Vladimír Novák
Vladimír Novák (* 30. dubna 1947 Louny) je český malíř, grafik a ilustrátor. Je zakládajícím členem Volného seskupení 12/15: pozdě, ale přece. Střídavě žije v Praze a Miláně.
Vladimír Novák se narodil v Lounech v rodině úředníka. Roku 1949 se rodina přestěhovala do Nymburka a odtud r. 1951 do Prahy. Prázdniny trávil v Blšanech u Loun u svého strýce, kde kreslil a maloval krajinu Českého středohoří. V letech 1963-1967 absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově náměstí v Praze. Od roku 1967 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru monumentální malby Arnošta Paderlíka. Kromě toho navštěvoval školu grafiky na AVU, kde působil Jiří John a do roku 1970 ji vedl Vojtěch Tittelbach. Roku 1969 jako člen komparzu souboru Camerata Nova procestoval celou Itálii. Poprvé vystavoval spolu s V. Bláhou a M. Rittsteinem roku 1972 v divadle E.F. Buriana. Akademii absolvoval roku 1973 sérií obrazů na téma knihy Isaaka Babela Rudá jízda, když mu předtím škola zamítla tři jiná témata. Jeho spolužáky na střední a vysoké škole byli Michael Rittstein, Petr Pavlík, Tomáš Švéda, Jiří Beránek a Václav Bláha. Absolventi Akademie, kteří končili studia v době normalizace a odmítli se přizpůsobit tehdejšímu neostalinskému režimu, prakticky nemohli až do roku 1989 vystavovat v galeriích kontrolovaných SČVU. Roku 1976 sice Svaz uspořádal ve třech výstavních síních výstavu nazvanou "Umění mladých" a pokusil se část umělců zkorumpovat nabídkou různých prebend, ale výsledkem bylo spíše jejich stmelení v odporu k moci. Vladimír Novák se z existenčních důvodů až do konce 80. let živil jako ilustrátor literatury pro mládež. Získal i významná ocenění za ilustrace ke knize Moře, objevy, staletí (1981). Roku 1978, při výročí 10 let sovětské okupace, se zúčastnil neoficiální výstavy Konfrontace v Mikrobiologickém ústavu ČSAV, kterou režim vzápětí zakázal a vystavujícím hrozil postihy. Mladých umělců se tehdy zastal ředitel Národní galerie Jiří Kotalík. Samostatně vystavoval poprvé roku 1979 v Činoherním klubu a i poté pouze v malých neoficiálních galeriích (Divadlo v Nerudovce, 1981, ÚKDŽ, 1983, Galerie Na bidýlku -Brno, Galerie Opatov, 1986) nebo soukromě (akce Prostor s Jiřím Beránkem, Galerie H, 1985). První samostatnou oficiální výstavu Novákových obrazů uspořádala až roku 1987 Hana Rousová v Galerii hlavního města Prahy. Mladí malíři a sochaři, později označovaní jako "generace sedmdesátých let", se scházeli v ateliéru Petra Pavlíka, kam přicházel pravidelně také Jindřich Chalupecký. Kromě ojedinělých skupinových výstav grafiky a kreseb (Zámek Rychnov nad Kněžnou, 1980, MKS Dobříš, 1980, Hájenka ve Hvězdě, 1981) měli někteří z nich možnost představit svou tvorbu roku 1981 v Galerii umění Karlovy Vary. Po polovině 80. let se tato generace musela vyrovnat s nástupem mladších umělců, kteří právě ukončili studia a hlásili se o pozornost prostřednictvím neoficiálních výstav ("Konfrontace I-VI", 1984-1987). V reakci na vznik skupiny Tvrdohlaví založili v červnu 1987 Volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece a adresovali tehdejšímu Svazu českých výtvarných umělců svůj manifest. Skupina se představila poprvé roku 1988 na legendární výstavě v jízdárně zámku v Kolodějích, kterou navštívilo 12 000 lidí.. Před pádem komunistického režimu se Vladimír Novák zúčastnil ještě dalších neoficiálních výstav (Lidový dům ve Vysočanech, 1988, Fórum 88) a roku 1989 byl zastoupen na výstavě Inoffiziel, Tschechisches Kunst 1968-1989 v Regensburgu. Roku 1991 uspořádala výstavu Seskupení 12/15 Národní galerie v Městské knihovně v Praze.Vladimír Novák se roku 1975 oženil se spisovatelkou Alexandrou Berkovou, se kterou má syna Ernesta a dceru Nikolu, která je rovněž malířkou. Po rozvodu se roku 2003 oženil s italskou slavistkou a profesorkou literatury v Miláně Serenou Vitale. Cestovat do zahraničí mohl až po roce 1989. Roku 1996 pobýval s dcerou Nikolou v Madridu, roku 2005 se svou ženou Serenou v Benátkách. Od počátku 90. let vystavuje pravidelně ve významných výstavních síních (GU Karlovy Vary, Míčovna Pražského hradu, Mánes, G. Benedikta Rejta, OG Liberec, Topičův salon, aj.) V 80. letech se podílel na vzniku neoficiálního sborníku Šedá cihla a spolupracoval na projektu Krabičky, který inicioval Joska Skalník a Jazzová sekce. Po roce 1989 byl členem Nové skupiny, která sdružovala významné umělce 60. a 70. let. Vladimír Novák žije a pracuje střídavě v Praze a v Miláně.