Niccolò Machiavelli [makjaveli] (3. května 1469 – 21. června 1527, Florencie) byl italský politik, filozof, diplomat, spisovatel, historik, vojenský teoretik a polyhistor žijící v období renesance. Často je označován za zakladatele politologie. Ve svých spisech formuloval politicko-mocenský ideál a prostředky k vytvoření silného, jednotného státu v čele s osvíceným vladařem.
Vojensko-politické úvahy duchovního otce \"machiavelismu\", tj. politiky prováděné bez ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle. Svazek obsahuje tři knihy - Vladař. Úvahy o vladnutí a vojenství a Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia.
V osmi kapitolách Florentských letopisů, psaných v letech 1523-1525, zpracovává Machiavelli vedle dějinného vývoje Florencie do r. 1492 i stručné dějiny Itálie. Letopisy, jež Marx charakterizoval jako "mistrovské dílo", jsou Machiavellimu především příležitostí k obecným úvahám a komentářům, v nichž dochází k překvapivě moderním závěrům o významu historie, o poznatelnosti minulosti, o stranickosti historiků, o vztahu náhody a obecných podmínek společenského života apod.
Machiavelli sa stal známym vďaka svojim filozofickým a historickým dielam, v ktorých sa zaoberá najmä štátno-politickými záležitosťami. No priťahovala ho aj iná literárna tvorba, kde mohol prejaviť i inú stránku svojej osobnosti a rozptýliť ňou ťarchu svojho nepriaznivého osudu po návrate Medicejovcov k moci vo Florencii. V tom mu priestor poskytla komédia, ktorá mu dovoľovala rozvíjať jeho myšlienky jednoduchým, zrozumiteľným a hlavne veselým spôsobom. Vo svojich komédiách dáva voľnosť svojmu rozletu, predstavám smerujúcim k pobaveniu mysle a odpútaniu sa od obvyklého života, zvieraného zaužívanými mravmi a dogmami. Nebojí sa zahrýzať v citlivých spoločenských témach do vecí, ktoré na povrchu všedného života nevidno, no kde pohľady ľudí nesiahajú, sa možno i dejú. Ústrednou postavou jeho komédií býva vznešená žena so zmyslom pre počestnosť, no i krásna, ktorá sa v súlade so spoločenskými konvenciami nemôže nechať unášať svojimi citmi a láskou a ktorá nemá núdzu o priazeň mužov. Tri Machiavelliho komédie sú doplnené štúdiou Pavla Koprdu Začiatky renesančných komédií a Machiavelliho divadelná tvorba a úvody ku komédiám, podávajúce obraz o vývoji komédie v období renesancie i hlavné črty drám.
Život Castruccia Castracaniho z Lukky
Známé pojednání o podstatě moci, panovníkovi, jeho vlastnostech a úspěšné politické aktivitě. Vladař: Klasický renesanční spis, jenž je považován za jedno z prvních a zároveň jedno z nejvýznamnějších politologických pojednání o moderním způsobu vládnutí. Čtivé dílo vzniklo vobdobí restaurace vlády Medicejských na florentském dvoře r. 1513. Autorem, bývalým sekretářem ministerstva zahraničních věcí, je adresováno však již zesnulému Lorenzu Medicejskému. Hlavní osou dvaceti šesti kapitol jsou příklady z antických a římských dějin, pomocí nichž je postupně eklekticky obhajován osvícený vladař, řídící se zásadami logiky a zdravého rozumu. Spiskem rovněž prosvítají zárodky nacionalistických tendencí.
Posielam Vám darček. Toto je najlepšie, čo Vám môže poslať Niccolo Machiavelli. Vyjadrujem v ňom všetko, čo viem a čo som si osvojil dlhoročnými skúsenosťami a neprestajným čítaním o udalostiach vo svete.
V Mandragoře se Machiavelli s renesanční otevřeností vysmál lidské hlouposti a podal v páteru Timotejovi nezapomenutelný obraz prohnaného svatouška. Patřívalo k dobrému tónu pohoršovat se nad ožehavým námětem této komedie. Pohádkový námět Belfagora připomíná naší pohádku o čertu a Káče. I tento malý příběh je svědectvím toho, že Machiavelli byl nejen velkým mistrem slova, ale i vtipným pozorovatelem a bystrým znalcem lidského srdce. 2. vydání
