Jules Férat Knihy

Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšíhoobydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečnící našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch.

Jeden z nejlepších románů Julese Vernea se odehrává v 60. letech 19. století v době fiktivního tatarského povstání proti carské vládě. Během povstání dojde k přerušení telegrafického spojení mezi evropskou částí Ruska a jeho asijskými guberniemi. Michail Strogov je kurýr, kterého car vyslal do Irkutska, aby tamního velkoknížete, carova bratra, varoval před zradou Ivana Ogareva, který chce Irkutsk vydat Tatarům a velkoknížete zavraždit. Během své cesty se Strogov setkává a dále všemi možnými způsoby dopravy cestuje s dívkou Naďou, která se snaží dostat do Irkutska za svým otcem, který tam žije ve vyhnanství. Cestou jsou však zajati Tatary a na příkaz emíra je Strogov rozžhaveným mečem oslepen. Nakonec však ze zajetí unikne a po strastiplné cestě dorazí do Irkutska. Stihne to ale včas, nebo se Ogarevovi již podařilo dokonat svoji zradu? A nebyl by to ani Verne, aby do knihy nepropašoval zajímavý fyzikální úkaz, který přispěje k rozuzlení děje.

Edice Podivuhodná dobrodružství plzeňského Mustangu, věnovaná Julesi Vernovi, měla na začátku roku svůj už devátý svazek. Český čtenář má příležitost se seznámit s povídkovou tvorbou Julese Verna.

Děj knihy se odehrává v šedesátých letech 19. století, kdy „země kožešin“, tj. Kanada byla místem několika vzájemně soupeřících loveckých společností, které se snažily posunovat své revíry stále více na sever, kde ještě bylo hodně vzácné zvěře. Tak je i je poručík Hobson pověřen založením nové lovecké stanice na severním pobřeží Severní Ameriky až za polárním kruhem. Podnikne proto s hrstkou vojáků a lovců cestu od Velkého Otročího jezera k Velkému Medvědímu jezeru a odtud až na pobřeží na 70. stupeň severní šířky. Zde na cípu jednoho poloostrova založí loveckou stanici, netuší ovšem, že na ledovci zaneseném vrstvou hlíny. Sopečným otřesem se ledovec utrhne a odpluje i s osazenstvem na volné moře, kde se začne zvolna rozpouštět. Hnán mořským proudem propluje Beringovým průlivem mezi Ruskem a Aljaškou. V posledním okamžiku před katastrofou přistane zbylá kra s lidmi na jednom z aleutských ostrovů. Napínavý příběh je, jak je to u Verna zvykem, doplněn celou řadou zeměpisných a přírodopisných zajímavostí z polárních končin.

Černé Indie je víceméně neznámý vědeckofantastický román francouzského spisovatele Julese Verna z cyklu Podivuhodné cesty . Kniha má poněkud podivný název, který nemá nic společného s Indií . Jde totiž o překlad anglického výrazu „black indies“, kterým se označují britské uhelné revíry. A román se také na Britských ostrovech odehrává, konkrétně ve skotském hrabství Stirlingshire . Jules Verne popisuje ideální hornické město Coal City (Uhelné město), vybudované v jeskyni Nová Aberfoylie. Na počátku příběhu stojí objev rozsáhlých zásob uh lí důlním předákem Fordem ve starém vytěženém dole, kde Ford bydlel i se svou rodinou v chatě hluboko pod zemí. Toto bohatství podnítilo důlního inženýra Jamese Starra k výstavbě velikého podzemního města, ve kterém bydleli zaměstnanci dolu i se svými rodinami...

Dobrodružný příběh skupiny ruských a anglických zeměměřičů, kteří se v polovině 19.století vydali do jižní Afriky za účelem přeměření poledníkového oblouku.

Plující město do češtiny překládáno taky jako Plovoucí město. Román má silně autobiografický charakter a je vyprávěn v první osobě. Velice těžko proto jde od sebe odělit skutečné autorovy zážitky a jeho fikce. Všechno však svědčí o tom, že Verne byl lodí nadšen, přestože líčíi celou řadu drobných nehod a neštěstí plynoucích z ne zcela zvládnuté technologie výroby tak obrovského námořního kolosu (výtlak 18 915 tun, délka 210 metrů, šířka 25 metrů, počet cestujících 2996). Verne viděl v lodi vítězství lidského génia a pro její vybavenost a rozměry jí nazval plujícím městem. Autor do popisu lodi a svých zážitků v USA (např. návštěva Niagarských vodopádů) vložil drobný, ale dramatický milostný příběh ženy, která zešílí, když zjistí, že na palubě lodi je jak muž, kterého opravdu miluje, tak i její manžel, kterého nenávidí, a když mezi oběma muži dojde k tragickému střetnutí.