Eugène Sue Životopis
Eugène Sue byl francouzský romanopisec, jehož díla se vyznačovala dobrodružnými zápletkami a silnými sociálními tématy. Jeho romány často zachycovaly duch doby a prozkoumávaly životy lidí napříč společenskými vrstvami. Díky svým poutavým příběhům si získal široké publikum a jeho práce měly značný vliv na populární literaturu. Jeho styl byl často popisován jako živý a dramatický, což čtenářům přinášelo napínavý zážitek.
Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ (tzv. románů-fejetonů), v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem.
Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chiruga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařké gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství (přispělo k tomu i to, že po smrti otce získal slušné dědictví). Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok (Kernock le pirate), jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře.
Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev.
Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 54 let zemřel.