Émile Benveniste Pořadí knih

V roce 1969 přednášel francouzský lingvista Émile Benveniste na Collège de France naposledy. Na začátku zimního semestru onemocněl tak těžce, že se nemohl dál věnovat ani teorii řeči a základům teorie písma, na nichž v té době pracoval, ani své pedagogické práci. Jeho poznámky k poslednímu kurzu, doplněné a upřesněné díky dochovaným zápiskům studentů, tvoří hlavní část této posmrtně vydané knihy. Ve své teorii řeči Benveniste proti sobě klade obecné významy slov, jež sdílíme jako mluvčí nějakého jazyka, a jedinečný smysl výpovědi, který vždy vzniká přetavením těchto obecných významů v rámci konkrétní mluvní situace. Autorova teorie písma se opírá o jeho výzkum rozmanitých systémů psaní, jak se ustavily v odlišných kulturách. Benveniste tvrdí, že písmo původně odkazovalo přímo k věcem a že v zápis mluvy se proměnilo až poté, co vynálezci písma začali v živé mluvě rozlišovat opakující se prvky jazyka. Benvenistovy přednášky představují důležitý pramen pro lingvisty, sémiology, filozofy jazyka i literární vědce, ovšem díky autorovu průzračnému stylu jsou snadno dostupné i čtenářům, kteří nejsou v uvedených oborech zběhlí. Text Posledních přednášek doplňuje úvodní studie Tzvetana Todorova a doslov Julie Kristevy.

Osobnost Émila Benvenista symbolizuje vývoj věd o člověku ve dvacátém století. Začal svou kariéru studiem málo známých jazyků a postupně se stal klíčovou postavou evropského myšlení, přičemž byl přítomen zrození a rozkvětu moderní lingvistiky. Jako představitel strukturalistické lingvistiky inspiroval francouzské filosofické myšlení. Jeho úvahy o jazyku jako systému, nezachytitelnosti řeči a artikulaci lidské subjektivity stály u zrodu poststrukturalismu. Po jeho odmlce byly myšlenky znovu oživeny a našly nový výraz v literárním myšlení, otevírajíc nový způsob uchopení neuchopitelného. Studie v této knize pokrývají základní témata Benvenistova myšlení o jazyce: polemiku se strukturalismem, řešení problémů morfologie a syntaxe z pragmatického pohledu, otázku artikulace subjektivity v jazyce, vztah jazyka a společnosti a teorii dvou modalit lingvistického bádání – sémiotiky a sémantiky. Benveniste byl dlouho považován za indoevropeistu s několika vhledy do filosofie řeči. Celkový pohled na jeho dílo však ukazuje, že byl komplexním teoretikem komunikace, usilujícím o pochopení základních otázek vztahu člověka, řeči a světa, a umožňuje správně zhodnotit jeho místo v dějinách myšlení 20. století.