a příšerné holčičky, která se i přesto stane jeho jedinou a milovanou paní. To vše ve vyprávění psa paličáka, který ví, že lidi se holt musí ochočit! Pennacovo vyprávění osciluje mezi skvělou karikaturou „dvojnožců“, se kterými se pes na své cestě setkává (vtipná setkání s řezníkem, maloměstskou paničkou a rodinou holčičky Kouli) a dobrodružnou ságou o věrnosti a přátelství. Rozhodně patří k textům, které by děti národa milovníků psů neměly postrádat ve své knihovně.

Kamo a spol. jsou zas o něco starší. Učitelský sbor se na druhém stupni rozrostl a obohatil o pár podivínů. Největší hrůzu šíří francouzštinář Crastaing, pověstný svou vášní pro slohové práce. Je ale vůbec možné, aby obyčejný sloh dokázal zdecimovat celou třídu? Jaké téma tu vlastně padlo? Jestli Kamo nedostane opět nějaký spásný nápad, doplatí na to nejen spolužáci, ale tentokrát i jejich rodiče...

Další čtyřka z angličtiny na vysvědčení – a Taťána, Kamova matka, ta se umí rozzlobit! To je nesnesitelná urážka matek, jež perfektně vládnou více jazyky. Kamo je postaven před ultimátum – musí se naučit jazyk Williama Shakespeara za pouhé tři měsíce, nemá ani den navíc. Ovšem jak na to? Taťána má řešení – anglická pen-friendka. Ale pozor, ta Kamova nemá nic společného s pen-friendy v tom pravém smyslu slova. Cathy se ukáže jako zvláštní, velmi zvláštní, vyloženě znepokojující jako… Musíme zachránit Kama!

V částečně autobiografické knize vychází Daniel Pennac z paradoxní osobní zkušenosti: tento kdysi „špatný žák“ a „beznadějný případ“ nakonec vystudoval vysokou školu a třicet let působil jako učitel na druhém stupni a profesor francouzštiny. Po roce 1973 dokonce začal psát a jeho románový cyklus o potrhlé rodině Malaussénových mu přinesl neobyčejný úspěch u čtenářů i kritiky. Ve své knize Učení mučení líčí, jak se trpké dětské zkušenosti beznadějného žáka a lempla, navíc postiženého dysortografií, později promítly do jeho přístupu k žákům (často pracoval s problematickými dětmi na předměstských sídlištích), jak je při hodinách poněkud svérázným způsobem motivoval a jak jeho výuka naučila žáky myslet a často je rozhodujícím způsobem poznamenala na celý život. Kniha Učení mučení získala ve Francii v roce 2007 prestižní Renaudotovu cenu. Kniha napsaná svižným a čtivým stylem může být dobrou inspirací nejen pro učitele a vychovatele, ale i pro rodiče a vůbec všechny čtenáře, kteří jsou přesvědčeni, že člověka netřeba otloukati, ale rozvíjeti.

Kamo je kamarád do nepohody, skvělý spolužák, po jakém asi každý kluk touží… jinak ovšem neřízená střela uvádějící do rozpaků nejednoho učitele. S výjimkou třídního Margerella. Zmíněných nápadů století je však Kamo za den schopen dostat hned několik, a tak není divu, že ne všechny sklízejí úspěch. Alespoň ne na první pohled. Jak zvládnout situaci, která se třídním vtipálkům vymkla z rukou, a neztratit oblíbeného učitele, jehož ze dne na den postihl náhlý rozklad osobnosti, to je věru pořádný úkol pro budoucí žáky obávaného druhého stupně, o němž kolují ty nejhorší zprávy.

A stunning new voice in the world of historical crime introduces a new series featuring William Falkland, a Royalist investigator with the protection of Cromwell.

The wolf has lost nearly everything on his journey to the zoo, including an eye and his beloved pack. The boy too has lost much and seen many terrible things. They stand eye to eye on either side of the wolf's enclosure and, slowly, each makes his own extraordinary story known to the other...

A stunning new voice in the world of historical crime, this is the second in a new series featuring William Falkland, a Royalist investigator with the protection of Cromwell.

Agissons ensemble avec un livre ! Face au plus grand exode depuis la Seconde Guerre mondiale, nous, éditeurs jeunesse, avons décidé de réaffirmer des valeurs fortes d’accueil et de solidarité à l’égard des réfugiés, et d’expliquer à notre public les enfants, les jeunes lecteurs et les adultes qui les entourent les fondements et les enjeux de cette actualité. Pour la première fois, via un collectif créé pour la cause, nous publions ensemble un livre : Eux, c’est nous. L’intégralité des ventes sera reversée à la CIMADE, association oeuvrant depuis des années auprès des migrants, des réfugiés et des demandeurs d’asile.

Knižka pre deti a možno aj dospelých, Vlčie oko známeho farncúzskeho spisovateľa Daniela Pennaca v kvalitnom preklade Beaty Panákovej predstavuje krehký a poeticko-magický príbeh o stretnutí a „rozhovore“ chlapca a vlka. Už začiatok príbehu vťahuje čitateľa do deje, no nie použitím akčných a dramatických scén, ale naopak istým pokojom, ktorý však v sebe ukrýva tajomstvo.

Kamo ist ein ganz normaler Junge, der jedoch immer in wilde Abenteuer verwickelt wird. Als er in der Schule einen Aufsatz über kleine Erwachsene und große Kinder schreiben soll, schrumpfen plötzlich seine Eltern. So ist das Leben von Kamo!

« Je ne savais pas que les enfants avaient failli se faire tuer dans le volume précédent.Quand j'ai appris que c'était Pépère qui avait fait le coup, j'ai pigé un truc : qui ne connaît pas Pépère ne sait pas de quoi l'être humain est capable. » Benjamin Malaussène

Ernest loves Celestine like a daughter, so when she loses her beloved toy penguin, Simeon, Ernest does everything he can to cheer her up. But buying her all the toys in the town can't replace Simeon, so Ernest sets to work on a new plan.

Mercredi 18 novembre 1936 Je veux écrire le journal de mon corps parce que tout le monde parle d'autre chose. (13 ans, 1 mois, 8 jours) Jeudi 10 janvier 1974 Si je devais rendre ce journal public, je le destinerais d'abord aux femmes. En retour, j'aimerais lire le journal qu'une femme aurait tenu de son corps. Histoire de lever un coin du mystère. En quoi consiste le mystère ? En ceci par exemple qu'un homme ignore tout de ce que ressent une femme quant au volume et au poids de ses seins, et que les femmes ne savent rien de ce que ressentent les hommes quant à l'encombrement de leur sexe. (50 ans et 3 mois) Lundi 26 juillet 2010 Nous sommes jusqu'au bout l'enfant de notre corps. Un enfant déconcerté. (86 ans, 9 mois, 16 jours) De 13 à 87 ans, âge de sa mort, le narrateur a tenu le journal de son corps. Nous qui nous sentons parfois si seuls dans le nôtre nous découvrons peu à peu que ce jardin secret est un territoire commun. Tout ce que nous taisions est là, noir sur blanc, et ce qui nous faisait si peur devient souvent matière à rire.

Analyse : Roman d'humour. Roman policier (énigme).

«Ma plus jeune sœur Verdun est née toute hurlante dans La Fée Carabine, mon neveu C’Est Un Ange est né orphelin dans La petite marchande de prose, mon fils Monsieur Malaussène est né de deux mères dans le roman qui porte son nom, ma nièce Maracuja est née de deux pères dans Aux fruits de la passion. Les voici adultes dans un monde on ne peut plus explosif, où ça mitraille à tout va, où l’on kidnappe l’affairiste Georges Lapietà, où Police et Justice marchent la main dans la main sans perdre une occasion de se faire des croche-pieds, où la Reine Zabo, éditrice avisée, règne sur un cheptel d’écrivains addicts à la vérité vraie quand tout le monde ment à tout le monde. Tout le monde sauf moi, bien sûr. Moi, pour ne pas changer, je morfle.» Benjamin Malaussène.

24 luglio 2010. Tornata a casa dopo il funerale del padre, Lison si vede consegnare un pacco, un regalo post mortem del defunto genitore: è un curioso diario del corpo che lui ha tenuto dall'età di dodici anni fino agli ultimi giorni della sua vita. Al centro di queste pagine regna il corpo, con tutta la sua fisicità, dell'io narrante che ci accompagna nel mondo, facendocelo scoprire attraverso i sensi: la voce stridula di una madre anaffettiva, l'odore dell'amata tata Violette, il sapore di caffè di cicoria degli anni di guerra, il profumo asprigno della merenda povera a base di pane e mosto d'uva. Giorno dopo giorno, con poche righe asciutte o ampie frasi a coprire svariate pagine, il narratore ci racconta un viaggio straordinario, il viaggio di una vita, con tutte le sue strepitose scoperte, con le sue grandezze e le sue miserie. Con la curiosità e la tenerezza del suo sguardo attento, con l'amore pudico con cui sempre osserva gli uomini, Pennac trova qui le parole giuste per raccontare la sola storia che ci fa davvero tutti uguali: grandiose e vulnerabili creature umane.

Contiene: L'agenzia Babele; L'evasione di Kamo; Io e Kamo

Sujet : vous vous réveillez un matin et vous constatez que, dans la nuit, vous avez été transformé en adulte. Complètement affolé, vous vous précipitez dans la chambre de vos parents : ils ont été transformés en enfants. Racontez la suite.

Recuperando la verve deliziosa e stralunata delle sue storie per l'infanzia, senza rinunciare al senso dell'intreccio narrativo, Pennac riemerge dal turbinante mondo della tribù Malaussène trasferendone tutta la vivacità e la tenerezza in questo nuovo romanzo. Durante una delle sue lezioni Monsieur Craistang, professore di francese, dà ai suoi allievi per punizione un tema per il giorno seguente: "una mattina ti svegli e ti accorgi di essere diventato adulto. Vai in camera dei tuoi genitori e scopri che sono tornati bambini. Racconta il seguito". Da questo spunto decolla un'avventura quasi disneyana in piena Belleville, intrappolata in tutte le contraddizioni della nostra difficile contemporaneità.

Rentré d'une mission secrète au Mexique, Lucky Luke découvre qu'un nouveau héros a conquis l'Ouest. Allan Pinkerton, adepte de méthodes d'investigation révolutionnaires et de latolérance zéro, veut pousser le justicier solitaire vers la retraite afin de gagner les faveurs du président Lincoln.Daniel Pennac et Tonino Benacquista signent à quatre mains un Lucky Luke exceptionnel sur lequel souffle l'esprit du grand Goscinny, un western subtil pour petits et grands, merveilleusement mis en scène par Achdé.

La mia sorellina minore Verdun è nata che già urlava ne La fata carabina , mio nipote È Un Angelo è nato orfano ne La prosivendola , mio figlio Signor Malaussène è nato da due madri nel romanzo che porta il suo nome e mia nipote Maracuja è nata da due padri ne La passione secondo Thérèse . E ora li ritroviamo adulti in un mondo che più esplosivo non si può, dove si mitraglia a tutto andare, dove qualcuno rapisce l’uomo d’affari Georges Lapietà, dove Polizia e Giustizia procedono mano nella mano senza perdere un’occasione per farsi lo sgambetto, dove la Regina Zabo, editrice accorta, regna sul suo gregge di scrittori fissati con la verità vera, proprio quando tutti mentono a tutti. Tutti tranne me, ovviamente. Io, tanto per cambiare, mi becco le solite mazzate. Benjamin Malaussène “Io sottoscritto Benjamin Malaussène vi sfido, oggi, chiunque voi siate, ovunque vi nascondiate, quale che sia il vostro grado di indifferenza alle cose di questo mondo, a ignorare l’ultima notizia appena uscita, la notiziona che farà discutere la Francia e crepitare i soscial.”

Giovane medico del pronto soccorso, Gerard Galvan racconta una folle notte di molti anni prima, quando fra crisi di asma e arti spappolati era stato finalmente notato un uomo seduto su una sedia che ripeteva: "Non mi sento tanto bene". Il malato passa da tutti gli specialisti, convocati d'urgenza a risolvere uno dopo l'altro crisi acute di ogni genere: dall'occlusione intestinale all'esplosione della vescica, all'attacco epilettico. Rimasto accanto al suo letto, Galvan si addormenta e al mattino il malato non c'è più. È morto? È sparito? Dove è stato portato? Galvan non sa neppure come si chiama. Nessuno lo sa. Ma il paziente riappare e le cose che dirà e farà saranno per il buon Galvan la fine di un sogno.

Poco tempo dopo la morte del fratello Bernard, Daniel Pennac allestisce una lettura scenica di un celebre racconto di Melville, Bartleby lo scrivano. Per il personaggio di Bartleby, lui e Bernard avevano la medesima predilezione. Alternando le pagine dell’adattamento teatrale di Bartleby agli aneddoti su Bernard, ricordi affettuosi, divertenti o spietati e battute piene di humour, Daniel Pennac tratteggia il ricordo del fratello scomparso, vero e proprio complice, insostituibile compagno di vita. E mette contemporaneamente in luce una singolare affinità tra i due personaggi. Come Bartleby, Bernard era sempre più incline a ritrarsi deliberatamente dalla vita sociale, a un rifiuto categorico di aggravare l’entropia. Un singolare libro d’amore, insieme profondo, lucido e toccante. “Non so niente di mio fratello morto, se non che gli ho voluto bene. Sento moltissimo la sua mancanza, e tuttavia non so chi ho perso. Ho perso il piacere della sua compagnia, la gratuità del suo affetto, la serenità dei suoi giudizi, la complicità del suo senso dell’umorismo, ho perso la quiete. Ho perso quel po’ di tenerezza che c’era ancora al mondo. Ma chi ho perso?”

Ultime notizie dalla famiglia. Dalla famiglia Malaussène, si intende. Dalla tribù di Belleville che popola, felice, l'immaginazione dei lettori e continua ad accendere quella del suo autore. Daniel Pennac ci fa sapere che la famiglia fa ancora rumore, che lascia echi, scie, code. Come i due testi che mettono le ali a questo volume: Signor Malussène a teatro, un esilarante monologo sulla paternità, e Cristianos y moros, un racconto che fa luce sul Piccolo, sulla sua caparbia volontà di conoscere l'identità del padre naturale. A saga conclusa, insomma, Pennac riapre le pagine dei suoi romanzi per evocare nuove figure, nuovi umori, nuove situaioni, perridare la parola al coro della sua balzana famiglia e rispondere con la sua saggezza discreta al caos abissale del nostro tempo.

«L’ampoule du projecteur a explosé en plein Fellini. Minne et moi regardions Amarcord du fond de notre lit. — Ah ! Non ! Merde ! J’ai flanqué une chaise sur une table et je suis monté à l’assaut pour changer l’ampoule carbonisée. Explosion sourde, la maison s’est éteinte, je me suis cassé la figure avec mon échafaudage et ne me suis pas relevé. Ma femme m’a vu mort au pied du lit conjugal. De mon côté je revivais ma vie. Il paraît que c’est fréquent. Mais elle ne se déroulait pas exactement comme je l’avais vécue.» Daniel Pennac.

Een onbekende werkloze sluit zich op in een leegstaande kooi van de Parijse dierentuin. Hij voedt zich bovendien met hondenvoer. Al gauw groeit hij uit tot een groot mediaspektakel, tot hij zich plotseling ophangt. Bij nader onderzoek blijkt hij te zijn vermoord. Justin, een corrupte inspecteur bij de politie, schuift de moord in de schoenen van zijn vriendin Lili, die dierenarts in de dierentuin is. Met het moordonderzoek op de achtergrond wordt er in De verloedering door Tardi en Pennac erg uitgehaald naar de hedendaagse consumptiemaatschappij. Ook in De verloedering bleef Pennac trouw aan zijn voorkeur voor vreemde, vermakelijke en door de maatschappij schuin aangekeken personages.

Enceint, Malaussène. À qui se confier, dans cet état ? Au nouveau venu, évidemment. Tout le monde vous le dira : il faut leur parler avant l'atterrissage. Mais voilà que le nouveau venu prend la parole à son tour : "Père, quand vous serez passé par ce que j'ai vécu avant de naître, vous pourrez l'ouvrir !" Ce qui nous donne les 1550 pages de la saga Malaussène concentrées en une seule conversation où Benjamin joue tous les rôles, sans trop savoir, comme d'habitude, quel est le sien. "Ça... On ne peut pas dire que j'ai une grossesse exemplaire."

Diario di scuola affronta il grande tema della scuola dal punto di vista degli alunni. In verità dicendo “alunni” si dice qualcosa di troppo vago: qui è in gioco il punto di vista degli “sfaticati”, dei “fannulloni”, degli “scavezzacollo”, dei “cattivi soggetti”, insomma di quelli che vanno male a scuola. Pennac, ex somaro lui stesso, studia questa figura popolare e ampiamente diffusa dandogli nobiltà, restituendogli anche il peso d’angoscia e di dolore che gli appartiene. Il libro mescola ricordi autobiografici e riflessioni sulla pedagogia, sulle universali disfunzioni dell’istituto scolastico, sul ruolo dei genitori e della famiglia, sulla devastazione introdotta dal giovanilismo, sul ruolo della televisione e di tutte le declinazioni dei media contemporanei. E da questo rovistare nel “mal di scuola” che attraversa con vitalissima continuità i vagabondaggi narrativi di Pennac vediamo anche spuntare una non mai sedata sete di sapere e d’imparare che contrariamente ai più triti luoghi comuni, anima – secondo Pennac – i giovani di oggi come quelli di ieri. Con la solita verve, l’autore della saga dei Malaussène movimenta riflessioni e affondi teorici con episodi buffi o toccanti, e colloca la nozione di amore, così ferocemente avversata, al centro della relazione pedagogica.

-Un livre de plus sur l'école, alors? -Non, pas sur lécole ! Sur le cancre. Sur la douleur de ne pas comprendre et ses effets collatéraux sur les parents et les professeurs. [Source : 4e de couv.]

Giovane medico del pronto soccorso, Gerard Galvan racconta una folle notte di molti anni prima, quando fra crisi di asma e arti spappolati era stato finalmente notato un uomo seduto su una sedia che ripeteva: "Non mi sento tanto bene". Il malato passa da tutti gli specialisti, convocati d'urgenza a risolvere uno dopo l'altro crisi acute di ogni genere: dall'occlusione intestinale all'esplosione della vescica, all'attacco epilettico. Rimasto accanto al suo letto, Galvan si addormenta e al mattino il malato non c'è più. È morto? È sparito? Dove è stato portato? Galvan non sa neppure come si chiama. Nessuno lo sa. Ma il paziente riappare e le cose che dirà e farà saranno per il buon Galvan la fine di un sogno.

Giovane medico del pronto soccorso, Gerard Galvan racconta una folle notte di molti anni prima, quando fra crisi di asma e arti spappolati era stato finalmente notato un uomo seduto su una sedia che ripeteva: "Non mi sento tanto bene". Il malato passa da tutti gli specialisti, convocati d'urgenza a risolvere uno dopo l'altro crisi acute di ogni genere: dall'occlusione intestinale all'esplosione della vescica, all'attacco epilettico. Rimasto accanto al suo letto, Galvan si addormenta e al mattino il malato non c'è più. È morto? È sparito? Dove è stato portato? Galvan non sa neppure come si chiama. Nessuno lo sa. Ma il paziente riappare e le cose che dirà e farà saranno per il buon Galvan la fine di un sogno.

Le 6e Continent Comment diable une famille obsédée par la propreté peut-elle, en trois générations, devenir la source de la plus gigantesque pollution de l'histoire de l'humanité ? La réponse est dans Le 6e Continent, drame familialo-planétaire, en trente mouvements qui conduisent au désastre. Il ne reste plus qu'à en rire. Ancien malade des hôpitaux de Paris Cette nuit-là, le docteur Galvan trouva la foi, la perdit, la retrouva, la perdit à nouveau, et ainsi de suite car la nuit fut longue. Il fallait qu'il le raconte à quelqu'un. Désolé que ce soit vous. Afficher plus Réduire

Straordinario mélange di realtà e finzione, Ecco la storia è l’unione di più storie, alcune inventate alcune vere, che nel loro intrecciarsi cercano di dar conto del processo creativo. Così, la scelta di un dittatore fittizio di assumere un sosia s’interseca con i diversi ruoli che lo scrittore assume mentre crea una storia. E un personaggio inventato può lentamente fluire verso una persona reale (o viceversa) che regalerà dei tratti al personaggio; e il personaggio, a propria volta, si modificherà ancora in questo continuo, inevitabile incrocio tra realtà e fantasia. Solo la sensibilità letteraria di Daniel Pennac, l’arte di narrare e la capacita di comprendere e “compatire” l’umano potevano dare un frutto così compiuto e insieme radicalmente innovativo. Ecco la storia è un romanzo composito per i temi e la struttura, aperto per la molteplicità di punti di vista che si snodano in una narrazione insieme sinuosa e avvincente dove finzione e autobiografismo, invenzione e vissuto si legano e si intrecciano in uno scambio continuo. Dal tema del sosia a quello del cinema, è una riflessione sui “ruoli”, sulla vita come beffardo gioco di maschere, come vano inseguimento di un’identità. Ma e anche un raffinatissimo “metaromanzo”, riflessione del romanzo su se stesso, sugli imponderabili fattori che contribuiscono alla nascita dei personaggi e delle storie.

Ecco la storia è l'unione di più storie, alcune inventate, alcune vere, che nel loro intrecciarsi cercano di dar conto del processo creativo. Così, la scelta di un dittatore fittizio di assumere un sosia s'interseca con i diversi ruoli che lo scrittore assume mentre crea una storia. E un personaggio inventato può lentamente fluire verso una persona reale (e viceversa), che regalerà dei tratti al personaggio; e il personaggio, a sua volta, si modificherà ancora in questo continuo, inevitabile incrocio tra realtà e fantasia. Dal tema del sosia a quello del cinema, il libro è una riflessione sui "ruoli", sulla vita come gioco di maschere e come vano inseguimento di un'identità.

Ce serait l'histoire d'un dictateur agoraphobe qui se ferait remplacer par un sosie. Ce serait l'histoire de ce sosie qui se ferait à son tour remplacer par un sosie. Mais c'est surtout l'histoire de l'auteur rêvant à cela dans son hamac. Et c'est l'éloge du hamac: ce rectangle de temps suspendu dans le ciel.

Nous sommes au théâtre, nous dans la salle, lui sur scène. On vient de le primer pour l''ensemble de son oeuvre'. Il remercie son monde. Enfin, il essaie : l'important, c'est de remercier. Mais qui ? Comment ? Le jury ? L'équipe ? Les amis ? Les parents ? Tout et tout le monde va passer à la moulinette impitoyable de ce lauréat pas vraiment sympathique, qui semble avoir un compte à régler avec l'humanité entière... ce qui ne l'empêche pas de balancer au passage quelques vérités bonnes à dire, mais pas forcément agréables à entendre... Dans cet exercice de gratitude où le rire le dispute à la fureur, personne ne sort indemne, surtout pas le lauréat.

Eine irre Familie auf aberwitziger Mission — die Malaussènes sind wieder da! Nur ein bisschen älter sind sie geworden, aber noch genauso verrückt wie eh und je. Auf der Suche nach einem Entführungsopfer und nach der Wahrheit oder dem, was sie dafür hält, macht diese Familie Paris unsicher. Benjamin Malaussène, Oberhaupt der Familie, Verlagslektor und professioneller Sündenbock, lebt zurückgezogen im südfranzösischen Vercors, wo er im Auftrag seiner Verlegerin mit dem Personenschutz für einen Enthüllungsautor betraut ist. In Paris wird derweil Georges Lapietà, Ex-Manager eines großen Unternehmens, entführt. Die Entführer verlangen exakt die Summe als Lösegeld, die Lapietà kurz zuvor als goldenen Handschlag erhalten hat. Ganz Frankreich ist alarmiert, hat Lapietà doch zuvor das Unternehmen, dessen Abfindung er kassiert hat, fast ruiniert. Nun beginnt eine fieberhafte und slapstickreiche Suche nach der Wahrheit (im Vercors) und nach Georges Lapietà (in Paris). Und als Benjamin dämmert, dass – natürlich – alles irgendwie mit allem zusammenhängt, ist es schon fast zu spät. Daniel Pennac bleibt sich treu und hat einen hinreißend skurril-schrägen Krimi mit Kultpotenzial vorgelegt, voller Situationskomik, falscher und richtiger Fährten, mit vielen Seitenhieben gegen die aktuelle Politik in Frankreich und das postindustrielle Gesellschaftsmodell.

Un padre e una figlia giocano insieme a inventare una storia guardando dei quadri. Dodici celebri quadri di Miró illustrano un viaggio di una bambina al di là del cielo. Una storia iniziata dalla figlia e continuata dal padre, in un dialogo intenso, affettuoso e pieno di confidenze che parla di infanzia, attraverso un immaginario album di famiglia. Un gioco ricco di poesia e di creatività per leggere e amare l'arte. E per essere felici in famiglia. Età di lettura: da 6 anni.

Autobiografisch relaas van het wel en wee van een zwakke (slechte) leerling die later, dankzij het geduld en de aandacht van een aantal leraren, zijn diploma haalt en met veel plezier zelf leraar wordt.

Dans la famille Malaussène, je demande la mère... Pioche ! Éternelle amoureuse, celle-ci ne cesse en effet de s'éclipser en compagnie d'amants furtifs, avant de réapparaître, à la fin de chaque roman, invariablement enceinte. Résultat : c'est une tribu sans cesse en extension que doit élever son généreux fils aîné, Benjamin, bouc émissaire de profession. Ses demi-frères et ses demi-soeurs composent un tableau haut en couleur : il y a Thérèse, diseuse de bonne aventure, Jérémy, doué pour les sciences expérimentales, Le Petit, grand amateur d'histoires d'ogres, Clara et ses appareils photographiques, mais aussi Louna, Verdun, et tous ceux qui ne cessent, à mesure que les épisodes s'enchaînent, de grossir les rangs de cette famille turbulente. Il y a encore Julie, l'amante flamboyante et adorée, Julius, le chien épileptique, sans oublier tous les habitants du quartier de Belleville, à Paris. Ces personnages constituent le quotidien un rien original de Benjamin Malaussène, véritable héros de cette saga, emporté, à chaque volume, dans des aventures rocambolesques, au terme desquelles il apprend à se méfier des vieilles dames et des personnes âgées en général, de la célébrité et des images.