Hanns Heinz Ewers Knihy
3. listopad 1871 – 12. červen 1943
Německý herec, básník, filozof a spisovatel povídek a románů. Ačkoli se zabýval širokou škálou témat, dnes je znám především svými díly z oblasti hororu. Jeho nejznámější jsou romány zaměřené na postavu Franka Brauna, jež byl volně modelován podle něj samotného. Jeho díla se vyznačují hlubokým filozofickým přesahem a zkoumáním temných stránek lidské psychiky.
Nalezené ptáče. Fundvogel
- 288 stránek
- 11 hodin čtení
Ještě dříve než přišla Dánská dívka, byla tady Andrea Woylander, postava inspirovaná výzkumy sexuologa Magnuse Hirschfelda a experimenty na chirurgických klinikách v Berlíně a Drážďanech v polovině 20. let. Neobvyklý transgenderový příběh o neuvěřitelné proměně, iniciační román o nalezení sebe sama, představuje vrcholné dílo nejkontroverznějšího kosmopolitního génia 20. století. Tento pandán k Ewersově nejznámějšímu románu Alrúna (1911) vychází poprvé v češtině 80 let od smrti autora a 110 let od zrození Ewersova průkopnického filmového hororu Pražský student. Příběh o chirurgické změně pohlaví z roku 1928 představuje skutečnost, které těžko uvěříme při sledování tolik vzrušujícího děje. Nacisté jej pro jistotu zakázali už v roce 1934. Autor Hanns Heinz Ewers přitom stvořil osobitou variaci na klasický bildungsroman, aby popsal vývoj titulní hrdinky od dětství až k finální genderové proměně. Fundvogel sní o nenaplněné lásce, podléhá pocitu uvěznění ve špatném pohlaví a rozhodne se to změnit, v době, kdy z lékařského hlediska jde ještě o pouhou fikci z budoucnosti. Nakonec nachází své naplnění v homosexuálním vztahu. Autorem koncepce knihy a předmluvy k Ewersově románu je Martin Jiroušek.
Tři povídky (Voodoo, Mamaloi, Pavouk) od německého autora Hannse Heinze Ewerse, který byl ovlivněn romantismem a okultními vědami.
Kniha se volně inspiruje středověkou německou legendou, jejímž hrdinou je člověku podobná bytost zrozená z kořene mandragory, která vyrostla pod šibenicí oběšence. Podle alchymistů totiž oběšenec naposledy na smyčce ejakuluje a země pak vstřebá jeho poslední sílu, z níž povstane právě mandragora. Kořen takové mandragory se používal pro nápoje lásky a její plod usnadňoval početí. Ewersova kniha z roku 1911 se od tohoto mýtu zčásti odchyluje a přejímá prvek umělého oplodnění. Profesor Jakobten Brincken, který studuje zákony dědičnosti, získá sémě oběšence a oplodní jím ve své laboratoři prostitutku. Ta počne dítě, které profesor adoptuje. Brincken pojmenuje děvčátko Alrúna. Ta však jako dospělá trpí obsedantní sexualitou a vyhledává perverzní vztahy. Když se ale dozví o tom, za jakých okolností přišla na svět, rozhodne se svému „otci“ Brinckenovi pomstít.
