Andrej Stankovič

Andrej Stankovič (22. června 1940 Prešov – 12. července 2001 Praha) byl básník, knihovník, editor a filmový kritik, jeden z představitelů pražského undergroundu.

Vyrůstal v národnostně smíšené rodině důstojníka Slovenské a poté Čs. armády. Dětství prožil postupně v Prešově, v Ružomberoku (1944–1946), v Praze (1946–1950, zde začal navštěvovat obecnou školu), v Trenčíně (1950–1951) a Turnově (1951–1952). Od roku 1952 rodina žila v Jičíně, kde Stankovič absolvoval jedenáctiletou střední školu (maturita 1957). Poté byl přijat na FF UK, kde nejprve studoval novinářství a od 1958 češtinu a dějepis, studia však nedokončil.

Usadil se v Pardubicích, kde se živil jako dělník (mj. jako podnikový dřevorubec v Synthesii Pardubice) a později jako laborant a dokumentátor. Základní vojenskou službu vykonával 1962–1963 (mj. v Levoči a Spišském Podhradí, propuštěn ze zdravotních důvodů).

Od 1966 znovu studoval, tentokrát knihovnictví a vědecké informace nejprve na Institutu (později Fakultě) osvěty a novinářství, po převedení oboru pak na FF UK, kde 1975 studia uzavřel obhajobou práce Význam Josefa Floriana pro rozvoj české krásné knihy.

Během studií pracoval jako bibliograf v Čs. rozhlase (1966–1971), jako noční hlídač v Národní galerii (1972–1973) a v národním podniku Triola (1973–1977). Po podpisu Charty 77 ztratil zaměstnání, nějaký čas pracoval jako figurant národního podniku Geofyzika (1977–1978), poté jako noční hlídač v autodílně a nekvalifikovaný dělník-čerpač v Hydrogeologickém průzkumu. Současně působil ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a spolu s Václavem Malým psal anonymní články a glosy pro periodikum Infoch.

1980–1983 pracoval v kotelně, 1984–1988 jako domovník, od srpna 1988 pobíral stipendium oxfordského nakladatelství Claredge Press. 1990 byl nejprve krátce zaměstnán opět jako čerpač, poté působil v prověrkové komisi Ministerstva spravedlnosti ČR. Od října 1990 byl knihovníkem Kanceláře prezidenta republiky.