Knihobot

Walter Trobisch

    1. leden 1923 – 13. říjen 1979
    Walter Trobisch
    Miluj sám sebe
    Jaký je muž & co by o tom měla vědět žena
    Láska je cit, kterému se máme učit
    Touha po lásce
    Dva středy ... však jeden kruh
    Radost být ženou a čím k tomu může přispět muž
    • 1998

      S hlubokým zájmem odpovídá W. Trobisch v dopisech mladým lidem a nabízí rady, praktické i biblické zároveň. Toužili jste někdy být milováni? Všichni bez výjimky. A podobně jsme také všichni poznali city a zkušenosti, o kterých píší ve svých dopisech otištěných v této knize mladí lidé. Dávají nám tak proniknout do nitra svých nejhlubších tužeb.

      Touha po lásce
    • 1997
    • 1993

      Miluj sám sebe

      • 37 stránek
      • 2 hodiny čtení
      3,4(6)Ohodnotit

      Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé lidi i Boha. "Miluj sám sebe" - Tato výzva může mnohé překvapit, ba i šokovat. Avšak "láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje", tvrdí Walter Trobisch. Jestliže to platí, pak stojíme před úkolem, abychom každý přijali nejdříve sami sebe. Tím nabývají aktuality i otázky, které jsou v této knize prakticky zodpovězeny: · Může se člověk naučit sebelásce? · Kde leží hranice mezi sebeláskou a egocentrismem? · Jsou sebeláska a nezištnost vzájemně se vylučující protiklady? · Jaké jsou následky nedostatečné sebelásky? Jedním z vážných důsledků chybějící sebelásky - depresí - se Walter Trobisch zabývá zvlášť důkladně. Jak ji přemoci, nebo jak se naučit s ní žít, ukazuje druhá polovina knihy s názvem Trudnomyslnost.

      Miluj sám sebe
    • 1993
    • 1991
    • 1975
    • 1968

      Je to román v dopisech, které píše sám autor - duchovní evangelické církve a dva mladí afričané - František a Cecílie. Obsahem dopisů, které si s Waltrem Trobischem František a později i Cecílie vyměňují, jsou problémy a otázky vztahu mezi mužem a ženou. Autor se nebojí odpovídat na otázky velice otevřeně. Možná je trochu překvapující, že problémy mladých Afričanů, kteří žijí v tolik odlišných podmínkách, a problémy naše jsou opravdu tak podobné. Tato knížka poukazuje i na to, že nesmíme utíkat před vlastním přemýšlením, úmyslně jsou v knize ponechány protiklady a dáno slovo všem názorům. Nikdo nemá právo vynutit si na druhém své rozhodnutí. Dveře zůstávají otevřeny, aby se každý sám rozhodl.

      Měl jsem rád jedno děvče. Korespondence