Rudolf Mertlík Pořadí knih (chronologicky)

Vita Caroli (Život Karlův) je autobiografické dílo Karla IV. Ten v něm zachytil zážitky z mládí, kdy žil ve Francii a Itálii, a počátky pobytu v Čechách do roku 1340. Události následujících let vylíčil už jiný autor. Poslední kapitola pojednává o Karlově korunovaci na římského krále v roce 1346. V díle se prolínají osobní prožitky s císařovým veřejným působením, značný prostor zabírají náboženské a morální úvahy. Z nemnoha citově zabarvených pasáží vyniká líčení návratu do Čech roku 1333. Důvodem sepsání životopisu, který je dodnes základním zdrojem informací o životě Karla IV., byla jeho snaha dát mladému kralevici Václavovi určitý životní vzor, jakýsi model panovnického chování. Karel IV. vědomě navazoval na slavné české tradice. Napsal Legendu o svatém Václavu, v novém Korunovačním řádu našel místo i pro píseň Hospodine, pomiluj ny.

Nový překlad životního díla Publia Vergilia Marona (70– 19. př. n. l.), hrdinského eposu, který tvoří jeden z vrcholů římské literatury. Slavný básník v postavě bájného Aenea ztělesnil římský ideál osobní dokonalosti a epos líčící jeho dramatické osudy představuje základní mýtus o vzniku římského národa a říše – v proslulé podsvětní scéně je prorokována římská budoucnost a velikost až do panování císaře Augusta. Příběh navazuje na děj Homérovy Iliady: po dobytí Tróje vynesl Aeneas z hořícího města na zádech svého otce Anchísa a zachránil i svého syna Askania. Jeho posláním je založit jinde novou Tróju. Po dramatickém putování Středozemím, jehož nejznámější epizodou je tragicky ukončený milostný vztah s kartáginskou královnou Didonou, dorazí do Itálie, podstoupí těžký boj s vládcem kmene Rutulů Turnem a sňatkem s Lavinií, dcerou krále Latinů, získá vládu nad Latiem, územím, na němž později vznikne Řím. Aeneis byla bohatým zdrojem inspirace pro nespočet výtvarných, hudebních i literárních děl od antiky až téměř do současnosti. Přeložil Rudolf Mertlík na základě překladu Otmara Vaňorného; doslov napsal Martin C. Putna.

Francois Villon je jméno, jímž podpisoval ve Francii v 15. století své verše básník, jehož skutečné příjmení toliko hádáme. Byly to verše buričské a rebelantské, psané jazykem neučesaným a slovy nevybíravými. Znala je pařížská chudina i vysocí hodnostáři, znali je studenti i pařížští měšťané. Jedni je přijímali s bouřlivým nadšením, druhé popouzely k nepříčetnosti. Byl v nich skutečný život, nebyla to uhlazená dvorská poezie, na jakou byly choulostivé uši Paříže zvyklé. Byl v nich osud štvance, pronásledovaného a vězněného, rváče se životem i opuštěného milence. A tyto verše se staly Jarmile Loukotkové východiskem k široce rozvrženému románu, v němž před očima čtenáře ožije Paříž básníkova mládí, Paříž studentů, šlechtických paláců i vykřičených krčem, kde všude byl Villon doma, kde uměl vždy stejně obratně šermovat ostřím slova i dýky se svými soky v lásce i s královskými biřici. Studentské bitky, útěk z Paříže, vězení, toulky Francií - to vše se střídá v pestrém kolotoči Villonova života, který v daných podmínkách nemohl být ničím jiným než tragédií.

Antická knihovna publikuje postupně ve třech svazcích výbor nejznámějších a nejpozoruhodnějších románů, který poskytne výstižný přehled starověké řecké románové tvorby a rozvoje žánru od jeho počátků až do zlomu antiky. Těžištěm prvního svazku je v souladu s jeho názvem román milostný a dobrodružný, reprezentovaný nejstarším úplně zachovaným románem Charitónovým Příběhy Chairea a Kallirhoy, proslulými Efeskými příběhy čili Vyprávěním o Anthei a Habrokomovi od Xenofonta Efeského a dále řadou ukázek z románů dochovaných neúplně či v převyprávěních čili digestech. Dále je ve svazku zastoupen fantasticko-utopický román Theopompa z Chiu a jiných autorů, včetně slavných Slunečních ostrovů od Iambúla, pozoruhodný román v dopisech Spiknutí proti tyranovi od Chiona z Hérakleie a ukázky dalších oblíbených děl.

Sličné vydání básnické sbírky starořímského básníka, jehož umění a vtipné rady milencům, mužům i ženám, nejenže častěji ovlivnily literární projevy spisovatelů nejrůznějších národů, ale těšily se vždy, dnes dokonce nikdy nebývalému zájmu čtenářů

Společné vydání dvou slavných děl největšího humanistického učence 16. století. Chvála bláznivosti, v dřívějším překladu Chvála bláznovství, je vrcholné dílo holandského humanisty Erasma Rotterdamského z roku 1509, kterým vytvořil satiru na poměry ve společnosti. Hlavním poselstvím knihy je autorova domněnka, kterou čtenáři předává prostřednictvím vypravěčky, bohyně Bláznivosti, že veškeré štěstí v životě pochází výhradně od bláznivosti. V celé knize pak spisovatel tuto svoji teorii dále rozvíjí, přičemž jednotlivé kapitoly věnuje určitým okruhům lidí, např. hráčům, zamilovaným atp. Bohyně nám také v textu představuje sebe samu, pochází z ostrova Blaženost (paralela s Morovou Utopií), kde nikdo nepracuje a kde se žije v naprosto ideální společnosti. Poukazuje též na nejšťastnější stádia v lidském životě, za něž považuje bezstarostné dětství a stáří, kdy už na nic nemyslíme. Chvála bláznivosti byla sepsána v domě Thomase Mora, 1. část knihy je dokonce tomuto spisovateli, filosofu a autorovu příteli věnována; můžeme zde také vysledovat shodné prvky mezi Utopií a tímto textem. Kniha byla do češtiny přeložena nejprve v 16. století Řehořem Hrubým z Jelení, v roce 1912 pak Rudolfem Mertlíkem. Existují dvě verze překladu knihy, její druhý název je Chvála bláznovství. Ten je však považován za chybný, jelikož antropomorfní bohyně byla ženského rodu.

Dobrodružné příběhy z dávných časů. Autor převyprávěl příběhy ze starých latinských a řeckých spisů. Najdeme zde autentické vylíčení zkázy starověkých Pompejí, romantické příběhy s milostnou zápletkou, humornou historii žabomyší války, fantastické vyprávění o cestě na Měsíc, strašidelné historky o čarodějnicích, příběhy o lupičích i králích...

Výbor z české a latinské světové tvorby epochy středověku a renesance. Vvybral, uspoř. a k vyd. připravil, úvod, pozn. a vysvětlivky naps. Milan Kopecký.

Autor se vrací k česky psané národní literatuře, která začala v našich zemích vznikat okolo roku 1300. Popisuje vznik a obsah Dalimilovy kroniky, Alexandreidy a dalších děl.

Výbor z antické poezie sestavený a přeložený z řeckých a latinských originálů Rudolfem Mertlíkem.

O autorovi Odysseie a Iliady nic nevíme, a přesto zůstává jméno Homér ve světové literatuře jedním z nejznámějších a příběhy jeho dvou eposů inspirovaly a stále inspirují nespočetnou řadu literátů a umělců. Ilias líčí dramatickou epizodu ze závěru trojské války. Poté co uražený Achilleus odmítá účastnit se dalších bojů, zdá se, že Řekové, kteří již desátý rok obléhají hradby mocné Troje, utrpí porážku. Když ale padne Achilleův přítel Patroklos, nejslavnější hrdina antické mytologie se vrací do boje a v souboji na život a na smrt zabije Hektora, nejmocnějšího trojského bojovníka. O pádu Tróje je rozhodnuto. K vydání připravila Pavlína Šípová, předmluvu napsal Michal Skřejpek.

Překladatel R. Mertlík zpřístupnil v této knížce českému čtenáři nejživotnější část středověké latinské literatury, jejímž zdrojem byl na poč. 12. stol. středověký universitní student, nejvzdělanější člen tehdejší společnosti.

Překladatel R. Mertlík zpřístupnil v této knížce českému čtenáři nejživotnější část středověké latinské literatury, jejímž zdrojem byl na poč. 12. stol. středověký universitní student, nejvzdělanější člen tehdejší společnosti.

Členská prémie Antické knihovny. Výbor obsahuje verše o víně z antiky, středověku a humanistické poesie. Překlady a parafráze řeckých a latinských básníků uspoř. Rudolf Mertlík, přel. H. Businská. Veršovaný hold vínu a s ním i všemu ostatnímu, co náleží k lidským radovánkám– veselí, jídlu, hudbě, přátelství, lásce a ženám – je vzdáván poezií, vybranou z pramenů antických, středověkých i humanistických. O věčnosti této inspirace hovoří i závěrečná ukázka z veršů řeckého básníka přelomu 18. a 19. věku A. Christopula, jež se názorově plně shoduje i s úvodním zpěvem Homérovým. Zdroje, z nichž byly verše vybrány, jsou: Homér, Archilochos, Xenofanés, Ión, Theognis, Horatius, římské nápisy, Antologie palatinská, anakreontské zpěvy, anonymní autoři středověcí a z humanistického období Traianus, Pontanus, Chorinnus, Jizbický, Mnichovský rukopis z 15. století, Jan Orpheus a B. Hasištejnský z Lobkovic.

Dodnes však trvá sláva chytrého a strastmi stíhaného Odyssea i sláva jeho věrné Pénelopy a bude trvat do skonání světa. Těmito slovy končí kniha o ithackém králi, hrdinovi starověké mytologie, jehož líčí Homér už ve své Iliadě. Nesmrtelnou slávu mu ale přineslo desetileté bloudění po skončení trojské války, když se vracel se svými loděmi domů. Starořecký hrdinský epos Odysseia popisuje podrobně všechny strasti, souboje s obry, přírodními úkazy i olympskými bohy, líčí Odyssea v zoufalých situacích, které však hrdinný rek vždy zvládne, ale jeho druhové nikoliv. Nakonec dosáhne svého cíle, sám, jediný. Rudolf Mertlík převyprávěl sáhodlouhý epos, aby jej přiblížil dětskému čtenáři.

Souborné vydání milostné poezie Ovidiova mládí. Mluví ke každému srdci a žádné nezarmoutí. V nové době překonal Ovidius i slávu Homérovu. Vydává se a čte na celém světě. Splnila se jeho předpověď, že bude žít v slávě po všechny věky. Za hranici své proslulosti si básník určil rozsáhlou říši římskou. V tom se však mýlil. Jeho dílo oslňuje svou krásou nejen celou Evropu (tedy nejen národy, kam sahala římská veleříše) – Ovidia znají ve všech světadílech a jeho nevšednímu umění se obdivují vědci, básníci, mistři štětce i dláta i okouzlení čtenáři. Římská lyrika i římská epika dosáhla právě v díle Ovidiově svého vrcholu.

K nejznámějším dílům prof. Rudolfa Mertlíka patří kniha Starověké báje a pověsti, která poprvé vyšla na konci 60. let. V té době se stala bestsellerem, který zprostředkoval tisícům, především mladých, čtenářů antický literární odkaz, jeden ze základních kamenů evropské kultury.Knížka je stále populární i v dnešní době.

Báje a pověsti, ilustroval Petr Melan. Podle starých pramenů vypráví R. Mertlík. Věčné a vděčné téma lásky vzbuzuje pozornost autorů i čtěnářů, okouzluje i dojímá. Tyto Příběhy lásky, které volně navazují na Starověké báje a pověsti, čerpají témata z dávných dob antiky a středověku. Nadšený a neúnavný překladatel a mistr slova Rudolf Mertlík, bohatě uplatnil své vypravěčské nadání v příbězích z námětů Ovidia, Homéra, Eurípida, Músáia a dalších.

Výbor ze staré řecké lyriky obsahuje poezii milostnou, výsměšnou, káravou, povzbudivou, tklivou poezii náhrobních nápisů, projevy lásky a nenávisti, vše se tu střídá v pestrém sledu a zachycuje krásu vskutku nehynoucí. Vyd. v roce 1964, edice Klub přátel poezie. Kresby vybrané z antických motivů.

Latinsky psané satiry měly od doby středověku do stol. 18. (takový rozsah má náš výbor) zvláště vděčný předmět pro svou útočnost: církev, která se odchýlila od svého poslání náboženského a stala se mocí světskou. Její představitelé, od papeže až po drobné kněžstvo, ve své hrabivosti a lakotě, rozmařilém a nevázaném životě defilují tak zde v nejrůznějších zesměšňujících literárních projevech: parodiích otčenáše či katechismu, dialozích učených i neučených, fiktivních dopisech, útočných verších a j. Vedle hodnotných satir anonymů jako byly na př. "Dopisy tmářů", objevují se ve výboru známá jména: Poggio Braciolini, Ulrich v. Hutten, humanista Erasmus Roterdamský - i náš josefinský Ignác šl. Born.

Knižnice Odkaz minulosti české, svazek 15. Kronika Zbraslavská začíná své vypravování stručným pojednáváním o vládě a tragickém konci největšího Přemyslovce. Dosti značnou pozornost věnuje pak rozbouřeným letům, která přišla v Čechách po smrti Přemysla II. Latinská kronika staročeská je dílo dvou příslušníků feudálního duchovenstva, bývalého opata Oty, a Petra Žitavského, od r. 1316 rovněž opata kláštera zbraslavského. Líčí dobu od r. 1260 do r. 1338, t. j. sklonek vlády Přemysla Otakara II., kralování Václava II., Václava III., Rudolfa, Jindřicha Korutanského a zvláště Jana Lucemburského. Otou původně zamýšlená apoteosa života zakladatele zbraslav. kláštera Václava II., se dík Petrovi rozrostla ve skutečnou kroniku, pro nás nejdůležitější historický vyprávěcí pramen stol. 14., neomezující se jen na věci zbraslavské a české. Její cenu jako historického pramene zvyšuje výhodné a význačné postavení autora, který věděl o událostech z vlastní zkušenosti a měl dokonce i osobní zpravodaje o těch událostech, jimž nebyl přítomen. Po stránce slovesné je to dílo vzdělaného a učeného autora, který dovedl vyprávění proložit čtyřmi tisíci leoninských hexametrů, mnohdy i velmi vyumělkovaných. Toto vydání je druhý český překlad, nahrazující dnes již neuspokojující překlad J.V. Nováka z r. 1905, uvedený cennou histor. předmluvou V. Novotného.

Bibliofilské vydání moderního překladu výběru z původně středověkých latinských náboženských, satirických, milostných či moralistických básní a písní, nalezených v klášteře v Benediktbeuernu a známých pod souborným názvem „Carmina Burana“. Bibliofilie, Bubla 7309.

Almanach odboje studenstva v letech 1939-1945. V knize je formou osobních vzpomínek popisován odboj studentstva a intelektuálů, včetně profesorů vysokých škol proti okupantům. Je vzpomínáno studentů a osob popravených, zemřelých v koncentrácích, či přímo v akcích. Průběh 17. listopadu je podrobně popsán v Praze, Brně a z dalších míst ... Príspevky od nasl. osôb: Úvod - Dr. Edvard Beneš, prezident profesor dr. Jan Bělehrádek, rektor KU dr Václav Vojtíšek, profesor KU, archivár kráľ. hl. m. Prahy dr Albert Pražák, profesor KU, predseda revolučnej ČNR MUDr Vavro Šrobár, minister financií, 1. predseda SNR Otakar Odložilík, profesor KU Jurij Karpov Dr S. Harrison Thomson André Dumas, gen. sekretár franc. federácie kresťanského študentstva, Paríž Nada Čalić, študentka medicíny, Belehrad Jiří Hájek Dušan Slávik, poslanec, podpredseda Sväzu slovenskej mládeže Pavel Kavan Gustav Bareš Kuneš Sonntag Ladislav Schubert Viktor Fischl Jan Pilař Vladimír Hrubý prof. dr František Čáda, dekan právnickej fak. Masarykovej univerzity v Brne Rudolf Mertlík František Buriánek Jiří Zádrapa Jiří Batelka Pavel Bojar Karel Štancl Sergěj Machonin František Potůček Josef Strnadel Vojtěch Jandečka, predseda prípr. výboru Svetového zjazdu študentstva v Prahe dr Josef Polišenský, predseda historicko-štatistickej komisie pri výbore pre Medzinárodný zjazd študentstva

Pět knih psaných v elegickém distichu. Obsahují popis jeho cesty do vyhnanství, dopis adresovaný Augustovi a podrobnou obhajobou Ovidiova života a díla, básně líčící poměry v místě vyhnanství, dopisy přátelům i nepřátelům.