Josef Šimánek

Josef Šimánek (16. března 1883 v Jindřichově Hradci – 16. listopadu 1959 v Praze) byl český básník, prozaik, dramatik a člen společnosti Universalia.

Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož magická krajina se mu stala trvalou inspirací. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze (v roce 1909 tu získal titul doktora filosofie).

Začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky.

Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui (1909–10), Knihovnu západních literatur (1909), Knihovnu pro filosofii, umění a život (1911), Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost (1911–12), časopis Týden světem (1913), Nový obzor (1914) a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů.

Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický (Vrchlického dokonce na podzim 1910 doprovázel na ozdravný pobyt do Opatie u Jadranu). Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.