Jevgenij Nikolajevič Čirikov

Jevgenij Nikolajevič Čirikov, rusky Евгений Николаевич Чириков, (5. srpna 1864 v Kazani - 18. ledna 1932 v Praze) byl ruský politický aktivista a spisovatel.

V mládí byl politicky činný v rámci hnutí narodniků a organizace Narodnaja volja. Kvůli své činnosti strávil, s krátkými přestávkami, období let 1887-1906 ve vyhnanství. Mezi roky 1905-1915 se částečně přiklonil k marxismu, udržoval kontakty se spisovatelem Maximem Peškovem-Gorkým a vůdcem bolševiků Vladimírem Iljičem Uljanovem-Leninem, ale posléze jejich ideologii zavrhl a stal se zapřísáhlým nepřítelem bolševismu. Únorovou revoluci strávil v Petrohradu, po bolševickém převratu pobýval na Krymu, odkud v roce 1921 odešel do bulharské Sofije a o rok později do Prahy, kde žil až do své smrti 18. ledna 1932. Jevgenij Čirikov svým životem i dílem zosobňoval krizi, nejistotu a rozervanost ruského intelektuála té doby. Tyto pocity se silně odrazily v jeho pracích, které tak mají silně autobiografický charakter. V českém překladu vyšly Čirikovovy knihy Mládí (1917), Vyhnanství (1917), Návrat (1918) nebo Šelma pekelná (1924), sebrané spisy pak vydávalo Ottovo nakladatelství.