Nicolas Camille Flammarion

Camille Flammarion, žák pařížské hvězdárny, se jako jeden z prvních zasadil svými díly o popularizaci vědy, a to nejen astronomie, ale také například meteorologie či geologie. Většina jeho děl byla záhy po francouzském vydání přeložena do češtiny, Flammarion se dokonce stal na nějaký čas jedním z nejpřekládanějších autorů u nás (většinu jeho spisů do češtiny přeložil literární a divadelní kritik Jindřich Vodák. Dvě okolnosti však zapříčinily, že na něj vědecká obec téměř zanevřela (zmínka o něm se již neobjevuje ani v současné Všeobecné encyklopedii Diderot). Tou první byly jeho fantastické romány, které zpracovával podobně jako svá vědecká díla, a protože se sám nikdy nepovažoval za spisovatele, nedokázal či nechtěl přísně oddělovat své fantastické romány od vědeckých děl. Druhou okolností, jež vedla téměř k zatracení jeho jména i díla, byl jeho zájem o posmrtný život a projevy duše, tomuto vědeckému bádání se ke konci života věnoval se stejnou vervou jako bádání přírodovědeckým dříve.

Flammarion byl neobyčejně nadaný od svého zrození. V pěti a půl letech uměl číst a psát, v deseti letech začíná studovat latinu, v patnácti letech píše své první dílo Cosmogonie universale, přírodopisnou studii o původu světa. Ve svých devatenácti píše svoji první tištěnou knihu O mnohosti světů obydlených, která již dosáhla čtenářského úspěchu a byla přeložena do téměř všech evropských jazyků.Nesmírně aktivní byl nejen ve své astronomické literární tvorbě, kterou probudil zájem o astronomii i u lidových vrstev. Ve svých dvaceti letech se stal pomocnýcm počtářem v Bureau des longitudes, o tři roky později vědeckým spolupracovníkem redakcí Cosmos, Magasin pittoresque a Siecle. Od r. 1882 ředitelem hvězdárny v Juvisy u Paříže (kde o 43 let později zemřel), ve stejném roce založil "Měsíčnou revui astronomie, meteorologie a fysiky zeměkoule". V roce 1887 založil Francouzskou astronomickou společnost (Hvězdářský spolek francouzský).