Karel Höger
Narodil se jako třinácté a nejmladší dítě v rodině topiče z cihelny v Brně-Králově Poli. Se svými sourozenci hrával loutková i činoherní představení a v osmi letech se stal členem brněnského souboru Bratrství. Protože jeho maminka nepovažovala herecké povolání a divadlo za solidní existenci, absolvoval Karel Höger v roce 1928 učitelský ústav a přijal první místo v Lomnici u Tišnova. Zanedlouho poté byl ovšem odveden na vojnu, během které pokračoval v započatém studiu na brněnské konzervatoři. Když nemohl dlouho sehnat učitelské místo ve svém rodném okrese, dostal talentovaný herec v roce 1932 od Zemského divadla v Brně nabídku na stálé angažmá a během následujících osmi let zde vytvořil na 120 rolí. V roce 1940 se přestěhoval do Prahy, kde získal angažmá v Národním divadle. Svou filmovou kariéru zahájil několika roličkami v instruktážních filmech, které v té doby vznikaly ve zlínském filmovém studiu. Již v roce 1941 se ale objevil po boku Lídy Baarové ve filmu Za tichých nocí. Hrával především vážné a tragické postavy a mezi jeho nejvýznamnějšími rolemi můžeme jmenovat např. ing. Prokopa z Vávrova filmového přepisu Čapkova Krakatitu, českého malíře Mikoláše Aleše ze stejnojmenného filmu či hudebního skladatele Bedřicha Smetanu, kterého ztvárnil v dalším Krškově životopisném snímku Z mého života. Mezi jeho dalšími rolemi bychom mohli zmínit vyšetřovatele Tůmu z detektivní trilogie režiséra Vladimíra Čecha (105% alibi, Kde alibi nestačí a Alibi na vodě). Přestože prý miloval komediální žánr, režiséři veseloher k němu nebyli příliš štědří a jednu z mála komediálních rolí ztvárnil na sklonku své filmové kariéry v muzikálu Noc na Karlštejně, kde si zahrál arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Řadu rolí vytvořil rovněž na televizní obrazovce (Byl jednou jeden dům, Lístek do památníku, Romeo a Julie na konci listopadu). Jeho poslední rolí se měla stát role primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města. Když ale byla natočena převážná část exteriérů do prvních třinácti dílů seriálu, Karel Höger zemřel. Jeho role musela být přeobsazena Ladislavem Chudíkem a příslušné pasáže byly natočeny znovu. Dva dny před svou smrtí podal výpověď z angažmá v Národním divadle na protest proti vynucenému odchodu své herecké kolegyně Vlasty Fabiánové.