Otakar Batlička
12. březen 1895 – 13. únor 1942
Otakar Batlička (12. března 1895 Královské Vinohrady – 13. února 1942 Mauthausen) byl český radioamatér (volací značka OK1CB), světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu. V rané dospělosti několik let cestoval po světě. Jeho putování se stalo podkladem pro částečně autobiografické dobrodružné povídky pro mládež, které publikoval v časopise Mladý hlasatel. Ztvárnil v nich zčásti své vlastní zážitky, především do nich však s velkou volností přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem Obrany národa – Východ, pro niž jako zdatný radiotelegrafista obstarával spojení se sovětskou zpravodajskou službou NKVD, resp. "Moskvou". Po zatčení byl nakonec uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde zahynul; příčina jeho smrti není zcela jasná. O jeho mládí se traduje řada smyšlených, tzv. batličkovských legend.
Otakar Batlička byl syn úředníka pražských plynáren. Procestoval velkou část světa a jeho putování se stalo podkladem pro jeho dobrodružné povídky pro mládež. Jednak v nich stvárnil své vlastní zážitky, jednak do nich přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem Obrany národa, pro niž jako zdatný radiotelegrafista zaobstarával spojení s Londýnem.
Otakar Batlička zemřel na útěku z koncentračního tábora Mauthausen. Za odbojovou činnost byl roku 1946 vyznamenán válečným křížem "in memorian" tehdejším ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou.
Dokument CT o Otakaru Batličkovi: Pravdy, mýty a otazníky kolem Otakara Batličky
Těm, kdo neměli to štěstí prožít pořádné klukovské dětství, se v životě možná vyhnulo i jméno spisovatele a dobrodruha Otakara Batličky. Je ovšem i mnoho takových, kteří četli jeho knížky a putovali spolu s ním po cestách fantazie. Těm i oněm přinese dokument Davida Urbana Otakar Batlička – mýtus nebo skutečnost přijemný zážitek a možná i nejedno překvapení. Pro neinformované (a že je jich dost, možná většina, to dokazuje i anketa v úvodu snímku: autoři se ptají kolemjdoucích, co o Batličkovi vědí – a otázku kladou přímo pod červenou tabulí s označením ulice, jež nese jeho jméno) bude překvapivé asi všechno, o čem dokument vypráví. Ale také někdejší čtenáři Batličkových knih patrně zjistí, že jejich znalosti o autorovi jsou nedostatečné a možná i sporné. Jisté je pouze toto: V Čechách se roku 1895 narodil chlapec s touhou po dálkách, který procestoval skoro celý svět; v dospělosti na sebe upozornil jako zručný, byť zpočátku amatérský radiotelegrafista a také jako autor próz pro děti. Rozmařile plýtval nápady, napsal na sto padesát povídek, do nichž zakódoval i leccos ze svého života a hlavně ze svých snů. Za okupace se jako radista zapojil do odboje, byl odhalen, zatčen, odvezen do malé pevnosti v Terezíně. Zahynul v Mauthausenu, (patrně) zavražděn benzinovu injekcí do srdce.
Dodnes chodí světem zaujatí „batličkologové“, kteří bádají, jak to s ním vlastně bylo, co je pravda a co mýtus, kolik si toho o sobě vymyslel (či spíše kolik si o něm vymysleli jeho popularizátoři) a kolik doopravdy prožil. Zda opravdu utekl z domova do Jižní Ameriky už ve čtrnácti, zda procestoval tolik zemí... „Otakar Batlička jako spisovatel a člověk jedno jest,“ tvrdí v dokumentu jeden ze sběratelů jeho knih, rozhlasový redaktor Robert Tamchyna, další přidávají své informace a dojmy, jiní zas čtou z jeho komiksů a povídek. Propletenec snů a skutečnosti rozmarně plyne, doprovázen rytmickou hudbou, vypravěči si předávají příběhy jako štafetové kolíky. V jistém okamžiku to ovšem přestává být hravé dobrodružství – a začíná skutečné drama. Předěl Batličkova života i Urbanova snímku tvoří druhá světová válka, během které se uskuteční finále jeho nevšedního osudu. Osudu, jehož poznávacím znamením je tajemství.