Tento autor je uznávaným překladatelem z němčiny do španělštiny, který se věnuje dílům významných německojazyčných autorů. Jeho překladatelská činnost zahrnuje literární velikány a jeho práce je ceněna pro přesnost a citlivost k originálu. Kromě své překladatelské dráhy se věnuje i pedagogické činnosti a působí v akademických kruzích, což podtrhuje jeho hluboké porozumění literatuře a jazyku. Jeho rozsáhlé znalosti a literární vhledy obohacují španělsky mluvící čtenáře o německou literaturu.
Příběh o tlouštíkovi Bastiánovi, nesmělém a všemi spolužáky vysmívaném chlapci, „synovi nikoho“, zavede čtenáře do zvláštního světa. Je jím Fantázie a Bastián se do ní dostane skrze stránky neméně zvláštní knížky. Spolu s chlapcem Átrejem – „synem všech“ – prožije na Veliké Cestě Hledání četná dobrodružství. Nejednou se ocitne v nebezpečí, stane se z něj hrdina a zmoudří. Nakonec se vrátí tam, kde je jeho místo – mezi lidi.
Nekonečný příběh byl několikrát zfilmován.
Günter Grass na prahu osmdesátky předkládá autobiografii, která se umělecky komponuje a stylizuje, neustále oscilující mezi autentickým dokumentem a fikcí. Otevřeně přiznává, že vzpomínání, i při nejupřímnější snaze o pravdivost, je vždy tvorbou příběhu a postav, nikoli jejich pouhou reprodukcí. Autor revokuje skutečné události, lidi a zážitky, z nichž většina později vstupovala do jeho uměleckých textů, jako by obracel směr uměleckého procesu. Zatímco dříve proměňoval životní materii na umělecký tvar, nyní se snaží rekonstruovat životní a historickou realitu, z níž jeho příběhy a postavy vznikaly, s přiznanou nejistotou.
Výsledkem je umělecké dílo, poutavé vyprávění s výraznými postavami a pointovanými příběhy, které zároveň slouží jako vážné, upřímné a reflektované svědectví o době a společnosti, v níž autor žil. Tyto hodnoty byly po vydání překryty diskusemi zaměřenými na Grassovo pozdní přiznání, že byl jako dobrovolník přidělen k divizi SS. Nezaujatý čtenář však zjistí, že to není jediný důvod, proč toto pozdní dílo velkého autora číst.
Dcera královského páru Hekabé a Priama, kterou Apollón obdařil schopností věštit, ale i kletbou, že jí nikdo nebude věřit, čeká před Lví branou v Mykénách na smrt – svou i svých dětí. V podání Christy Wolfové to však není postava tragická. Tváří v tvář smrti promlouvá řečí nadčasovou o lidských problémech, které jsou dnes přinejmenším stejně aktuální jako v mytických dobách trojské války.
