Jevgenij Jakovlevič Guljakovskij

Jevgenij Jakovlevič Guljakovskij, rusky: Евгений Яковлевич Гуляковский (29.8.1934 Kazaň — 3.11.2017 Moskva) byl ruský sovětský spisovatel sci-fi, scénárista a geolog. Vystudoval geologickou fakultu v Kišiněvu, pracoval jako geolog. První SF povídku Ošibka (Chyba) uveřejnil ve svém sborníku Vysokij ključ (Vysoký pramen, 1964), pak se však na deset let odmlčel a znovu se objevil až v pol. 70. let. G. prvním významným dílem SF se stala novela Planěta dlja kontakta (Planeta pro kontakt, in: Mir priključenij, 1976), v níž autor popisuje skupinu kosmonautů, která ztroskotala na cizí planetě. Vyjde najevo, že planeta je cvičnou laboratoří neznámé mimozemské civilizace, která některé z kosmonautů vybavila parapsychickými schopnostmi a sleduje lidské reakce a inteligenci při hledání možnosti návratu na Zemi. Konfrontace lidí a mimozemšťanů v rovině filozofické, morální i čistě dobrodružné je hlavním motivem G. tvorby. V novele Šoroch priboja (Šum příboje, čas. 1982) vysílají inteligentní podmořské bytosti do světa věrné kopie utonulých lidí, aby s jejich pomocí zabránily dalším atomovým pokusům a nové světové válce. Největší popularitě se těší cyklus novel toru Rotanovovi, který řeší nejrůznější záhady na planetách naší galaxie. První dva příběhy vyšly kn. jako Sezon tumanov (Doba mlhy, 1979; č. pouze druhá část jako Smrtící mlha, 1984). Rotanov se zde snaží urovnat mnohaletý boj mezi kolonisty planety Alfa Draka a záhadnými duchovitými tvory, kteří z lidí vysávají vědomí. Kniha Dolgij voschod na Enně (Dlouhé svítání naĺEnně, 1985) obsahuje další dva příběhy z této série: Gosti iz bezdny (Hosté z hlubin) a Planěta belych nočej (Planeta bílých nocí; č. jako Dlouhé svítání na Enně, 1986). Rotanovskou sérii lze pokládat za novou školu rus. dobrodružné kosmické SF.