Kir Bulyčov

Igor Vsevolodovič Možejko (rusky: Игорь Всеволодович Можейко) (* 18.10.1934 — 5.9.2003) byl sovětský spisovatel sci-fi a scénírsta. Publikoval pod pseudonymem Kir Bulyčov (rusky: Кир Булычёв). Narodil se v Moskvě a vystudoval Moskevský pedagogický institut orientálních jazyků Maurice Thoreze. Po škole působil jako dopisovatel APN v Barmě (podle některých pramenů jako tlumočník), pak se vrátil domů a nastoupil jako vědecký aspirant v Ústavu věd o Orientu Ruské akademie věd (Institut vostokovedenija RAN), kde v roce 1965 obhájil aspiranturu a v roce 1981 doktorát věd. V tomto ústavu působil čtyři desítky let, publikoval řadu odborných prací, mimo jiné o historii Barmy, o buddhismu a další. Publikoval časopisecké povídky, od roku 1965 začal psát SF - to vyšla povídka Dluh pohostinnosti, kde byl uveden jako překladatel práce fiktivního barmského prozaika Mauna Sein dži, dalším jeho pseudonymem byl Ivan Šlangbaum. Později už výhradně tvořil pod pseudonymem Kir Bulyčev (Kir Bulychev / Bulychov Кир Булычёв), složeným z křestního jména jeho ženy a rodného příjmení jeho matky. U nás je znám díky příběhům Alenky z planety Země (Alenka z planety Země, Alenčiny narozeniny, Millión Alenčiných dobrodružství), cyklu povídek z Guslaru (Mimozemšťané v Guslaru, Marťanský elixír aj.) a příběhům Slyšel jsem Zemi (Perval - Průsmyk) a Země je příliš daleko. Řadu z těchto knih vydalo i nakladatelství Pravda a Obzor ve slovenštině. Vedle toho bylo realizováno dvacet jeho scénářů, mimo jiné filmy Per aspera ad astra (Čerez těrpii k zvezdam, 1980) a animovaný Tajemství třetí planety (Taina tretěj planěty, 1981). Obraz jeho žánrové tvorby doplňují i překlady americké fantastiky. Letos přijel na Parcon-Avalcon jako čestný host, přivezl s sebou jako dárek Pavlovi Weigelovi také svoji biografickou vzpomínkovou knihu Kak stať fantastom - zapiski semiděsjatnika (2003). V roce 1997 dostal ruskou národní cenu SF Aelita. Základem jeho literárního odkazu jsou bezpochyby jeho guslarské příběhy. Téměř zoščenkovské drobnokresby, v nichž velmi vnímavě ukazoval obyčejné lidi v situacích, kdy něco je jinak, jsou silné svým humanistickým přístupem, laskavostí, se kterou své hrdiny konfrontoval s jejich chybujícími povahami, a obratností, se kterou nakonec v nich dokázal najít alespoň kousíček obyčejného lidství. Podle agenturních zpráv strávil poslední měsíce života v nemocnici, kde postoupil několik operací a kde také v pátek ráno zemřel. Jeho návštěva u nás tak byla zřejmě i jeho posledním velkým zahraničním vystoupením, a pokud jsem už v Chotěboři litoval, že jsem kvůli své přednášce nemohl být na jeho besedě, v tuto chvíli je už jasné, že nemám šanci to nijak napravit. V osobě Kira Bulyčeva - Igora Možejka ztratila jak východní, tak světová fantastika autora s vysoce humanistickým pohledem na svět a laskavého humoristu. My jsme ztratili autora, který českým a slovenským dětským čtenářům dokázal otevřít dveře světa fantastiky. Igor Možejko odešel za svými přáteli do Guslaru, tam ho táhlo jeho srdce i celý jeho život.