Boris Jirků Knihy

Sen Kalugin usnul a tohle se mu zdálo: sedí v křoví a okolo se prochází milicionář. Kalugin se probudil, poškrábal se na puse, znovu usnul a zdálo se mu tohle: prochází se okolo křoví, ve kterém sedí schovaný milicionář. Kalugin se probudil, pod hlavu si dal noviny, aby si neslintal na polštář, znovu usnul a zdálo se mu, že sedí v křoví a okolo jde milicionář. Kalugin se probudil, vyměnil noviny, lehl si a usnul. Usnul a znovu se mu zdál sen, jak sedí za milicionářem a okolo se procházejí keře. Kalugin zařval, zazmítal sebou v posteli a už se neprobudil. Spal nepřetržitě čtyři dny a noci. Pátý den se probudil tak zesláblý, že si boty musel přivázat provázkem k nohám, aby mu nespadly. V obchodě, kde si vždycky kupoval pšeničný chléb, Kalugina nepoznali a strčili mu chléb položitný. Zdravotní hygienická komise při prohlídce bytu shledala Kalugina hygienicky závadným a k ničemu se nehodícím a přikázala bytovému družstvu vyhodit Kalugina společně se smetím. Kalugina přeložili napůl a vyhodili ho jako odpad.

Román, považovaný za jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické, ale i světové prózy, vyšel poprvé roku 1967. Je komponovaný z množství reálných i fantaskních epizod a vypráví příhody šesti generací rodiny Buendíů žijících ve fiktivním tropickém městečku Macondo. Můžeme hočíst jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil svou přirozenost, svůj harmonický vztah ke světu, v němž původně měl všechen život na Zemi svou věčnou, kosmickou dimenzi a který je nyní vydán napospas postupnému umírání všeho…

Knižní podoba libreta divadelní hry ve verších - Kudykam. Penzión Svět je rozlehlá budova, vystavěná z rozličných "možná" a "snad". Jen na nás záleží, zda zůstaneme váhat uvnitř přiděleného pokoje, anebo přikývneme vnitřnímu nepokoji a vykročíme potměšilou spletí chodeb a schodišť od jistot k nejistotám. Hrdinové Horáčkovy lyrické férie se k takovému kroku odvážili. Odvahu prokázal i sám jejich autor - už jen tím , že je na nevázané cestě nechává promlouvat výhradně řečí vázanou: v dekasylabech, i villonských baladách. Příběhu vtiskl mravní výzvu, ale nezapřel ani své okouzlení tragikomickou barvitostí, neomalenou sprostotou i vznešeností lidského mumraje.

Katalog z výstavy Z cest v Chodovské tvrzi v roce 2023.

Tato publikace slouží jako učební pomůcka pro studenty středních a vysokých uměleckých škol v oboru ilustrace a knižní kultura.

Publikace představuje tvorbu českého výtvarníka Borise Jirků.

Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj "příběh novodobého Fausta" začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.

Básnická sbírka tematizující vzestupy a pády lidského života – evokováni jsou milenci poznávající krásy lásky v lese, snění „na břehu řepkového moře“, sněhové vánice, vzpomínky na předky-nevolníky či obrazy orání a zrání zrna.

Optikou někdejších norimberských zákonů je ústřední hrdina, desetiletý Jakub, dítětem z tzv. smíšeného manželství. A ačkoliv žije s rodiči a prarodiči v malebném moravském městečku Konice, události druhé světové války nemohou osudově nedopadnout i do jeho světa. Od zákazu vystupování na dětském karnevalu, přes nucené uzavření koloniálu jeho židovských prarodičů, až po povolání do transportu, které obdrží nejdříve Jakubovi prarodiče a později i jeho maminka Charlota. Román Jakubova nezvyklého zrání zachycuje osobní katastrofu miliónů rodin v intimním portrétu, povětšinou laskavě a dětsky naivně. Tikot nástěnných hodin v „neznámém domě“ u tety, kde se Jakubovi podaří dočkat konce války, je neméně hlučnou obžalobou skutečnosti jako halasné scény z příjezdových ramp koncentračních táborů. ***** Z rozsáhlé Dostálovy tvorby jde o nejosobněji laděnou výpověď určenou zde jednoznačně autorovou biografií. Dvoudílný román vznikal na rozhraní epoch, rukopis prvního dílu je datován r. 1987, druhý díl byl dokončen v r. 1991 a přesto, nebo právě v turbulenci devadesátých let, nakonec k připravovanému vydání nedošlo. Vydáváme-li román dnes s novými ilustracemi Borise Jirků, jsme přesvědčeni, že Jakubovo vyprávění neztratil nic ze své poetičnosti i svědecké naléhavosti a směle se řadí po bok velkých jmen literatury s námětem šoa. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadačního fondu obětem holocaustu.

Než odjel Saint Exupéry na jaře roku 1943 s americkým vojenským konvojem do severní Afriky, napsal Dopis rukojmímu, v němž vyjadřuje víru v duchovní hodnoty lidstva, které dokážou překonat rasové přehrady a odcizení. Dopis byl určen Leonu Werthovi, váženému literárnímu a výtvarnému kritikovi, s nímž pojil Saint-Exupéryho vřelý přátelský vztah, jakkoli byli oba muži povahově i názorově rozdílní. Vydavatel: Vyšehrad, Praha 2000.

Soubor povídek, v němž známý autor románů z lékařského prostředí soustředil své krátké prózy publikované časopisecky nebo vysílané rozhlasem. Obsahuje : I / Doktorské příběhy II / Zlá doba okupace III / Dobrá doba míru IV / Ohlédnutí do daleké historie .

Deset povídek, deset popisů deseti situací, deset prožitků, které se buď odehrávají uprostřed magických 90. let, nebo se skrz špinavé sklo přítomnosti ohlížejí zpět na magická léta osmdesátá... Co mají tyto prózy společné, je stručný, nepatetický styl a vyhraněný smysl pro pointu. Ačkoli se autor tematicky pohybuje v naší současnosti, cosi v jeho textech stále jako by připomínalo literaturu undergroundu – snad je to výrazné outsiderovství vypravěče a jemu podobných hrdinů. Barmanka, feťáci, bezdomovec, restituent zavazujícího majetku, ukrajinský gastarbeiter a další Haklovy postavičky jsou lidé snažící se uprostřed stále bublající vyvřeliny naší nové doby (většinou neúspěšně) zachovat si vnitřní nezávislost, najít si oblast, kde by dokázala přežít jejich potřeba svobody a pozitivních vztahů. Haklovy povídky patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době česká próza přinesla.

Údiv – v pořadí druhý román Kamila Vondráška s podtitulem Červená knihovna pro chlapy. Podtitul do značné míry odráží macho pohled hlavního hrdiny na svět a samozřejmě na ženy. Není to ovšem 50 odstínů šedi, ale plnobarevná škála chvílemi až naturalistického pohledu do vztahů a intimity. Je to příběh o vzestupu a pádu, příběh o lehkosti žití i tíze bytí. Je možné, že si román překvapivě získá víc čtenářek než čtenářů – už jen kvůli ukojení jejich přirozené zvídavosti o tom, jak jsou ony samy nahlíženy chlapskou optikou.

Maximov, hlavní postava knihy se pokouší být spisovatelem. Neustále přemítá o této práci, o jejím smyslu, a kudy chodí, tam hledá důvody, proč se této práci věnovat.

Boris Jirků, významný současný malíř a grafik, prof. Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze, kde vyučuje figurální kresbu, se v letošním roce dožívá významného životního jubilea - padesáti let. Při této příležitosti vychází autorova monografie; její součástí jsou také texty významných českých osobností z vědeckého i kulturního života. Základní text zpracoval prof. Koutecký, další texty pocházejí z pera M. Ebena, V. Merty, P. Šabacha, J. Rouse a dalších osobností. Monografie obsahuje nové ilustrace, vybrané obrazy, malby z cest, portréty, sochy, grafické listy a kresby.

Dvacet krátkých povídek. V knize se můžete začíst do příběhu sošky madony nalezené ve vypleněném hřbitovním kostelíku nebo do peripetií, které může prožít biedermeierovský skleník s dlouhým rodokmenem. Jiné historie sám o sobě vypráví starý rezavý připínáček nebo secesní cínová váza. Příběhy prochází krásné ženy, pije se v nich lahodné víno, jídá dobré jídlo. Soubor povídek Karla Žižkovského provází deset krásných ilustrací Borise Jirků, jedenáctou kresbou je portrét autora, který sám sebe představuje slovy: "Jsem geolog se zájmem o všechno krásné, a k tomu sběratel."