Dominik Filip Pořadí knih

Jedná se o znovuvydání díla regionálního badatele Dominika Filipa, který se snažil zachytit minulost uvedeného města na základě dochovaných archivních materiálů. Za seriózní pova­žuje první písemnou zmínku o Jablonném z r. 1304, třebaže aglome­race již před tím existovala. Zabývá sehistorií Jablonného nad Orlicí za vlády jednotlivých vrchností, které ho vlastnily - od kláštera zbraslavského počínaje, přes biskupy litomyšlské, Jana ze Strýčkova, Kostků z Postupic, pánů z Pernštejna, Hřanů z Harasova a knížat z Liechtensteinu. Zajímá ho život obyvatel regionu v dobách mírových, ale také v období husitských válek, třicetileté války a dalších. Zajímavý je jmenný soupis obyvatel z r. 1651. Autor se rovněž zabývá dějinami kostela a a fary, školstvím, uvádí posloupnoust purkmistrů a starostů městečka. Kniha poskytuje informace o městských památkách, zejména důležitých listin pro městečko. V knize je vyobrazen znak města z povýšení na město z r. 1906. Závěr knihy obsahuje celou řadu pověstí z Jablonného, např. O původu města, Jak vznikl jablonnský znak, Holanti, O soše Panny Marie na náměstí, U Neškudlova kamene a další.

Hlavní hrdina, Jiří Kareš, je najat jako filmař podivnou společností a odjíždí s ní filmovat do jakéhosi zapadlého koutu Země, kde ještě žijí pravěká zvířata...

D. Filip se k své povídce připravil po stránce historické dobře. Je to vidět z množství motivů a episod, které načerpal ze způsobu života tehdejších Čechů, od styků společenských až po jídlo a rozličné úkony pracovní. Zdá se dokonce, že právě tyto motivy, jimiž se provází a oplétá hlavní dějové pásmo, byly leckdy autorovi hlavním účelem, neboť děj sám je v podstatě prostý a vlastně teprve na samém svém konci se zhušťuje ve větší dějové napětí. A to tedy znamená, že si Filip nikterak svou práci neulehčoval, naopak. Své vypravování vhodně začíná stručným historickým prologem a vděčen mu je čtenář také za poučný a zajímavý doslov, v němž se vykládá, jak děj povídky souvisí s krajem (kolem Jablonného nad Orlicí), s jeho místními i pomístními jmény a s obyvatelstvem. Názorná mapka krajiny pak vede čtenáře spolehlivě při všech kapitolách. „Chtěl jsem tímto doslovem milému čtenáři říci,“ vykládá autor, „že v této povídce není vymyšleno skoro nic přes to, že ji dosud nikdo neznal. Všechno je založeno na starých názvech poloh, jejichž význam už upadl v zapomenutí, a na starých pověstech, které také rychle odumírají. Bylo by jich škoda, kdyby měly zaniknout docela.“ Tím vším dává Filip svému vypravování živý ráz skutečnosti, třebas se zřetelem na dětské čtenáře své postavy zřejmě idealisuje.

Učebnice přírodopisu pro nižší ročníky základních škol. S 265 vyobrazeními v textu a 12 přílohami částečně barevnými.

Chcete pohádky neznámé? Takové, jaké jste dosud neslyšeli nebo nečetli? Nuže, máte je mít: v knize, kterou držíte v rukou. Abych pravdu řekl, ty pohádky byly už vytištěny. Ovšem před hezkou řádkou desetiletí, kdy je pro tehdejší děti psal spisovatel Dominik Filip. Jenže kam se všechny tyjeho pohádkové knížky poděly? Kdepak abyste si je vypůjčili někde v knihovně. jakoby zmizely v bezedné propasti. Ale nám se podařilo je shromáždit a vybrat z nich rozprávky pro vás jakoby zbrusu nové. Vypravují sice leckdy o postavách dobře známých, třeba o vodníkovi, skřítcích nebo divoženkách, dokonce i o hloupém Honzovi, o králi a princezně, jenže každá ta vyprávěnka vás překvapí něčím, o čem jste neměli ani potuchy. A co víc, setkáte se i s postavami, které byste marně hledali jinde a o kterých by vám dneska nikdo nepověděl ani půl slova. Ruku na srdce: Víte něco o vodním králi? Anebo o Průzračném, tajemném duchu hor? Nu a právě ten Průzračný stojí v pozadí mnohých pohádkových příběhu ze Zapomenuté země. Možná si lámete hlavu, jak se některá země může jmenovat Zapomenutá. V tom případě přijměte ode mne písemné pozvání. Pozvání zařazené hned na samý začátek téhle knihy. A potom se pusťte do čtení pohádek, nejlépe v tom pořádku, v jakém jedna jde za druhou. J.J. (Jaromír Jech)

Prvky fantastiky nalezneme v jeho knize Poslední oběť Bélova (Družstevní práce 1925), v níž se prolínají babylónské mýty se současností.

Autor v předmluvě k prvnímu vydání roku 1915: Pohádkou ožije kraj, který je člověku drahý. Po letech přijdeš do něho. Lidé jsou tu snad již jiní, snad neznámí nebo cizí, ale kraj k tobě mluví pohádkou. Poznáváš každé místo, každý kout, ale v tvých představách žijí ta místa jinak. Dech mládí, dech pohádky leží na nich... …Moje pohádky vyrostly z pověr hodně křesťansky zabarvených. Je velmi málo pověr neporušených. Tím je dán také jejich ráz.