Louis Pauwels byl francouzský novinář a spisovatel. Narodil se v Paříži ve Francii a již od roku 1946 až do 50. let psal do mnoha měsíčních literárních francouzských časopisů. Podílel se na založení Travail et Culture v roce 1946. V roce 1948...
Podtitul: Rozhovory z let 1966–1967 Zaznamenal Louis Pauwels Tato unikátní kniha je záznamem rozhovorů s Louisem Pauwelsem z let 1966–1967. Spoluautor slavného Jitra kouzelníků rozmlouvá s malířem o slávě, zlatu, erotice a dalších atraktivních námětech.
Jitro kouzelníků: Úvod do fantastického realismu je „záhadologická“ kniha francouzských spisovatelů Jacquese Bergiera (přírodovědec, chemik, odborník na sci-fi) a Louise Pauwelse (žurnalista). Francouzsky poprvé vyšla v roce 1960, anglicky 1963 a česky 1969. Kniha se populární formou věnuje okultismu, magii, tajným společnostem, a jejich údajnému vlivu na vědu a společnost. Z knihy čerpali a navazovali na ni další spisovatelé. Z českých to byl například Ludvík Souček nebo Jiří Novotný. Autoři si kladou otázku, zda se současná věda jejich doby ubírá správným směrem a nepřehlíží (někdy i vědomě) fakta, která nedokáže vysvětlit. Velká část knihy pojednává i o nevyjasněných kapitolách v historii vývoje lidstva a skrytých či nedostatečně rozvíjených psychických silách člověka. Autoři zde tvrdí, že příslušníci některých zaniklých civilizací nebo různých tajných organizací (např. rosenkruciáni a alchymisté) disponovali v minulosti řadou dnes zapomenutých znalostí a dokázali využívat psychických sil lidského mozku na daleko vyšší úrovni, než je tomu u člověka v současné době. Zároveň vyslovují přesvědčení, že lidstvo v brzké budoucnosti dospěje k výraznému vývojovému skoku, kdy bude využit především doposud dřímající potenciál psychické energie a síly. Domnívají se přitom, že někteří „probuzení“ jedinci již dnes žijí skrytě mezi námi a záměrně nedávají najevo své výjimečné schopnosti. zdroj: Wikipedia... celý text
Dva muži ze světa laboratoří a moderních informačních zařízení vytvářejí fantastické hypotézy, které jsou založeny na reálném materiálu a týkají se magických schopností lidské inteligence, zpřístupňujících neznámé oblastipoznání, kde se stýká zvláštní duševní moc a stará alchymie se současnou vědou a odkrývají se udivující podoby života. Při svém líčení používají autoři "metody vědců, ale také teologů, básníků, čarodějů, mágů a dětí" a překračují hranice fikce a bizarnosti. V závěrečné pasáži kladou náznakově perspektivy příštího člověka a rozepisují se o pravděpodobných nadnormálních mozcích, "mutantech", představujících další stupeň evoluce.
Von der Zukunft der phantastischen Vernunft
