Svým debutem s názvem Fosfény Jan Horský vstupuje na českou básnickou scénu jako autor poezie především značně imaginativní, a to nejen v rovině motivické, ale především v rovině jazykové i formální. Kniha vychází se zinem JXN (limitovaná edice). O výtvarný doprovod se postaral Antonín Zhořec.
Jan Horský Pořadí knih






- 2023
- 2021
- 2019
Antropologie smyslů
- 264 stránek
- 10 hodin čtení
Předkládaná publikace se zabývá problémem smyslového vnímání z hlediska obecné antropologie. Jelikož vnímání představuje komplexní problém, je i náš přístup komplexní a zahrnuje několik různých hledisek: kognitivní psychologii, neurofyziologii, fenomenologii, sociokulturní antropologii, dějiny idejí či uměleckou sebereflexi. Základní otázky, které si zde klademe, jsou otázky po vztahu mezi smyslovostí a kulturou. Do jaké míry je naše smyslovost formována symbolickými systémy a kulturními institucemi? Co to znamená, že kultura je senzorická? Co je to senzorický řád? Jaké vztahy fungují mezi neurální, smyslovou a symbolickou rovinou lidské existence? Jak se liší smyslovost v různých kulturách a typech společností? Tyto a další otázky promýšlíme z pozice obratu ke smyslovosti, který ve společenských vědách probíhá již déle než dvacet let, nicméně v české vědě se mu zatím nedostalo systematické pozornosti. Cílem této knihy je proto otevřít prostor pro další diskuse a výzkum v oblasti transdisciplinárně pojaté antropologie vnímání.
- 2018
Sto let - Hodnota svobody, nebo cena za nezávislost?
- 452 stránek
- 16 hodin čtení
Sté výročí vzniku Československa inspirovalo historiky různých generací k sepsání kritických úvah, které se nesnaží zmenšovat národní sebevědomí ani se podbízet nacionalistickým oslavám. Cílem není zastínit analýzu problému množstvím „událostních faktů“, ale zvažovat hodnotu vzniku samostatného národního státu z pohledu tehdejších aktérů a současných badatelů. Některé studie se zaměřují na cenu zaplacenou za nezávislost, včetně hmotných a nehmotných aspektů. Často se diskutuje o tom, zda byla republika nezralým projektem a zda obyvatelstvo bylo připraveno na státnost. Kritizovaná „nevyzrálost“ byla však běžnou charakteristikou mnoha národních států, které vznikly v Evropě ve dvacátém století. Konsenzus panuje v tom, že Československo mělo hodnoty demokratického a prosperujícího státu. Otázky se týkají dlouhodobého úsilí o národní stát, jeho počátků, hodnoty „svobody národa“ a vztahu k nadnárodním institucím. Jak se měnilo postavení židovské menšiny a s čím se identifikovali? Jaké perspektivy má národní stát v globalizaci? Je smysluplné hledat alternativy ke vzniku národního státu? Autorský tým zahrnuje několik renomovaných historiků.
- 2015
Kniha Teorie a narace navazuje na autorovu monografi i Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním. Autor se zamýšlí nad literárností historického textu, zkoumá vztah mezi dějinami, pamětí a vyprávěním, kriticky glosuje teoretické přístupy, jež v dějepisectví posledních let dominují, a klade si otázky po smyslu historikovy práce.
- 2014
Natura et cultura I.
- 313 stránek
- 11 hodin čtení
Publikace Natura et cultura je čtvrtým svazkem edice Andrias. Tentokrát se společným tématem autorů stala distinkce (či dichotomie) příroda–kultura v rámci obecně antropologického diskurzu. Impulsem pro vznik této knihy pak byla snaha hledat styčné plochy mezi přírodovědnými, empirickými a kulturněvědními, interpretativními postupy v rámci antropologie. Proč právě to? Antropologie se totiž téměř po celou dobu své existence potýkala s poměrně značnou názorovou roztříštěností a v čím dál větší míře i neschopností badatelů shodnout se na předmětu svého zájmu. A za většinou těchto sporů stojí právě leckdy i neplodná myšlenková cvičení usilující o posunutí člověka výhradně buď do sféry přírody nebo kultury. Uznání, že kategorie příroda a kultura jsou jen jistou formou zvyku, jak přistupovat ke členění světa kolem nás a také jak chápat člověka, může přispět k tomu, že různé strany sporu o povaze člověka a antropologie alespoň přestanou chápat své stanovisko jako jediné možné. Předložené texty navíc pro prohloubení této diskuse identifikují a mapují některá tematická pole, v nichž se mohou badatelsky produktivně setkávat a navzájem ovlivňovat a doplňovat přírodovědně založené postupy s těmi, které vyrůstají z analýz kultury či socio--kulturní skutečnosti. Autorům této knihy tak nejde o to najít cestu z existující plurality přístupů, naopak chtějí tuto pluralitu podpořit.
- 2013
Publikace je výzkumným výstupem autorů, jejichž centrem badatelského zájmu byla problematika narace. Otázky spojené s narací se v poslední době neobjevují pouze v pojednáních literárních teoretiků, ale stále častěji se v souvislosti s narativním přibližováním sociálního (a živého) světa stávají předmětem zkoumání historiků i přírodovědců. Tato kniha vytváří prostor pro potkávání badatelů z různých oborů - filosofie, literární vědy, historie, historické antropologie, sociologií, biologie i genetiky. Tím je podmíněna i různost v jejich pohledech na to, do jaké míry je narace čistě fiktivní badatelskou konstrukcí anebo do jaké míry je konstrukcí, která má svůj více či méně identifikovatelný protějšek ve zkoumané skutečnosti.
- 2012
Publikace Evolvendi anthropologicae zahajuje antropologickou řadu edice Andrias. Věnuje se aktuálním otázkám spojeným s tematizací vývoje, tedy konceptu, který měl uvnitř společensko-vědního diskursu dlouho své místo jisté a neproblematické. Až 20. století ukázalo, že podobně jako i další vůdčí teorie společenských věd není ani tato idea nic přirozeně daného. Nelze z ní automaticky vycházet, a to i přesto, že se již uvnitř některých oborů pevně zabydlela a stala se jim téměř jakousi "mantrou". Hlavním poselstvím autorů je tak upozornit, že pozice teorie vývoje není ve vědě rozhodně neotřesitelná. Na stránkách této knihy se zamýšlíme nad tím, nakolik vývoj doopravdy představuje hybný motor pro antropologické jevy v rámci historického, filozofického, biologického a kulturně společenského bádání. Pátrali jsme napříč nejrůznějšími oblastmi lidského života s cílem najít i ve zdánlivě vzdálených disciplínách zabývajících se člověkem pojítka, která by nám přinesla odpověď. Objevili jsme ji? Posouzení je na vás. Naším přáním je zasít na tomto poli zrnka pochybností. Pokud vyklíčí v plodnou diskusi s vámi, našimi čtenáři, přispějeme my všichni svou troškou k vývoji ve vědeckém myšlení.
- 2012
Eseje o povaze církevní historiografie
- 188 stránek
- 7 hodin čtení
Co jsou to církevní dějiny? Jaké je jejich postavení v rámci ostatních historických oborů? A jaký mají vztah k církevním společenstvím a jejich teologiím? Jsou církevní dějiny perspektivní disciplínou? A pokud ano, v čem tkví jejich přínos? Představují v dnešní době kreativní a novými impulsy a inspiracemi nabitý projekt, nebo pouze okrajovou složku historie, spíše jen trpěnou? Která témata církevních dějin jsou dnes nosná, které oblasti by měly být zpracovány? Autoři jednotlivých esejů - historikové, teologové i společenskovědní badatelé - se v této publikaci snaží na jedné straně vystihnout specifika církevních dějin jako historického oboru, a na straně druhé poukázat na rozmanité vazby, které existují mezi historiografií, církevní historiografií a některými příbuznými obory.
- 2009
Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním představuje originální zamyšlení nad povahou soudobého historiografického myšlení. Autor se v ní zamýšlí nad dějepisectvím jako vědou, nad dějepisectvím jako krásnou literaturou a vyprávěním či dokonce nad dějepisectvím jako rétorickou figurou. Detailním způsobem ohledává i vztah dějepisectvík moderní kultuře, jeho provázanost se soudobýmpolitickým myšlením i sociální realitou moderníhoa postmoderního světa, a to na příkladě českých i zahraničních,světově uznávaných historiků.