Pablo Neruda Knihy

Souborné vydání umělecky a myšlenkově spjatých básnických sbírek Sídlo na zemi (1935) a Třetí sídlo (1947), které mají pro pochopení Nerudova díla v jeho celistvosti, v jeho proměnách a vývoji klíčový význam. Sídlo na zemi představuje vrcholnou sbírku básní prvního Nerudova období; pod chaotičností rozbitého světa objevuje osamělý jedinec tušení jednoty vesmíru, básník sestupuje do nitra hmoty, do temných hlubin země a času, kdy vše bylo bez tvaru a beze jména, odkud povstává poezie opakující zrození světa, básně intimní a lyrické, silně eroticky nabité, také básně inspirované autorovým pobytem v jihovýchodní Asii a ve Španělsku.

Pablo Neruda fue lírico y épico, fue poeta de la naturaleza y de la historia, pero fue, sobre todo, durante toda su vida y de diversas maneras, poeta del amor. Una antología de su poesía de amor debe aspirar a mostrar la vena amorosa de Neruda en sus diferentes etapas y matices, en su prolífica abundancia, en su diversidad e incluso en sus contradicciones. Jorge Edwards, uno de los amigos más cercanos a Neruda durante los últimos anos de su vida, es el autor de esta original y reveladora selección, que ha explicado en un prólogo rico en historia, reflexión y revisión crítica.

Je jen málo latinskoamerických básníků, jejichž jméno je Čechům tak známé jako jméno chilského básníka Pabla Nerudy. Přes množství překladů došlo ke značnému zkreslení jeho obrazu a nepochopení jeho skutečného básnického záměru, což mohlo být způsobeno tendenčním výběrem knih a instrumentalizací jeho díla během poválečného uspořádání světa. Přitom je jeho poezie neuvěřitelně hluboká a pestrá, jak píše: „Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků, kráčejíce každý den po stejné cestě… Pokud nezměníte svůj stereotyp, pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte. Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím, těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji. Začnete pomalu umírat pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím. Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu, pokud nejdete za svým snem, pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.“

Lyricko-epická skladba o patnácti oddílech, básnická epopej Latinské Ameriky, od jejího zrodu, přes inckou minulost, období kolonialismu a osvobozeneckých bojů, diktátorských režimů až k oslavě rodné země a jednotlivých oblastí jihoamerického kontinentu. Básní vzdává dík všem, kdo se zasloužili o rozvoj země, součástí je i vyjádření lidské solidarity a litanická výzva na obranu míru. Toto dílo je chápáno jako Nerudův odklon od hermetické poezie úzkosti a samoty lidského individua k poezii jako zbrani v revolučním boji. Oslavuje ale také krásu světa v celé jeho složitosti a rozpornosti, historické i přírodní provázanosti.

Výbor z díla známého chilského básníka, laureáta Nobelovy ceny. Verše autora velebásně Canto general-Všeobsáhlý zpěv, opěvující dějiny Latinské Ameriky; básně poutníka a štvance, který se vyznává z lásky k míru a životu obyčejných lidí a hněvivě odsuzuje utlačovatele svobody. Poezie vybraná ze sbírek Elementární ódy (o elementárních věcech života), Plamenný meč (epopej o posledních obyvatelích této planety) a zejména pak z poémy Ať procitne dřevorubec. V textu a na obálce byly použity dřevoryty mexických grafiků Leopolda Méndeze, Andrei Gómezové, Pabla O'Higginse a Alberta Beltrána. Doslov Adolf Kroupa.

Sbírka milostné poezie, kterou autor napsal za svého exilu v Evropě. Verše jsou plné nostalgie, vlastenectví a lásky k Chile. Sbírku, rozdělenou na 4 samostatné oddíly (Láska, Touha, Zuřivosti, Životy) doplňují závěrem 3 rozsáhlejší básnické skladby s názvy Óda a klíčení, Svatební píseň a Dopis na cestě.

Výbor ze tří nejnovějších knih veršů pokrokového chilského básníka: Hrozny a vítr (1954), Elementární ódy (1954), Nové elementámí ódy (1955). Jsou zaplněny autorovými dojmy z cest Evropou i Asií, radostí z budování nového života v zemích socialistického tábora a vášnivou obhajoboumíru. Na pobyt v Československu vzpomíná cyklus básní o Juliu Fučíkovi, Pražský rozhovor. Básně posledních dvou sbírek se vyznačují rozmarností námětů i podání.

Sbírku lze považovat za Nerudův básníkův odkaz. Autor, dívaje se na svět očima toho, kdo se loučí, nalézá výraz pro hluboce lidské úvahy o životě a čase. Každý den je tu dnem navíc, darem, oním "ještě". Básně se odvíjejí v rovině vzpomínání na osoby, věci, místa i chvíle, jež prošly životem, jsou zde verše věnované básníkově vlasti, verše plné lásky, zvučných epitet a třpytných metafor. Jedno z posledních vyznání básníkovy lásky k životu, přírodě, zemi, ke všem místům, která mu byla drahá.