Hanns Heinz Ewers

Německý spisovatel sensač. fantast. románů, v nichž stále více proniká záliba v psychické abnormalitě jako hybné síle dějové. Der gekreuzigte Tannhäuser 1901 (čes. 1920), Das Grauen 1907 (Hrůza, přel. K. Weinfurter a E. Šubert 1926), Die Teufelsjäger 1909 (čes. jako Čarodějův učeň 1924 přel. O. Reindl), Alraune 1913 (přel. H. Filla 1921), ze všech nejznámější, i filmovaný: Vampir 1920 (Upír, přel. O. Reindl 1926). Další díla: Srdce králů (přel. B. Spurný 1917), Poslední vůle nevěstčina (přel. H. Smolík 1923)... a j.

Psal i básně (Moganni Nameh 1909) a dramata, z nichž Tote Augen užil E. d’Albert jako libreta.

V groteskních povídkách jako Můj pohřeb (přel. K. Koschin 1920) nebo Láska (přel. E. A. Hruška 1920) projevil značné schopnosti ve spojování absurdních příběhů se zkratkovou charakteristikou typických figurek.

Narodil se 3.11.1871 v Düsseldorfu v rodině malíře žánrových obrázků. V Berlíně a Bonnu studoval práva.Prakticky celý svůj život prožil v Berlíně, kromě období první světové války, kdy byl internován v severní Americe. Jeho tvorba vycházela z tradic německého romantismu a byla ovlivněna okultním hnutím přelomu století. Na sklonku dvacátých let, po častých útocích levicového tisku se Ewers přihlašuje k nacionálnímu hnutí. V roce 1931 dokončuje román Reiter in Deutscher Nacht, který je životopisem funkcionáře NSDAP. V témže roce Ewers vstupuje do NSDAP, stává se ale terčem stranické kritiky za sexuální i obskurní pasáže ve svém románě. Přesto další rok píše na zakázku samotného Hitlera životopis Horsta Wessela. Po nástupu A. Hitlera k moci jsou všechny jeho knihy kromě Die Ameisen zakázány. Ewers umírá 12.6.1943 v Berlíně, pohřben je v Düsseldorfu.