Boris Jirků Knihy

První verze Bulgakovova životního díla, jež dokončil už slepý a na smrt nemocný člověk roku 1940, vznikla - podle později objevených rukopisných sešitků - patrně už v roce 1929. Ze sešitků byly vytrhány listy a ze zbytků textu odborníci zjistili, že už ttehdy šlo o Mistra a Markétku. "Vlastníma rukama jsem hodil náčrt románu o ´dáblovi do kamen," svěřil se autor příteli roku 1930 v jednom z dopisů. Ani tak energické gesto nevymazalo však Bulgakovi z paměti jeho osudové téma. Autorovu trýzeň lze pochopit - psal přece o umělcově touze být všemi pochopen. Téma si vynutilo široké historické a literární zázemí. Román navazuje na Goethova Fausta, Gogolovy groteskní prózy a eticko-filozofický názor Dostojevského. Bulgakov řeší na biblickém příběhu o Pilátovi a Ježíši míru lidské odpovědnosti za pozemské dobro a zlo. Proti skepsi Piláta i Mistra staví jedinou protihodnotu - lásku, i kdyby se měla spojit se samotným peklem. Markétčina láska je pohádková a pozemská zároveň. A duch pekel? Vysměje se nepmanské Moskvě dvacátých let, z nudy nad ní by snad i tu lidskou duši oželel, ale nemůže, neboť k rozhodující bitvě dochází právě v ní.... celý text

Knižní podoba libreta divadelní hry ve verších - Kudykam. Penzión Svět je rozlehlá budova, vystavěná z rozličných "možná" a "snad". Jen na nás záleží, zda zůstaneme váhat uvnitř přiděleného pokoje, anebo přikývneme vnitřnímu nepokoji a vykročíme potměšilou spletí chodeb a schodišť od jistot k nejistotám. Hrdinové Horáčkovy lyrické férie se k takovému kroku odvážili. Odvahu prokázal i sám jejich autor - už jen tím , že je na nevázané cestě nechává promlouvat výhradně řečí vázanou: v dekasylabech, i villonských baladách. Příběhu vtiskl mravní výzvu, ale nezapřel ani své okouzlení tragikomickou barvitostí, neomalenou sprostotou i vznešeností lidského mumraje.

Katalog z výstavy Z cest v Chodovské tvrzi v roce 2023.

Tato publikace slouží jako učební pomůcka pro studenty středních a vysokých uměleckých škol v oboru ilustrace a knižní kultura.

Publikace představuje tvorbu českého výtvarníka Borise Jirků.

Básnická sbírka tematizující vzestupy a pády lidského života – evokováni jsou milenci poznávající krásy lásky v lese, snění „na břehu řepkového moře“, sněhové vánice, vzpomínky na předky-nevolníky či obrazy orání a zrání zrna.

Sto roků samoty popisuje historii šesti generací rodu Buendíů z fiktivního města Macondo, jehož předlohou se stalo spisovatelovo rodné kolumbijské město Aracataca. Celý příběh je plný autobiografických prvků, mísí se v něm řada historických událostí s autorovou fantazií a celek pak působí tak kompaktně, že je často problém je od sebe odlišit, také důležité postavy mají své předobrazy ve spisovatelově rodině. Doslov napsala Hedvika Vydrová.

Optikou někdejších norimberských zákonů je ústřední hrdina, desetiletý Jakub, dítětem z tzv. smíšeného manželství. A ačkoliv žije s rodiči a prarodiči v malebném moravském městečku Konice, události druhé světové války nemohou osudově nedopadnout i do jeho světa. Od zákazu vystupování na dětském karnevalu, přes nucené uzavření koloniálu jeho židovských prarodičů, až po povolání do transportu, které obdrží nejdříve Jakubovi prarodiče a později i jeho maminka Charlota. Román Jakubova nezvyklého zrání zachycuje osobní katastrofu miliónů rodin v intimním portrétu, povětšinou laskavě a dětsky naivně. Tikot nástěnných hodin v „neznámém domě“ u tety, kde se Jakubovi podaří dočkat konce války, je neméně hlučnou obžalobou skutečnosti jako halasné scény z příjezdových ramp koncentračních táborů. ***** Z rozsáhlé Dostálovy tvorby jde o nejosobněji laděnou výpověď určenou zde jednoznačně autorovou biografií. Dvoudílný román vznikal na rozhraní epoch, rukopis prvního dílu je datován r. 1987, druhý díl byl dokončen v r. 1991 a přesto, nebo právě v turbulenci devadesátých let, nakonec k připravovanému vydání nedošlo. Vydáváme-li román dnes s novými ilustracemi Borise Jirků, jsme přesvědčeni, že Jakubovo vyprávění neztratil nic ze své poetičnosti i svědecké naléhavosti a směle se řadí po bok velkých jmen literatury s námětem šoa. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadačního fondu obětem holocaustu.

Útlá próza slavného francouzského autora, určená jeho židovskému příteli, skrývající se v roce 1943 v okupované Francii.