František Pilař

Narozen 2.6.1904 - zemřel 14.1.1980 Otec Františka Pilaře byl soudcem. Pilař studoval klasické gymnázium v Příbrami (mat. 1922) a necelé tři semestry na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jednoroční abiturientský kurz při obchodní akademii absolvoval v Praze roku 1926, na zdejší English University College studoval angličtinu (1926–27). Poté byl necelý rok – stále v Praze – pomocným účetním u anglické dopravní společnosti Royal Mail Line. Od 1928 pracoval jako úředník ve Státním úřadě statistickém, 1950 se stal scenáristou Československého státního filmu, 1952 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. Do invalidního důchodu odešel v roce 1963. S Pilařovým zájmem o moře souvisely jeho časté zájezdy do Itálie, SSSR, na Kypr, a především do Jugoslávie. Debutoval 1922 fejetonem v Národních listech. Přispíval do periodik: Cesta (1925–26 zde na pokračování próza Příběh lásky), Národní listy, Ahoj na neděli (1936–37 zde na pokračování humoristický román Mlčení pana Bombíka /pod pseud. Jan Kent/ a 1940 humoristická detektivka Universální agentura S. P. P. Z. A. M. /pod pseud. Sawyer/), Lidové noviny (1940–41 zde na pokračování Dýmka strýce Bonifáce); po válce: opět Ahoj na neděli, Práce, Kulturní politika, Dikobraz, Literární noviny, Květy, Plamen aj. Spoluzaložil a redigoval knižnici Románové novinky (1946–47, sv. 1–5, nakl. Práce, s Emou Řezáčovou). Užíval pseudonymů: Jan Kent, Sawyer. Téměř po dvě desetiletí publikoval František Pilař verše, fejetony, sloupky, povídky i delší prózy výhradně v novinách a časopisech; pro Lidové noviny byla napsána rovněž jeho první a nejúspěšnější kniha Dýmka strýce Bonifáce, absurdně laděný dobrodružný román pro mládež. Ve fantastickém příběhu malého chlapce z Braníka, který se při plavbě po moři setká s piráty a zažije honbu za pokladem, Pilař poukázal na smysl a hodnotu prostých lidských zálib a přátelství. Na prvotinu volně navázal pokusem o satirický román Ostrov tety Karoliny, v němž volně využil některých předchozích motivů a příznačně nalezl protipól k přeorganizované západní civilizaci ve zdravém rozumu pražské občanky Karoliny, dědičky ostrova v Tichomoří. Inspiraci tzv. suchým anglickým humorem Jeroma Klapky Jeroma příznačně rozvinuly Pilařovy prózy Tři muži v automobilu a Tři muži v embéčku, kde záliba v nadsázce a paradoxu nacházeném v jinak běžných zkušenostech automobilového turisty prostupuje celým vyprávěním. Ojedinělé postavení v Pilařově díle zaujímá psychologická próza Kostka domina: fantaskní motiv vynálezu zkázy zde tvoří vnější rámec pro rozvinutí příběhů životního ztroskotání několika obyvatel Dubrovníku. – Autorův zájem o techniku dal vzniknout i dětským knížkám o historii kina, rozhlasu (Když mi bylo deset let) a dopravních prostředků (Vezeme se – aneb o tom, jak se člověk vozil, vozí a bude vozit). BIBLIOGRAFIE Próza: Dýmka strýce Bonifáce (R pro ml., 1941); Den začíná nocí (R pro ml., 1946; s tit. Hodinu před úsvitem, b., d., 1946; též jako film. povídka, rozmnož., b. d.); Ostrov tety Karoliny (R satir., 1955); Když mi bylo deset let (PP pro děti, 1961, na námět P. Landra, který též il.); Kostka domina (P 1965); Vezeme se – aneb o tom, jak se člověk vozil, vozí a bude vozit (P pro děti, 1965); Tři muži v automobilu (P humorist., 1966); Tři muži v embéčku (P humorist., 1972). Příspěvek ve sborníku: Příběhy s tajemstvím (1981, ed. J. Adam). Uspořádal a vydal: F. Župan: Pepánek Nezdara (1957, též uprav.); K. M. Čapek Chod: Ad hoc! (1962).