Rudolf Červenka Pořadí knih (chronologicky)

Vladař je klíčovým Machiavelliho dílem, napsaným v roce 1513 a vydaným až po jeho smrti v roce 1532. Autor se zaměřuje na sjednocení Itálie a na ideál silného státu, který má spravovat moudrý vládce, jenž neváhá použít jakékoli prostředky pro blaho země, ať už formou republiky nebo autokracie. Jako vzor mu posloužil Cesare Borgia, neúprosně usilující o moc. Machiavelli zavádí koncept dvojí morálky – soukromé a morálky moci – což vedlo k jeho označení za cynika. Ve skutečnosti však představuje zlom v pojetí vládnutí, kde vládce není služebníkem Božím, ale státu, což je termín, který Machiavelli poprvé použil. Tento útlý spis o 26 kapitolách obsahuje zásadní politické úvahy a mechanismy moci, které ovlivnily další teoretiky. I když se Machiavelli málo věnuje hospodářství, jeho myšlenka, že dobrý vládce má zajistit, aby se lidé nebáli zvelebovat majetek, zůstává aktuální. Dále zdůrazňuje, že lidé jsou prostomyslní a snadno se dají oklamat. Celým dílem se vine myšlenka, že člověk by měl spoléhat pouze na své síly.

V politickém románu Jak chutná moc vypráví autor příběh státníka, socialistického státníka, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu státníkův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: co způsobilo, že se tenhle »velký mrtvý« dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v charakterovou trosku, v odosobněný sklerotický typ funkcionáře, posedlého už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí. Vášnivě horečně napsaná kniha, líčící nesmírně drastické epizody z let minulých, vyšla poprvé v roce 1967. A přesto je dnes znovu až děsivě aktuální…

Filozofické dílo římského císaře Marka Aurelia obsahující jeho myšlenky a úvahy čerpané ze stoické filozofie.

Autor, smýšlením venkovan, hledá právo měst na existenci, odhaluje zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců, porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Vzníceně reaguje na úslužný voluntarismus dnešní žurnalistiky, tvrdí, že bez poctivého úsilí o pravdu společnost upadne, protože pouze pravda přináší příslib budoucnosti, opakovaně se dovolává autority TGM a píše naivní dopisy současnému prezidentovi – které, jak uhodnete, zůstávají bez odpovědi. Pochybuje, že „v lásce a ve válce je dovoleno všechno“, tíží ho, že „v lodním boku je díra jako hrom a dovnitř se valí voda“, a tak se ptá Odkud jdeme, kde jsme a kam bychom měli mířit. Prohlašuje: Potřebujeme změnu, pomozme jí! a zachází tak daleko, že předestírá body stručného politického programu. Ve vření událostí se střelka kompasu ztrácí. Platí stále siločáry světa, který budovali naši úctyhodní předkové? Je něco, v čem jsme lepší než oni, anebo si hovíme na dně díry, do níž se propadla naše zodpovědnost a důvěra v budoucnost? Mají nás dnešní dramata spravedlivě smést z povrchu Země, anebo se snad opravdu blížíme k vyššímu stupni společenské existence bez sporů, násilí a válek? Pokud ano, nebude to Pyrrhovo vítězství?

Otřesné zážitky z Hirošimy po výbuchu atomové bomby sepsané pro časopis New Yorker a Life.

Nové, ilustrované vydání světoznámého francouzského románu, který spatřil světlo světa již před více než sto lety, a přesto dodnes okouzluje čtenáře v mnoha zemích světa, je doplněno desítkami původních barevných dřevorytů francouzské malířky a rytkyně Hermine Davidové. Kouzelné dobrodružství je jediný román francouzského spisovatele Alaina-Fourniera, který zahynul v prvním měsíci první světové války. Autor v něm vypráví o lásce – lásce více sněné než žité – sedmnáctiletého dobrodruha Augustina Meaulnesa a krásné a křehké Yvonny de Galais. Příběh je vyprávěn z pohledu druhé hlavní postavy románu, Meaulnesova mladšího přítele Françoise Seurela. Právě láska, láska nalezená i ztracená, přátelství a tajuplný, snivý svět na pomezí dětství a dospělosti, který autor vykresluje s obdivuhodným citem, jsou hlavními tématy Kouzelného dobrodružství. Příběh, zasazený do devadesátých let 19. století, má do jisté míry autobiografický základ – reálný předobraz v autorově životě má například Yvonna, ale i některé další postavy. Román vycházel nejprve časopisecky na pokračování od července do listopadu 1913 v La Nouvelle Revue française. Téhož roku na podzim vyšel také poprvé knižně. Úspěch byl okamžitý, dílo se dostalo do užšího výběru na Goncourtovu cenu. Od té doby se nepřestává těšit mimořádné čtenářské oblibě.

Bouřlivá dvacátá! Věk ženských lýtek zadýchaných jazzem, věk technického pokroku a propastných sociálních rozdílů, léta uvolněných mravů a prohibice. O Americe paradoxů začal Francis Scott Fitzgerald psát v polovině roku 1924. Pobýval tehdy na Francouzské riviéře nebo v Paříži, kde se scházel s Ernstem Hemingwayem, Gertrudou Steinovou a dalšími, kteří se považovali za součást tzv. ztracené generace. Velký Gatsby je v pořadí třetím Fitzgeraldovým románem. Porpvé vyšel v New Yorku v roce 1925 a byl oceněn kritiky i čtenáři. Dodnes stojí v čele literárních skvostů dvacátého století a bývá označován i za vrchol tvorby samotného Fitzgeralda.

Biografie Karla Hofmana Československý malíř Karel Hofman vystavuje v Bologni galerii Sagittario krajiny a fantazie, které  jsou zcela naplněny vůni střední Evropy a na nich je patrný vliv expresionismu .Jde především o obrazy jež vyvěrají z lidových tradic z nichž čerpal též Marc Chagall Zde lyrismus některých velkých obrazů venkova svou vůni zdůrazňující proměny ročních období tlumočených působívě tichou  hrou  barevných skvrn tu zase tichý vkus obrazu fantazie vkus který není naivním uměním , ale má společnou malířskou  kulturu již jsou neseny jeho krajiny Tato kultura a světelnost jeho obrazů nám vysvětluje jeho pobyt v Itálii. V ní jakoby zaznívaly vzpomínky na jas římského nebe. 43 černobilých a 19 barevných reprodukčních ďila Karla Hofmana. Cizojazyčná kniha,Čeština, němčina,angličtina,ruština, francouzština