Vladimír Kokolia Knihy

Písňové texty, básně a výtvarné exhibice originálního brněnského tvůrce a frontmana kapel Z kopce, Ošklid či A-BEAT.

Jení soustřeďuje texty výtvarníka, malíře a grafika Vladimíra Kokolii. Jde o texty tematicky různorodé, vážné, nevážné i odvážné, jimž nechybí hravost ani radost. Jení je pravým opakem není.

Cyklus více než 300 kreseb V. Kokolii (1956), jež vznikaly od poloviny 80. let 20. stol. Jejich řazení se odvíjí jako fantastický černohumorný, chvílemi až děsivý film. Luxusní publikace kreseb, které tvoří jakési Theatrum mundi viděné očima známého výtvarníka, hudebníka a textaře. Dvojbarevný tisk. Formát 250 x 220 mm

Špalek několika stovek mikro-esejů odřených na max. 140 znaků. Autorská kniha Vladimíra Kokolii v atypickém formátu. Tagy: obraz, malování / slovo, řeč, myšlenky / vidění, vnímání; iluze; promítání, geometrie, metrika, gravitace / vy, já, divák; umělec, vyjádření / situace; život; každodennost / odpad, ekologie; jídlo; zdraví / naši, rodina; imperativy, zlozvyky, best practices / morálka; chtění; čas, paměť, lenora / bůh, duch, převtělení; konec světa; nic, smrt / absence; opak; rozmazanost; škála / taiji / hádanky; blbosti, hecy, kdyby.

Sbírka provokujících a surrealistických veršů o krutých lidech a podivných zvířatech; v jejím středu stojí hlodavec nalezený v babiččině truhlici, trápený a předávaný z ruky do ruky a odhalující nepěkná tajemství poezie.

Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román Ladislava Klímy, vydaný v květnu 1928, měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za „groteskní romaneto“ a z textu je patrné, že jej velmi ovlivnila subjektivně idealistická filozofie George Berkeleyho, stejně jako radikální individualismus Arthura Schopenhauera a zejména Friedricha Nietzscheho. Jde bezesporu o autorovo nejslavnější literární dílo, které zaznamenalo ohlas i v zahraničí. Z větší části jde o fiktivní deník rovněž smyšleného knížete Sternenhocha, jednoho z předních šlechticů německé říše někdy na počátku dvacátého století. Hlavní hrdina, nebo přesněji řečeno antihrdina, v něm líčí vztah s manželkou Helgou, kterou zároveň obdivuje a nenávidí (sám ji v rukopisu později nazývá Démonou). Při popisu jejich společného života se autor nevyhýbá obscénnosti hraničící až s perverzitou. Helga svého muže všemožně ponižuje, dopustí se i vražd a pěstuje také masochismus a sadismus. Když si o něco později najde milence a naplánuje s ním útěk, je to pro Sternenhocha poslední kapka. Žárlivý kníže se rozhodne učinit manželčiným choutkám přítrž, a to brutálním způsobem. Právě tehdy však pro něj začíná skutečné utrpení…