Zink Lubor
Voják a novinář. Po Mnichovu 1938 vstoupil do vojenské organizace odporu. Jeho úkolem bylo psát a distribuovat protinacistické letáky. Po událostech 17. listopadu 1939 bylo Zinkovi nařízeno, aby zmizel. Dostal se přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Turecko do Bejrútu a v roce 1940 do Francie, kde byl přidělen k dělostřelectvu. Po pádu Francie byl se všemi československými jednotkami dopraven nejprve na Gibraltar a poté do Cholmondeley v Anglii, kde se organizovala první smíšená československá brigáda. Zde s několika bývalými studenty přišel na nápad vytvořit ze 17. listopadu Mezinárodní den studentstva. Za účast v bitvě u Dunkirku byl Zink odměněn Československým válečným křížem a po návratu do Prahy pracoval až do Února 1948 na ministerstvu zahraničních věcí. Poté byl znovu donucen uprchnout, usadil se v Anglii, kde pracoval pro BBC, a v roce 1958 se i s rodinou odstěhoval do Kanady. První zaměstnání získal v manitobském Brandon Sun. Zde vyhrál první národní novinářskou cenu a o rok později Bowaterovu cenu. V témže roce přestoupil k Toronto Telegram, kde působil 21 let jako jeho parlamentní zpravodaj. Psal také pro regionální deníky The Toronto, Ottawa, Calgary a Edmonton Sun. Publikoval již za války v Londýně (Dva roky: verše 1940-1941, Žhavý dech), v poválečném Nymburku (Deštivá noc: verše z emigrace 1939-1944), v Kanadě (Trudeaucracy, What Price Freedom?) a v roce 1993 v Praze (Únor). Obdržel vyznamenání litevské a československé vlády, mírovou medaili Colina M. Browna a státní cenu občanské koalice (National Citizens Coalition Prize).
krajane.radio.cz1993Únor
1992Ve vichru války