Jan Royt (* 20. dubna 1955 Roudnice nad Labem) je český historik umění, prorektor pro tvůrčí a ediční činnost Univerzity Karlovy. Hlavní oblastí jeho zájmu je křesťanská ikonografie a středověké malířství. Člen Vědecké rady Národní galerie v Praze.
Podtitul: Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii Kosmická tělesa, symbolika čísel, alegorie ročních období, kameny a drahokamy, flóra, fauna, bájní lidé, zvířata a rostliny. Základem publikace se staly články publikované J. Roytem od roku 1992 v Perspektivách, příloze Katolického týdeníku. Hesla však byla podstatně rozšířena co do rozsahu i jejich počtu a spektra výběru. Na obálce barevná reprodukce střední části triptychu z oltáře v Jeníkově – Zvěstování Panně Marii, vytvořeného kolem roku 1460. Spoluautorka: Hana Šedinová. První vydání.... celý text
Téma vztahu obrazu a kultu v barokních Čechách pojednává Jan Royt - významný medievalista pro dějiny umění českých zemí a znalec křesťanské ikonografie - v časovém vymezení, které vychází z postupného obnovení středověkého kultu milostných obrazů a soch, k němuž v zemích Koruny české došlo na přelomu 16. a 17. století a trvalo do devadesátých let 18. století. Hlavní pozornost věnuje autor genezi, typologii a ikonografii zázračných (milostných) obrazů a soch, způsobům jejich migrace, také však bedlivě sleduje projevy úcty k "zázračným" vyobrazením v poutních místech, zejména kostelech, podrobně líčí slavnosti spojené s devočními sochami a obrazy - jejich korunování či přenášení na jiné místo anebo i jejich objevení. Do spektra jeho zájmu patří i schvalovací "administrativa" milostného obrazu. Při zkoumání kultu mariánských obrazů překračuje hranice barokních Čech a zabývá se jejich uctíváním i ve střední Evropě. Do závěrečných kapitol, zaměřených na způsoby šíření devočních zobrazení, jsou začleněny státní zásahy za vlády Josefa II., jež měly úctu k milostným (zázračným) obrazům potlačit.
Druhé, graficky i obsahově upravené vydání doplňuje kapitola o devoci ve středověku, soupis vyobrazení a ediční poznámka; byly v něm aktualizovány jak texty statí, tak literatura a rejstříky, významně se také rozšířila obrazová příloha.
S náměty Starého a Nového zákona se setkáváme ve všech sférách lidské kultury. Jejich význam dnes širší veřejnosti mnohdy uniká. Slovník biblické ikonografie si klade za cíl napomoci k identifikaci a porozumění především námětům děl výtvarného umění. Do slovníku byla vedle osob a událostí Starého a Nového zákona zařazena ikonografická hesla související s biblickou výpovědí, jako například andělé či alegorie ctnost a neřestí. Heslo ve slovníku je profilováno tak, že jsou v něm uvedeny biblické události, k nímž se bezprostředně vztahují náměty děl a dále odkazy na umělecká díla. Systém odkazů umožňuje snadnou orientaci ve slovníku. V závěru publikace je zařazena výběrová literatura. Autorem textu je historik umění Jan Royt a doprovodné kresby jsou dílem Dagmar Hamsíkové.
Výpravná publikace renomovaných historiků středověkého umění a architektury detailně představuje svatovítskou katedrálu a její historii, doplněnou množstvím barevných fotografií. Katedrála sv. Víta vznikla na místě rotundy, kterou založil kníže Václav, a baziliky, jež byla postavena knížetem Spytihněvem II. Tyto stavby sloužily jako místa uložení ostatků patronů země a pro důležité obřady spojené s českou státností. Po zřízení pražského arcibiskupství v roce 1344 se bazilika stala metropolitním chrámem. Při této příležitosti byl položen základní kámen k nové gotické katedrále, jejíž stavba se odehrávala mimo město, v areálu Pražského hradu. Díky své poloze se katedrála tyčí nad Prahou jako její dominanta. Prvním mistrem byl Matyáš z Arrasu, který přinesl vzory francouzské architektury, ale jeho nástupce Petr Parléř dodal stavbě uměleckou výjimečnost. Stavba úspěšně pokračovala za vlády Karla IV., ale byla přerušena husitským obdobím. Katedrála, která uchovávala korunovační klenoty, byla těžce poškozena požárem v roce 1541. Až do roku 1844 zůstala v torzálním stavu, kdy začala její obnova. Celková rekonstrukce trvala do roku 1929, kdy byla katedrála slavnostně konsekrována. Tento monument nese v sobě historii českých zemí a vyzařuje posvátnost, která je s ní neodmyslitelně spjata.
Kniha rozhovorů se známým historikem umění je putováním po krajině, jež promlouvá uměleckými díly, které na ní během staletí vznikly. Zabývá se mnohovrstevnatými vztahy, které působí mezi uměleckým dílem a člověkem, místem, spiritualitou i politikou. Rozhovor představuje výraznou osobnost prof. Royta, jeho cesty k umění a za uměním, která se pak stává průvodcem rozumění tomu, jak bohaté perspektivy se člověku otevírají, když k sobě nechá promlouvat bohatství a krásu uměleckého působení minulých věků i současnosti. Kniha zaujme všechny zájemce o umění a památky, neboť jim poskytne inspirativní svědectví o životě s uměním a podněty k vlastnímu prožívání.
O Karlově mostě vyšlo v uplynulých staletích mnoho knih. Žádná z nich se ale podrobně nevěnovala ikonografii jeho sochařské výzdoby. Ideová stránka jednotlivých děl byla přitom hlavním motivem jejich vzniku. Tato publikace obsahuje úplnou historii a popis všech soch a sousoší, které zde byly a jsou umístěny. Některá díla ovšem v průběhu času zcela zmizela. Poprvé se zde setkáváme s kompletními vyobrazeními soch současných, minulých i nerealizovaných, včetně všech dochovaných kresebných či modelových návrhů. Součástí této práce je i popis výtvarné výzdoby mosteckých věží a Křižovnického náměstí. Autoři jako přední odborníci také uvádějí na pravou míru řadu mýtů o Karlově mostě, na které můžeme narazit v nesčetných článcích a publikacích o této unikátní památce, jež naplňuje funkci dopravní, uměleckou i duchovní. Kniha má parametry vědecké publikace, včetně rozsáhlého poznámkového aparátu, přitom je napsána přístupnou formou a provede čtenáře krok za krokem historií sochařské výzdoby Karlova mostu až do současnosti.
V severozápadních Čechách se dochoval pozoruhodný soubor oltářních retáblů či jednotlivých deskových obrazů z let 1340–1550. Převážná většina z nich pochází z období pozdní gotiky a raného novověku, kdy v Čechách vládla dynastie Jagellonců a Ferdinand I. Habsburský. Toto bohatství uměleckých děl bylo následkem hospodářského vzmachu severozápadních Čech, především však těžby a zpracování kovů v Krušnohoří. Autor monografie Jan Royt ve spolupráci s historičkou Michaelou Hrubou a historičkou umění Magdalénou Nespěšnou Hamsíkovou seznamuje čtenáře s vývojem deskové malby v severozápadních Čechách a v Sasku v kontextu historického a náboženského vývoje na tomto území. Jednotlivé památky jsou podrobně představeny formou katalogových hesel, doprovázených barevnými reprodukcemi.
