V láskavej knihe obľúbeného českého autora plnej príbehov, ktorých cieľom je zapáliť vianočné prskavky na uponáhľaný moderný život, sa striedajú veselé i vážne príbehy, ktoré spája spoločná téma – Vianoce. Všetky udalosti sa síce neodohrali počas Vianoc, no práve tým autor poukazuje na to, že „zázraky“ sa neodohrávajú len počas najkrajších sviatkov v roku, ale môžu svoje naplnenie nájsť každý deň.
Pod neobvyklým názvem této knihy se skrývá neobvyklé básnické dílo. Neobvyklé tématem a neobvyklé zpracováním. Autor vytvořil symfonické pásmo básnických monologů o fiktivních osudech, jejichž nositele odečetl z náhrobků na venkovském hřbitově v Jiskávu. Zpovědi zemřelých rozklenul do širokého oblouku od pradávné minulosti až do vzdálené budoucnosti. Mrtví v Martinově slovesné symfonii promlouvají o svých životech, o víře a především o lásce. Láska je jim a jejich básnickému mluvčímu podstatou a nejvyšší hodnotou lidského života, ač prožít ji je dopřáno málokomu. Smrt zde vystupuje jako velká učitelka života, jako cesta k poznání smyslu lidské existence, jako spojnice mezi osudy již neodvolatelnými a teprve přivolatelnými.
Dárkové vydání nové knihy oblíbeného autora (vl. jménem Martin Petiška) je půvabným vyprávěním vánočně laděných příběhů. Všemi krátkými povídkami se prolíná sváteční atmosféra vánočního kouzla. Každá z nich se třpytí nadějí a štěstím, jež na nás dýchne o vánočním čase obzvlášť silně. Doba, kdy jsme si tak blízcí, nás obohacuje nejen v tomto údobí, prozařuje nás po celý rok i ve chvílích, kdy toužíme po přátelství, lásce a pokoji duše. I díky těmto příběhům se nám alespoň část z toho dostává
Eduard Martin jako „sběratel a archivář“ postřehů ze života zachycuje radostné i smutné příběhy svých bližních do krátkých vyprávění, která předal svým čtenářům už v pěti knížkách (Andělské vteřiny, Kniha radosti, Andělé nás neopouštějí, Andělské dopisy a Schody do ráje). Život přijímá jako možnost mít rád, usmívat se, potěšit, podělit se o svá pozorování, své zkušenosti a o jejich poselství. Jeho příběhy, jež tvoří jakási jádra povídek, v sobě nesou přesah, metaforu a nabízejí archetypické poznání, které se nevztahuje pouze ke konkrétnímu vyprávění, ale mělo by se dotýkat i životní situace toho, kdo onen příběh čte. Za zachycených životních postřehů prosvítá naděje, tak potřebná pro život každého z nás. Knížka Babičky a andělé je nenásilnou meditací ve formě „encyklopedie dětských otázek“ a odpovědí babičky. Čtenáři v ní najdou odpovědi na ožehavé otázky, jaké děti mohou klást. Kouzelná svěžest dětských pohledů a otázek je schopná pojmenovávat svět nezvykle, někdy překvapivým způsobem, a tím vést dospělé k novému pohledu na svět.
Povídky shromážděné v této knížce volně navazují na „andělskou pentalogii“, která postupně vycházela v Karmelitánském nakladatelství. Spojuje je jednotné téma: různé podoby lásky. Najdeme zde příběhy o lásce milosrdné, o lásce svobodně se obětující, o lásce dětí, lidí mladých i starých. Kniha tak osloví široký čtenářský okruh: lidi různého věku i životního povolání, ty, jejichž život poznamenalo trápení, ale i ty, kteří prožívají chvíle štěstí a radosti. Veselé i smutné povídky se snaží poukázat na svůj přesah jak do života čtenářů, tak do naděje…
Pokud by se někdo díval na jeden jediný tygří chlup, mohl by si myslet, že mu nehrozí žádné nebezpečí, viděl by jen hebký chloupek a nechápal by, co se mu může stát. Přehlédl by tygra… A pokud by se někdo díval jenom na jedno jediné obilné zrno, nenapadlo by ho, že vidí něco, z čeho se může jednou vypěstovat chléb. Učím se dívat na svět z přesahu. Andělský kurz první pomoci… Není to právě tohle? Umět se podívat na svůj život ne jako na jeden kamínek mozaiky, ale jako na součást nesmírné mozaiky.
Ve svých příbězích, tentokrát převážně s vánoční tematikou, zachycuje autor jemné předivo mezilidských vztahů, jimiž obohacujeme, zkrášlujeme, nebo naopak ničíme svůj život. Jako mistrný pozorovatel každodenních životních okamžiků dokáže odkrýt hluboký význam skrytý v nepatrném gestu, v prosté otázce dítěte nebo v letmém pohledu. Vnímá neopakovatelnou hodnotu každé prožité chvíle. Z nich pak vytváříme mozaiku svého života. Je jen na nás, zda z drahocenných kamenů seskládáme nádherný obraz, nebo chaoticky vytvoříme nepřehlednou změť.
Svazek povídek nahlíží z různých úhlů na Vánoce i na naši schopnost obdarovat druhé, radovat se s nimi a nebýt lhostejný k jejich trápením. Povídky pracují s tím, co si lze vyposlechnout v rozhovorech doma i jinde. Upoutá schopnost autora zachytit úžas malých dětí nad světem, slovy i skutečností, kterou prožívají. Krátké příběhy ze života, které pohladí. Eduard Martin je noblesním vypravěčem: miluje lidské rozhovory, poznal sílu vyřčeného slova a předává ji dál.
Některé otázky jsou klíčem ke štěstí. Klíčem i k tomu, co se zdá neodemknutelné. Každý den je možné položit si nejdůležitější otázku. „Bydlí u nás Ježíšek?“ „Bydlí u nás dnes?“ Některá poznání mění lhostejný domov v domov, ve kterém bydlí štěstí. Jsou otázky, které umí odemykat i zdi. Andělé je znají i dospělí je znají Ale nepokládají si je. I když by jim odpovědi vysvětlily, proč jsou smutní. Proč se cítí osamělí Eduard Martin ve svých laskavých příbězích ze života vypráví o kráse vánočních svátků a vzpomínek, proměně rodinných vztahů i ostnu vánoční komerce. Miluje slova spřádaná do lidských rozhovorů. Naslouchá jim, hraje si s nimi a staví příběhy.
Právě babičky byly poslány na tento svět s jedním z nejdůležitějších poselství, jaká se mají předávat: Mají za úkol vnášet do nejistých dob jistotu, zázračnou jistotu lásky. V tom byly, jsou i budou babičky nenahraditelné… Myslím, že jenom velice pošetilé babičky si mohou namlouvat, že jsou na tomto světě už zbytečné, k ničemu. Babičky dobře vědí, jakým darem jsou pro ně vnoučata. A vnoučata dobře vědí, jakým darem jsou pro ně babičky… Jakým andělským darem. (ukázka)
