Knihobot

Wolfgang Jeschke

    19. listopad 1936 – 10. červen 2015

    Wolfgang Jeschke byl německý autor a redaktor science fiction. Jeho díla jsou známá pro své inovativní nápady a hluboké zkoumání lidské kondice v kontextu pokročilých technologií a budoucích scénářů. Jeschke mistrně proplétá filozofické otázky s napínavými příběhy, čímž čtenáře nutí k zamyšlení nad hranicemi poznání a morálky.

    Wolfgang Jeschke
    Science Fiction Story Reader 1
    CUSANUS GAME
    midas
    Poslední den stvoření
    Temné brány času
    Midas, aneb, Vzkříšení těla
    • 1997
    • 1997

      MIDAS – Molecular Integrating and Digital Assembling System, je zdánlivě zastaveným projektem NASA. Jeho posláním je vyšetření aktuálního problému – biogenetická tvorba umělé inteligence. Tajná výroba kopií význačných vědců se stává nejen výborným byznysem, ale také krutým bojištěm v prostředí tajuplného Drientu. Nejlepší muži soukromých i státních bezpečnostních agentů jsou figurkami na šachovnici, kde výhra je život, ale prohra utrpení a bolest opakované smrti. Románu byla v Německu udělena Cena Kurta Lasswitze. Obsahuje také: Rozhovor vydavatele s autorem; Bibliografie autora.

      Midas, aneb, Vzkříšení těla
    • 1992

      Wolfgang Jeschke (1936) je ústřední postava německé science fiction. Je nejen výborným nakladatelem – za zásluhy o rozvoj žánru získal v roce 1987 cenu H. Harrisona –, ale patří rovněž ke skvělým autorům. Fascinuje ho téma času a časových paradoxů, dokonale ztvárněné v jeho prvním románu, jež česky vyšel pod názvem Poslední den stvoření. Nejinak je tomu i ve čtyřech povídkách této sbírky – čas je v nich zrádnou pastí, divokým živlem, ale i fascinující arénou nekonečného boje dobra a zla.... celý text

      Temné brány času
    • 1989

      Kniha nás zavádí na Zemi, přibližně do naší doby. Všechno to začne nálezem artefaktu z hluboké minulosti. Je to pozůstatek supermoderního zbrojního zařízení, které se, kupodivu, v jedné americké supertajné výzkumné laboratoři teprve testuje. A tento artefakt není první. Americká armáda jich už skladuje několik. To vše přiměje americké generály na myšlenku, že cesty do minulosti skutečně fungují a rozhodnou se pro zajímavý plán. Vzhledem k tomu, že vysadit bojové jednotky kdekoliv v lidské historii, aby mohly okupovat nějaké území a to potom předat USA se jeví jako nesmysl (Spojené státy mají poměrně krátkou historii…) a protože protivník, pokud stroj času vynalezne později, může do stejného časového okamžiku poslat mnohem moderněji vybavenou jednotku a připravit tak nebohým Američanům dost horké přivítání, rozhodla se generalita pro zásah do mnohem dávnější minulosti.... celý text

      Poslední den stvoření