Volodymyr Vladko

V Petrohradě rozený Ukrajinec začal psát do novin už v šestnácti. Vystudoval Leningradskou univerzitu, učil, opět se stal novinářem. Debutoval knihou budovatelských črt DONBAS – ZLATÁ KRAJINA (1930) a roku 1931 následovala i jeho první vědeckofantastická kniha Roboti jdou. Roku 1932 dva svazky dalších sebraných črt, nicméně zvolna se přece jen začal věnovat především sci-fi. Roku 1935 vydal knihy Kouzelný generátor a Argonauty vesmíru (rozšířeno 1956), kteří pojednávají o letu na Venuši osídlenou gigantickým hmyzem. Jeho i u nás díky KODu známí Potomci Skytů vyšli poprvé roku 1939, ale taky tuto knihu později doplnil (1958). Vladko při psaní těžil ze svých cest po Sovětském svazu a po druhé světové válce působil i jako divadelní kritik. V šedesátých letech vydal sci-fi Vypůjčený čas (1963) a Fialová záhuba (1965).