Jan Otčenášek Knihy

Novela rozvíjí tragický příběh několikadenní lásky studenta a židovské dívky v dusné atmosféře Prahy za heydrichiády.

Nejen slunné klima životního optimismu, které vládne nad dvojicí milujících se lidí, ale závažnost, kterou JAN OTČENÁŠEK (1924-1979) přikládal smyslu pro současnost, je jistě důvodem, proč jeho román KDYŽ V RÁJI PRŠELO stále zůstává čtenářsky živý a vychází již ve čtvrtém vydání. V úsměvně vyladěném obrazu dvojice mladých pražských intelektuálů, která se odhodlaně rozchází se stereotypy městského panelového vegetování a mění svůj společný život v jakousi moderní robinsonádu v šumavském Zapadákově, zřetelně vystupuje téma celé Otčenáškovy tvorby - problém lidské aktivity a svobodné vůle, která chce a je schopna na základě sebepoznání ve společenské nutnosti vzít svůj osud do vlastních rukou a učinit jej svým rozhodnutím. (vydavatel)

Literární podoba slavného filmu režiséra Karla Kachyni z roku 1979 vypráví osudy obuvníka Bursíka, který nedokáže konkurovat Baťovým výrobkům, a jeho dětí, vyrůstajích mezi žižkovskými činžáky a v šarvátkách s Vršovičáky. Hlavním tématem knihy je ale příběh nejmladšího syna Kajdy, jenž zažívá první lásku s dcerou vetešníka Pájou, kterou mu odloudí starší a přímočarejší bratr Pepan. Ten poruší podmínku navštěvování opuštěné lékarníkovy zahrady, okusí ze zakázaného stromu a donutí Páju utrhnout zapovězené hrozny. Schyluje se k bouři; mezi bratry, kteří se utkají o lásku Páji, i ve společnosti: blíží se březen 1939 a s ním hitlerovská okupace.

Nedokončený román s autobiografickými prvky. Jiří Kolář je filmový režisér ve středních letech, má ženu a dceru a i milenku a před všemi uteče na Istrii, kde se potká s tajemnou Němkou Inge. Jiřího popis pobytu na ostrově Katarina s Inge se prolíná s jeho vzpomínkami na dětství, filmové začátky, seznámení se ženou a jeho život v Praze.

Soubor povídek s různými náměty, vyprávějící půvabné příběhy drobných lidí, je prozaickou prvotinou známé české autorky. Smetanová se ve svých příbězích vrací především do let okupace a do doby těsně po válce. Hrdinové povídek jsou rázovité figurky z Kampy, děvčata z pražských kanceláří, šoféři, studenti, osídlenci v českém pohraničí atd. Všechny povídky, třebaže jsou různorodé tematikou, rozsahem i celkovým laděním, mají společnou neochvějnou autorčinu víru v člověka a život a laskavé pochopení pro lidské slabosti, zprostředkované vytříbenými stylistickými prostředky.

S živelným zaujetím rozvíjí Jan Otčenášek v Kulhavém Orfeovi postavy a scény, aby co nejbohatěji představil, jak generace dvacetiletých trávila jeden krušný rok v době, kdy válka probíhala někde v Evropě v posledním tažení a kdy se skrytě chystaly nové dějny republiky, až bude osvobozena.

Ironický portrét úspěšného stárnoucího muže, který se pokouší o vzpouru proti času, proti kornatění manželství. Začíná nové a nové vztahy a končí je v okamžiku, kdy ho milenky začínají kormidlovat k potvrzení svazku. Nakonec se marně snaží zadržet ubývající síly stykem s mladičkou milenkou a světem její party. Kultovní novela 60. let, v předchozím režimu zakázaná, je pokusem o záznam duše v okamžiku před katastrofou…

Jedná se o tzv. prózu budovatelskou nebo s výrobní tématikou. Šamotka. Závod má mnoho výrobních problémů a průsečíkem téměř všeho dění se stává nezcela třicetiletý Štěpán, vyučený formař, jehož továrna vyslala na studie a učinila úkolářem. Očenášek tu postavil na scénu hrdinu, komunistu, kterému kdejaký čtenář uvěří a jehož problémy se zájmem sdílí.

Nezměněné vydání románu, v němž autor zachytil některé charakteristické rysy svého pokolení kolem únorových událostí v roce 1948. Na řadě postav ukazuje, jak se lidé zbavovali přežitků minulosti a jak se pasivní obyvatelé stávali uvědomělými, aktivními občany nové společnosti.