Vladimír Medek Knihy

Brýlatý chlapec s nachovou jizvou na čele, připomínající blesk – to je Harry Potter. Jedenáctiletého učedníka čarodějných umění stvořila nadaná spisovatelka J. K. Rowlingová a ze své ostrovní britské vlasti jej vyslala pro potěchu všem duším okouzleným fantazií. Až do svých jedenáctých narozenin si o sobě tento hrdina myslel, že je jen obyčejný chlapec. Pak ale dostal soví poštou dopis, kterým byl zván ke studiu na prestižní soukromé Škole čar a kouzel v Bradavicích, a jeho život se rázem změnil. Leccos se dozvídá o minulosti svých zemřelých rodičů, získá pár dobrých kamarádů, naučí se mistrovsky hrát famfrpál a podstoupí souboj se zloduchem Voldemortem…

Harry se vrací po prázdninách do školy a netuší, že tentokrát mu hrozí smrtelné nebezpečí. V Bradavicích se začínají dít prapodivné věci, při kterých tuhne krev žilách, a nikdo z žáků netuší, že pradávná legenda se stala skutečností... Tajemná komnata se znovu otevřela!

V Bradavicích se bude konat Turnaj tří kouzelníků. Zúčastnit se ho smí jen studenti, kterým už bylo sedmnáct let, a tak Harry Potter zatím alespoň sní o tom, že turnaj jednou vyhraje. Jenže když o Halloweenu Ohnivý pohár vyřkne své rozhodnutí, Harry s úžasem zjistí, že je mezi vybranými. Čekají ho smrtící úkoly, draci a temní čarodějové.

Harry Potter a jeho kamarádi Ron a Hermiona jsou už ve třetím ročníku bradavické Školy čar a kouzel. Harry se nemohl dočkat začátku školního roku, když ale přijede do Bradavic, panuje tam napjatá atmosféra a strach. Proč? Na svobodu uprchl vězeň z Azkabanu, nebezpečný vrah Sirius Black – prý nástupce lorda Voldemorta, Pána zla. A stopa vede – kam jinam než do školy v Bradavicích.

Velkolepá freska života v předválečné Alexandrii. Ústředním tématem je konvencemi nespoutaná láska. Tetralogii začal Durrell psát za svého pobytu v Alexandrii za 2. světové války. Alexandrijský kvartet je sebereflexivním dílem, které v sobě obsahuje ucelenou estetiku románu. Ten nepostupuje lineárně chronologicky, ale cyklicky. Obraz Alexandrie a jejích obyvatel autor láme a tříští do různých odrazových ploch „heraldického světa“. Termínem heraldický svět myslí Durrell obrazové vidění. – Justina: 1. román, jeho název je podle románu markýze de Sade Justine. Justina nemá daleko k bohyni. – Balthazar: 2. román, prorok. – Mountolive: 3. román nazvaný podle hlavní postavy. – Clea: 4. román posouvá příběh v čase. Celková kompozice tetralogie je navíc komplikována tím, že zatímco první, druhý a čtvrtý díl vypráví spisovatel Darley, který je účastníkem děje, třetí díl je vyprávěn ve třetí osobě a nejvíc se blíží objektivnímu vyprávění.

1. díl světově úspěšné série z kouzelnického světa. Morrigan Crowová je prokletá. Narodila se v ten nejnešťastnější den a všichni ji obviňují, že má na svědomí každou místní pohromu. A co je horší, kvůli kletbě je odsouzena zemřít v den svých jedenáctých narozenin. Pak ale potká Jupitera Northa, podivného muže, který ji dostane do tajemného světa Nikdyuš. Aby tu Morrigan mohla zůstat v bezpečí před hrozivou kletbou, musí najít způsob, jak úspěšně absolvovat zkoušky. Objeví nakonec svůj mimořádný talent?

Román argentinského prozaika a esejisty Julia Cortázara z roku 1963 se stal kultovní knihou a jedním z nejvýznamnějších literárních experimentů 20. století. Zachycuje osudy rozkolísaného a cynického hrdiny Horacia Oliveiry, jenž v Paříži a v Buenos Aires prochází strhujícím vývojem - jeho hledání autenticity a smyslu bytí se zrcadlí v úvahách autorova alter ega Morelliho o poslání literatury a možnostech uměleckého zobrazení světa. Tyto jasné linie knihy jsou prokládány aforismy, novinovými výstřižky, výpisky z četby, esejistickými zamyšleními, ale i popisy milostného vytržení či chladně racionálními analýzami dění. Cortázar ve svém mistrovském díle hledá průsečík fantazie a reality; most do světa, kde všednost získává fantastické obrysy. Nebe, peklo, ráj je příběhem nenaplněné lásky, autor si zároveň pohrává s tvarem běžného románu a vytváří z něj skládačku, jíž evokuje roztříštěnost moderního světa, v němž hraje hlavní roli náhoda.

Román Sto roků samoty, který vyšel poprvé v roce 1967, je jedním z nejvýznamnějších děl latinskoamerické, ale i světové prózy. Je komponovaný z množství reálných i fantaskních epizod a vypráví půvabné i kruté příhody šesti generací rodiny Buendíů, žijících ve fiktivní tropické obci Macondo. Román se dá číst jako historicko-chronologická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od doby osvobození a začátku občanských válek (1830 - 1902) až po nástup severoamerického imperialismu (1899 - 1930). Můžeme jej ale také číst jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil svou přirozenost, svůj harmonický vztah ke světu, v němž původně měl všechen život na Zemi svou věčnou, kosmickou dimenzi, a který je nyní vydán napospas postupnému umírání všeho. Motiv samoty je v románu úzce spjat s motivem smrti - metafyzická samota (soledad) je chápána jako předstupeň jakési solidarity (solidaridad) se smrtí. Bipolárnost slov soledad a solidaridad má pro Márqueze ovšem i svůj původní, etický, a tím i politický význam. Individuální samotu, jíž trpí všichni obyvatelé Maconda, lze překonat pouze láskou a mezilidskou solidaritou, která jako jediná může zabránit jinak nevyhnutelné zkáze.... celý text

Kniha patří do stejné kategorie jako lžíce, kladivo, kolo nebo nůžky. Neumíme si představit život bez tohoto fascinujícího artefaktu, který lidé vynalezli, aby slova mohla volně působit v prostoru a čase, a bez kterého by neexistovala civilizace. Viktoru Franklovi zabavili při příchodu do Osvětimi rukopis, který obsahoval jeho výzkumy za dlouhou dobu, a touha napsat to vše znovu ho udržela při životě. Frankl později uvedl, že i když byli mnozí intelektuálové v horší kondici než ostatní vězňové, život v Osvětimi snášeli paradoxně lépe. Dokázali se totiž izolovat od děsivého okolí a uchýlit se do vlastního nitra. Zachránila je jejich představivost a víra v sílu slov. Knihy pomáhají lidem přežít velké historické katastrofy i osobní tragédie. Knihy jsou naším svědomím, spásou zoufalých, inspirací milenců, zdrojem osvobozujícího smíchu. Když porovnáme něco starého s něčím novým – například knihu s tabletem, zdá se, že to nové má větší budoucnost. Ve skutečnosti je to naopak. Čím déle je určitý předmět či nějaká zvyklost mezi námi, tím větší má budoucnost. To nejnovější většinou zanikne nejdřív. I za mnoho let tady budou židle a stoly, lžíce i nůžky, možná však už nebudou tablety a mobilní telefony. Kdoví, jednou třeba nebudou solária, budeme však dál oslavovat zimní slunovrat.

Richard Powers v tomto strhujícím chorálu velebícím kořeny života přivádí na světlo vášnivé zaujetí proti světu plnému obav, chladu a lhostejnosti. Líčí rizika dobromyslně zápecnického i krvavě kořistnického života a ukazuje, že spokojené konvenční žití musí být vyváženo vzpurnou obětí druhých. Oba postoje jsme zdědili po předcích a jsou pro přežití nepostradatelné, přičemž obě skupiny platí za své přesvědčení. Jaké příklady máme v našem okolí? Co když jsme všechna zaujatá slova poslali do vyhnanství, takže se stala cizí a nesrozumitelná? Román přináší několik úchvatných milostných příběhů o nevysvětlitelných jiskrách lásky a síle citu, který převrátí svět. Obsahuje dobrodružný thriller i tragédii o vině a trestu, a také přesné popisy sezení v ordinaci klinického psychologa či povahu policistů. Přijímáme dědictví Dostojevského, Thoreaua a Camuse, ale nejde o literární herbář, nýbrž o živé, krvácející kusy tkáně obětované z těl našich předků. Kniha nenabízí absolutní pravdu, ale souznění a citové zaujetí, a ukazuje problematickou cestu za dobrem, zákonitý výsledek osudu lidského jedince i generací. Tento příběh se dostane pod kůži, možná až hluboko do srdce.