Jaroslav Čechura Pořadí knih (chronologicky)

Jakub Krčín z Jelčan proslul jako architekt rybniční sítě na Třeboňsku. Ve službách Rožmberků vybudoval některé z nejproslulejších a dodnes obdivovaných rybníků: Svět, a zejména největší z nich, Rožmberk. Poznejte jihočeského regenta jako zdatného hospodáře a sledujte jeho důkladně zdokumentovaný rodinný původ, kořeny i osobní život. Stranou pak nezůstane ani obraz překvapivě rozmanitého života slavného rybníkáře.

Život Johany Peřkové (1703-1745), prosté ženy původem z jihočeského Suchdolu nad Lužnicí, se vyznačoval s doslova neklidným pohybem po jihočeském regionu (především Suchdolsko, Třeboňsko, Soběslavsko, Veselsko a Táborsko), ale také v Polabí a jinde. Její život, jednání a konání nenaplňovala jen práce, či žebrota. Ale v míře nemenší také dlouhá série drobných krádeží, nejedno sexuální dobrodružství s řadou mužů. Je pozoruhodné, že její kriminální aktivity se vyskytly v několika vlnách. Žena se svými společníky dokonce vykradla několik kostelů, což bylo považováno za smrtelný hřích a těžký hrdelní zločin. Byla odsouzena dokonce k trestu smrti, dostala milost přímo od královny Marie Terezie. To vše dokumentováno soudními spisy, kde najdeme nejednu vlastní reflexi Peřkové na svůj úděl, rodinu, či na kriminální činy, kterých se dopustila. Ale nejen o nich... Podobný příběh prostého člověka nebyl v české historiografii doposud prezentován.

Jméno vladyky Jana Černého z Vinoře zůstávalo do nedávna prakticky neznámé. Jednalo se o nižšího šlechtice, který strávil téměř čtvrtstoletí ve službách jihočeských velmožů Rožmberků. V létech 1551–1573 zastával úřad hejtmana na řadě panství, např. Vimperku, Třeboni, či Nových Hradech. Z jeho činnost se zachovalo téměř300 vlastnoručně psaných listů (dopisů) adresovaných Vilémovi z Rožmberka, jeho bratru Petru Vokovi, ale i Václavu Albínovi a řadě dalších osob. Jan Černý v nich zaznamenával každodenní skutečnosti, se kterými se setkával, či byl konfrontován. Jednalo se o okolnosti zásobování rezidencí, např. rakouskými, či moravskými víny, zvěřinou apod. Aktivně vstupoval do obchodních transakcí všeho druhu. Zachytil pestrou paletu každodenních událostí jako morovou nákazu, důsledky velké zimy, či prudkých dešťů. Sledoval také kariéry mnohých úředníků, kteří se střídali v jeho okolí. V Třeboni se stal svědkem budování rybníka Svět. Téměř stejný počet listů byl adresován různými osobami, počínaje Vilémem z Rožmberka Janovi z Vinoře. Reagovali na jeho zprávy, jindy vyslovovali své příkazy, prosby či sdělení o tom, co by od Jan z Vinoře požadovali. Tato korespondence doplněná dalšími materiály představuje jedinečný vhled do fungování rožmberského dominia, a jeho úředníků, v čele s Janem s Vinoře. Podobnou soubor dokumentace je pro předbělohorské období u nás naprosto unikátní.

Inkvizitor mýtů zbavený. Přelomová publikace od významného českého historika. Inkvizitor Heinrich Franz Boblig z Edelstadtu je proslulý především díky románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice a ještě více díky jeho filmové verzi režiséra Otakara Vávry, v níž tohoto muže nezapomenutelným způsobem ztvárnil Vladimír Šmeral. Monografie Jaroslava Čechury představuje tohoto temnou aurou obestřeného muže, hlavního strůjce čarodějnických procesů na Velkolosinsku a Šumpersku na konci 17. století, jako člověka z masa a kostí. Ukazuje Bobliga jako vzdělaného právníka a respektovaného člena tehdejší společnosti, přibližuje jeho nezvykle dlouhou aktivní kariéru a rozptyluje mimo jiné rozšířenou představu o tom, že se obohacoval na úkor obětí čarodějnických procesů a jejich rodin. Výsledný obraz není ani obžalobou, ani obhajobou historické osobnosti, ale jejím zasazením do dobových souvislostí.

Kniha sleduje dějiny švamberského rodu od 13. století až do počátku století 18., a to nejen v hlavní linii od Ratmíra ze Skviřína po Polyxenu z Paaru, roz. ze Švamberka, ale v dílčích tématech se věnuje i poboční borské a zvíkovské větvi. Jaroslav Čechura na základě houževnatého výzkumu třeboňského archivu zachycuje osudy jednotlivců, jejichž každodenní život se zde střetává s významnými dějinnými událostmi ovlivňujícími celkovou situaci v Českém království – husitstvím, dobou polipanskou nebo Bílou horou, po níž se Švamberkové uchýlili do emigrace, a rod postupně zanikl.

"Čeští králové počínaje slavným Otcem vlasti Karlem IV., slavné šlechtičny a šlechtici - ti všichni měli jedno společné: na svůj luxusní životní styl si museli půjčovat " Mnohdy opomíjená stránka života slavných osobností českých dějin, panovníků i předních šlechticů a šlechtičen. Kdo z nich byl zadlužený až po uši, kdo naopak (nebo zároveň s tím) štědře půjčoval druhým? Dnes jsme zadluženi prakticky všichni. Je zadlužen stát, obce, jednotlivci. Jak tomu bylo asi v minulosti? Prameny obsahují množství informací o zadlužení šlechtických rodů, o získávání půjček, jejich splácení. Ale také o neproduktivním utrácení vypůjčených peněz za luxus. Jaroslav Čechura ve své nové knize poodhaluje dluhy českých panovníků, počínaje posledními Přemyslovci. Jádrem knihy je sledování zadlužení předních českých předbělohorských rodů: Pernštejnů, pánů z Hradce, Rožmberků, Švamberků, Lobkoviců, Černínů. S nimi kontrastuje fakt, že rod Smiřických měl jako jediný z českých aristokratů velké finanční přebytky. Rozbor velmi bohaté dokumentace dává odpověď na to, co znamenaly dluhy v renesančních Čechách, kdo byli věřitelé, jaká byla role žen při půjčování peněz v raném novověku, a řadu dalších otázek.

Proslulé čarodějnické procesy probíhaly během 17. století na severní Moravě a ve Slezsku. Vždy přitahovaly pozornost historiků, umělců i milovníků historie. Dosud nikdo ale nezpracoval v úplnosti rozsáhlé prameny k těmto procesům. Jaroslav Čechura se o to pokusil: na základě bohatého, ale málo známého materiálu sledoval osudy žen i mužů obviněných z čarodějnictví. Díky přepisům výslechů budete takřka v přímém přenosu sledovat průběh „jednoho šílenství" s tragickými následky pro nespočet nevinných lidí. Kniha se věnuje nejznámějším případům čarodějnických procesů na území českých zemí, které se odehrály na severní Moravě, zejména na Velkolosinsku a Šumpersku, v závěru 17. století. Na základě rozsáhlého a dosud málo zpracovaného materiálu kniha sleduje osudy žen i mužů obviněných z čarodějnictví, jejich každodenní život a obzor, přičemž ze zkoumání vyvstává poněkud jiný obraz čarodějnic a čarodějnictví, než bývá obvykle tradován v historické literatuře. Pozornosti se dostává pochopitelně i nejznámějším protagonistům procesů, jejichž osudy zvěčnil film Kladivo na čarodějnice – děkanu Kryštofu Lautnerovi a inkvizitorovi Bobligovi. Díky zpřístupnění výslechových protokolů, které jsou obsáhle citovány, nabízí kniha dramatický čtenářský zážitek.

Kniha vychází z nejmodernějších trendů historického bádání, tedy mikrohistorie jako zmenšeného obrazu obecných historických procesů a trendů. V centru poznávání tu stojí člověk – aktivní činitel dějin. Druhou stranu naplnění konceptu mikrohistorie představuje využití mimořádného bohatství jihočeských archivů, které v tomto ohledu mají světový význam. Centrem bádání je zde jedna ze vsí třeboňského panství – Bošilec. Cílem monografie nejsou však dějiny obce, ale dějiny lidí, kteří v této vsi žili: odkud do obce přicházeli, kam odcházeli, koho si vybírali za své životní partnery, jak se chovali vdovci a vdovy, jaké bylo postavení „zmrhaných“ žen, jak tito lidé vycházeli s vrchností, zkrátka jaká byla vůbec každodennost v pobělohorských Čechách. Monografie se zabývá jednotlivými sociálními vrstvami v Bošilci – sedláky, chalupníky a podruhy – a jejich životními strategiemi. Časový záběr práce sahá od pozdně rožmberského období až po konsolidované schwarzenberské panství v počínajících reformách kolem roku 1750. Takto koncipovaná monografie dosud v české ani evropské historiografii nevznikla.

Historik Jaroslav Čechura je bytostný vypravěč, který dovede historické děje zpřítomňovat živým a neotřelým způsobem. Činí tak ve svých knihách, odborných článcích, ale i v popularizačním rozhovorech. Kniha V pavučinách času. Dobrodružný život našich předků shrnuje tři desítky obsáhlých rozhovorů, které s Jaroslavem Čechurou vedl na stránkách časopisu TÉMA novinář a historik Lukáš Kašpar. V pestrém okruhu témat najdeme postavy českých panovníků od císaře Karla IV. až po zimního krále Fridricha Falckého, hrdiny a padouchy husitské éry, ale také bezejmenné obyvatele českých zemí, kteří v době zmíněných panovníků žili, milovali se, zápasili o holé živobytí. Dojde i na otázky zcela aktuální, jako je bourání pomníků historických osobností, nebo na dějiny rockové hudby, které jsou velkou zálibou Jaroslava Čechury.

Historik Jaroslav Čechura se dlouhodobě věnuje každodennímu životu na jihočeském venkově, v předkládané monografii se zaměřuje na období třicetileté války. Turbulentní události z všednodennosti sedláků a selek na gruntech třeboňského panství popisuje autor díky práci s několikerým typem pramenů, pozemkovými a jiterními knihami, poddanskými soupisy, matrikami, populačními seznamy, výhosty, urbáři, egodokumenty či robotními seznamy. Pečlivá heuristika mu dovoluje nejen představit osudy konkrétních aktérů, ale zároveň vyvodit z jejich jednání obecnější vzorce chování tehdejších poddaných i správy panství.

Příběh stavitele největších českých rybníků podle dosud nezpracovaných archivních zdrojů. Jakub Krčín z Jelčan proslul jako architekt rybniční sítě na Třeboňsku. Ve službách Rožmberků vybudoval některé z nejproslulejších a dodnes obdivovaných rybníků: Svět, a zejména největší z nich, Rožmberk. Poznejte jihočeského regenta jako zdatného hospodáře a sledujte jeho důkladně zdokumentovaný rodinný původ, kořeny i osobní život. Stranou pak nezůstane ani obraz překvapivě rozmanitého života slavného rybníkáře.

Kniha se zabývá dvěma velkými jihočeskými panstvími Třeboň a Hluboká (dnes Hluboká nad Vltavou) v procesu proměn, které nastaly po třicetileté válce. Obě panství získal Jan Adolf ze Schwarzenberka krátce po roce 1660. Jaroslav Čechura reviduje výkladové stereotypy, které přisuzují této době mnohé negativní charakteristiky. Ukazuje vztah vrchnosti k poddaným v případě neúrody, ale i hledání a nalézání nových možností rozvoje hospodářství (včetně nečekaných aktivit, jako byl třeba chov želv). Pozornost je věnována třem profilujícím aspektům předpokládaných změn: panským dvorům, robotě a potahům ve dvorech. Právě robota je tu demytizována. Nejednou deklarovaná přísnost vrchnosti měla své meze a limity. Šlechtic byl nejenom pánem, ale i „otcem“ svých poddaných, kterým poskytoval v případě ohrožení pomoc a ochranu.

Krátké dějiny úspěšného rodu. Kniha pojednává o šlechtickém rodu, který vstoupil na jeviště dějin až před vypuknutím husitské revoluce. Zato výrazně: první Smiřický Jan, původně nezámožný šlechtic z Hradecka, proslul jako husitský hejtman a politik, který získal značné majetky, ale kvůli konspirování proti Jiřímu z Poděbrad přišel o hlavu (1453). Nicméně jeho potomci se mezi husitskou aristokracií už udrželi a jako schopní hospodáři získali v 16. století ve východních Čechách ohromnou majetkovou doménu, tvořenou Škvorcem, Hrubou Skálou, Semily, Českým Dubem, Kumburkem, Jičínem, Náchodem, Kostelcem nad Černými lesy, Dymokury a Uhříněvsí. Svého velkého bohatství dosáhli uvážlivým režijním hospodařením, ale také odvážnými úvěrovými operacemi, kterými se podobali spíše nizozemské finanční buržoasii. Také svým protestantstvím, které je nakonec přivedlo do špiček protihabsburské šlechty. Kletbou rodu byly souchotiny, poslední Smiřičtí se nedožívali ani třicítky. To se také stalo osudem posledního mužského příslušníka rodu Albrechta Jana († 1618), všestranně nadaného muže, jenž byl jedním z hlavních organizátorů stavovského povstání. Závěrečné dějství rodové historie se neslo ve znamení nelítostného zápasu dvou jeho sester o rodové dědictví, který tak barvitě vylíčil Josef Svátek v románu Pád rodu Smiřických. Jeho plody získal nakonec smutně proslulý Albrecht z Valdštejna, který sám pocházel po matce ze Smiřických.

Tři sta let od narození Marie Terezie je výročím, které by rozhodně nemělo zapadnout. Když Marie Terezie nastupovala k moci, stala se sice panovnicí obrovské říše, která však připomínala spíše kolos na hliněných nohou. Monarchie nebyla vnitřně jednotná a státní pokladna byla prázdná. Marie Terezie proto musela prosadit finanční a správní reformy, které by připravily cestu modernizaci země. Institut Václava Klause na ni vzpomíná novým sborníkem. Do sborníku přispěli Jiří Weigl, Jan Sechter, Ferdinand Trauttsmannsdorff, Jaroslav Čechura, Jindřich Forejt, Karl Vocelka, Vladimír Liška, Milan Hlavačka, Eduard Maur, Josef Pekař, Václav Junek a Michal Skořepa. V příloze Pragmatická sankce z 19. dubna 1713, patent Marie Terezie o všeobecném školním řádu a robotní patent. Nechybí ani reprodukce barevných obrazů Marie Terezie. Editorem je Marek Loužek.

Válka a válečné konflikty zpravidla těžce dopadají na všechny vrstvy společnosti. Jejich ničivé důsledky gradují s nástupem střetů masových armád. Těžiště problému bývá podmíněno dobově, regionálně, sociokulturně i jinak. Vždy však platí, že ve válce je promarněno množství lidských životů, které s modernizací technik a technologií ničení dramaticky narůstá. Potoky krve provázejí potoky slz a nezměrné hoře převážně obyčejných lidí nesoucích hlavní tíhu války, resp. jejích důsledků. Publikace Venkov, rolník a válka v českých zemích a na Slovensku v moderní době je původní vědecké dílo přispívající do diskurzu jednoho z velkých témat moderních agrárních dějin, tj. postavení venkova a venkovana v období válek, počínaje válkou třicetiletou a konče válkou studenou. Spojení „rolníka“ a „války“ v prostředí českých zemí a Slovenska je v dosavadní historiografii nové. Ne všechny, ale v zásadě téměř všechny dlouhodobé války zásadním způsobem ovlivnily příští vývojové linie společnosti. Podmínky, v nichž se odvíjely, poskytovaly podněty směřující k opravě důsledků války, zlepšení situace trpícího venkova a jeho obyvatelstva a snažily se hledat obranné mechanismy proti důsledkům válek příštích. Publikace naznačený diskurz obohacuje o běžící odborné diskuze, upozorňuje na nové aspekty, nabízí podstatné teze i drobnohledné úvahy, jež mají za cíl inspirovat k dalšímu vědeckému bádání.

Život Johany Peřkové (1703–1745), prosté ženy původem z jihočeského Suchdolu nad Lužnicí, se vyznačoval s doslova neklidným pohybem po jihočeském regionu, ale také v Polabí a jinde. Její život, jednání a konání nenaplňovala jen práce, či žebrota. Ale v míře nemenší také dlouhá série drobných krádeží, nejedno sexuální dobrodružství s řadou mužů. Je pozoruhodné, že její kriminální aktivity se vyskytly v několika vlnách. Žena se svými společníky dokonce vykradla několik kostelů, což bylo považováno za smrtelný hřích a těžký hrdelní zločin. Byla odsouzena dokonce k trestu smrti, dostala milost přímo od královny Marie Terezie. To vše dokumentováno soudními spisy, kde najdeme nejednu vlastní reflexi Peřkové na svůj úděl, rodinu, či na kriminální činy, kterých se dopustila. Ale nejen o nich... Podobný příběh prostého člověka nebyl v české historiografii doposud prezentován.

Významné dílo uznávaného českého historika se poprvé v české historiografii věnuje tématu sexuálního života našich předků v průřezu více než sta let. Práce, opírající se o bohatou dokumentaci jihočeských archivů, přináší čtenářům pestrý pohled na projevy sexuality v barokní epoše a odhaluje dosud málo zkoumaný rozměr každodennosti venkovského a maloměstského obyvatelstva. Autor se zaměřuje na otázky, jako je tabuizace sexu v „době temna“, vnímání sexuality společností, prožívání lásky, sňatkový pragmatismus, význam manželského slibu a hodnocení předmanželského sexu veřejným míněním. Zkoumá také osudy neprovdaných žen, nemanželských dětí a trestání sexuálních deliktů, včetně znásilnění a incestu. Odpovědi na tyto otázky, získané z pramenů, mohou mnohé překvapit. Dílo však přesahuje rámec sexuální problematiky. Zajímavým přínosem je analýza postoje vrchnosti, konkrétně knížat ze Schwarzenbergu, k sexuálním deliktům svých poddaných. Autor dokládá, že Schwarzenberkové se při trestání řídili tradičními zvyklostmi a často zohledňovali životní situaci provinilců. Jejich paternalistický přístup ukazuje, že aristokrat byl nejen pánem, ale i otcem a ochráncem. Tato práce tak nabízí nejen pohled na sexuální život v letech 1660 až 1770, ale i plastický obraz tehdejšího venkovského života ve všech jeho sociálních souvislostech.

Jagellonci na českém trůně 1471–1526 Jagellonská epocha představuje výraznou kapitolu našich dějin, obestřenou řadou mýtů. Autor pozorně sleduje život a činy Vladislava II. a odmítá rozšířenou představu o slabošském králi, neopomíjí jeho dlouholetého soka Matyáše Korvína a poté krále-dítě Ludvíka, který zahynul u Moháče. Líčí vnitřní vývoj království, formování stavovské monarchie, spory šlechty s městy včetně pražského povstání (1483) či svatováclavské smlouvy. Vladislav, ač od roku 1490 panoval i v Uhrách, na české země nezapomínal, jak svědčí i výstavba Pražského hradu. Text dále popisuje hospodářský vývoj (mj. poslední, jáchymovskou konjunkturu stříbra včetně ražby tolarů) a konfesijní proměny, spojené s příchodem německé reformace. K životu ve městech i na venkově patřily i přírodní katastrofy, stejně jako školství, kulturní a umělecká tvorba, kdy se v tzv. vladislavské epoše prolínala pozdní gotika s příchodem renesance.

Kniha si klade za cíl představit širokému čtenářskému okruhu dynastii, která výrazně zasáhla do dějin Evropy čtrnáctého a patnáctého století. Životopisná encyklopedie představující příslušníky rodu v podobě drobných životopisných medailonků. Kniha skrze jednotlivé aktéry mapuje dějiny rodu od rychlého vzestupu mezi nejvýznamnější dynastie Říše zvolením Jinřicha VII. římským králem až po vymření v polovině 15. století. Během několika generací dosáhli Lucemburkové hodnosti římského císaře, českého krále a vládli i mnohým jiným teritoriím. V jejich řádách najdeme i významné církevní preláty nebo mecenáše umění. Encyklopedie popisuje časové období pokrývající více než 150 let: počíná hraběcími rodiči císaře Jinřicha VII. a končí smrtí Alžběty, dcery Jana Zhořeleckého.

Sborník přináší vybrané studie z více než třicetileté odborné publikační činnosti historika prof. Jaroslava Čechury. Vzhledem k širokému záběru autora se zde objevují články věnující se období středověku i ranému novověku. V první části se čtenář seznámí s mezinárodně diskutovanou teorií pozdně středověké agrární krize, a to se zvláštním zřetelem na souvislost mezi jejím ekonomickým a demografickým aspektem. Články v druhém oddíle zastupují oslavencův dlouholetý zájem o vývoj církevní pozemkové držby v 14. a 15. století. Kromě detailní znalosti pramenů, která se projevuje ve všech autorových článcích, je v některých patrný také mikrohistorický pohled, k jehož propagátorům v Čechách patřil. Ve sborníku nechybí rovněž jubilantova podrobná bibliografie a seznam obhájených studentských prací, které vedl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Po smrti Zikmunda a záhy i jeho nástupce Albrechta Habsburského hrozilo zemi, rozvrácené husitskými válkami, bezvládí a chaos. Nakonec došlo ke stabilizaci a dohodě znesvářených stran, které po smrti mladičkého Ladislava Pohrobka zvolily "zemského správce" Jiřího z Poděbrad českým králem. Následovalo jeho nelehké panování zpochybňované zvenčí (Matyáš Korvín, papež) i domácí opozicí. Autor nesleduje jen politické a vojenské události, ale věnuje se také hospodářství, kultuře i běžnému životu všech vrstev tehdejší společnosti.

Rok 1609 patří bezesporu mezi historické mezníky. Po staletí je spojován s klíčovou událostí, která má v roce 2009 kulaté, čtyřsté výročí. Jde o slavný Rudolfův Majestát. Bližší pohled však odkrývá i existenci druhé významné historické události, kterou je nejdelší sněm českých dějin (31. ledna 1609 až 28. února 1610). V politických aktivitách stavovské opozice nepatřilo k častým jevům, aby se odvážila sejít a jednat samostatně, tedy jak bez panovníka, tak bez katolické menšiny, jako se to stalo na počátku května 1609. A jednotlivé momenty tohoto sněmování, z nichž některé se zcela hmatatelným způsobem vztahují k událostem, jichž byla pražská města svědkem za necelou dekádu, v roce 1618, dovolují, abychom o dramatických dnech z počátku května 1609 hovořili otevřeně jako o generální zkoušce českého stavovského povstání. O tom vypráví i nová kniha známého historika Jaroslava Čechury. Navíc poskytuje možná až nečekanou odpověď na otázku, kdo to vlastně všechno platil. Pohlédneme také do tváří klíčových osobností onoho dění: na jedné straně Václava Budovce z Budova a na straně druhé římského císaře a krále uherského i českého Rudolfa II.

Líčení skončilo v předchozím svazku přenesením sídla proslulého císaře Rudolfa II. do Prahy. Následuje popis jeho vlády, nástup Matyáše až po potlačení stavovského povstání bitvou na Bílé hoře a vítězstvím Ferdinanda II. Jako vždy vedle politického dění autor sleduje nejen vývoj hospodářství, ale i kulturu, umění, náboženskou situaci a tzv. všední den. Text provází černobílé ilustrace a barevná příloha. Svazek obsahuje i jmenný rejstřík-slovníček procházející oběma díly.

Podtitul: Jižní Čechy 1650–1770 Historická studie. Komplexní analýza dobové kriminality v části jižních Čech (oblast v širším okolí Soběslavi) v letech 1650–1770. Na základě studia značného množství archivního materiálu autor zkoumá překračování právních norem v jihočeském prostředí v průběhu více než jednoho století. Kapitoly popisují a analyzují jednotlivé kategorie trestných činů (zhanění cti, majetková trestná činnost, sexuální delikty, přečiny proti vrchnosti, delikty proti životu a zdraví), sledují chování a výpovědi dopadených hříšníků i reakce represivních orgánů. Monografie se zabývá rovněž sociální skladbou pachatelů trestných činů, soustřeďuje se na některé společenské menšiny. Usiluje o naznačení strukturálních proměn raně novověké kriminality. Výklad je prokládán rozsáhlými citacemi historických pramenů, které detailně dokumentují průběh jednotlivých trestních případů.

V bitvě u Moháče ztratili Jagellonci téměř vše, mladičký král Ludvík byl mrtev a před českými stavy se otevírala klíčová otázka: kdo nastoupí po něm. Za měsíc bylo jasné, že zvítězí Habsburkové, kteří osobností nadmíru schopnou, Ferdinandem I., dosedli na český, uherský a posléze i římský trůn. Kniha se snaží podat základní tendence politického, společenského, sociálního i kulturního vývoje v Českých zemích, a to do roku 1583. Tehdy se přestěhoval do Prahy Rudolf II. a patrně naposledy v jejích dějinách přivedl toto město mezi přední metropole oné doby. O tom bude pak druhý díl publikace.

Kniha o Kosti patři bezesporu k nejoriginálnějším dílům české historiografie 20. století. Zdálo se, že o jejím autorovi stejně jako o vzniku této monografie bylo známo bezmála všechno. Ale není tomu tak. Nedávno byla nalezena původní verze, kterou napsal Josef Pekař v létě roku 1909, dal ji vysázet a pak ji zdánlivě od základu přepracoval. Původní sazba se však zachovala, přestože nebyla až do podzimu minulého roku známa. Pekař se pokusil o velmi podrobné líčení kosteckého panství v éře Černínů, přičemž podává v podstatě mikrohistorický obraz, v soudobé historiografii stále výrazněji uplatňovaný. Jedná se o původní nepublikovaný text jednoho z nevýznamnějších českých historiků, který představuje jedinečný vhled do historikovy dílny.

Jaroslav Čechura se v knize věnuje líčení českého dobrodružství falckého kurfiřta Fridricha V. v letech 1619-1620, který vstoupil do dějin jakožto "zimní král". Tento poněkud tragický hrdina, který se mohl těšit pouhý jeden rok z české královské koruny, nemá dosud u nás vlastní životopis či monografii. Těžiště knihy leží v době Fridrichova nedlouhého vládnutí v Českém království. Soustředí se na okolnosti, za jakých určití čeští aristokraté prosazovali falckého kurfiřta na český trůn, a současně se pokouší zachytit psychické rozpoložení mladého Fridricha, který nesmírně dlouho váhal, zda se má o českou korunu ucházet a zda vůbec má českou nabídku přijmout.

Tři příběhy z neklidného 17. století přinášejí nový pohled na opakovaná povstání poddaných z vesnice Kysíbl nedaleko Karlových Var (dnes Stružná). Sebevědomí Kysíbelští dokázali oponovat mocnému rodu Černínů s rozhledem a důstojností, která dodnes bere dech. Kniha je významným příspěvkem k poznání života 17. století, jenž je značně vzdálen tradičnímu obrazu pobělohorských Čech. Jaroslav Čechura je profesorem pro hospodářské a sociální dějiny na FF UK, současně pracuje v Archivu Národního muzea.

Tato publikace přibližuje osudy významných českých knížat a králů prostřednictvím zasvěceného výkladu a bohatého obrazového doprovodu. První část se zaměřuje na vznik a vývoj českého státu, zatímco druhá část představuje čtyřicet panovníků, kteří se nejvíce zapsali do českého historického povědomí. Součástí knihy jsou portréty Vladimíra Pechara, malované technikou reliéfní strukturáže, které byly úspěšně vystavovány v barokním refektáři dominikánského kláštera u sv. Jiljí v Praze. Sbírka připomíná rodový strom od postavy Čecha přes Přemysla, Mojmíra a Svatopluka až k Přemyslovcům, Janovi Lucemburskému a Karlu IV. Závěr galerie symbolizuje podobizna Jiřího z Poděbrad, považovaného za posledního ryze českého panovníka. Kromě panovníků jsou zde zmiňovány i kněžny a královny, jako Ludmila, Drahomíra či Eliška Přemyslovna. Vladimír Pechar spolupracoval s historikem Dušanem Třeštíkem na výběru portrétovaných postav a jejich charakterizaci. I když se snažil vycházet z historických podkladů, jeho obrazy nejsou striktně realistické, což může přispět k jejich výstižnosti. Životy těchto mužů a žen, jejichž příběhy jsou zachyceny, zanechaly trvalou stopu v historii českého státu.

Publikace obsahuje 61 ukázek dokumentů zaměřených k novověkým českým sociálním dějinám 16.-20. století. Každý dokument obsahuje název otištěného pramene, dobu vzniku, stručný úvod zařazující text do historického kontextu, vlastní edici dokumentu a poznámkový aparát. Čítanka je určena pro seminární cvičení historických oborů, zejména pro zájemce o obor sociálních dějin.

Královská trilogie je souborným vydáním tří knih (Ženy a milenky českých králů, Muži a milenci českých královen, Děti a levobočci českých králů), napsaných čtveřicí význačných českých historiků, kteří se rozhodli postihnout ty stránky našich dějin, jež donedávna nepatřily mezi obvyklá témata klasické historiografie.

Zatímco tereziánským rebeliím – a hlavně pověstné „bitvě“ u Chlumce – je zasvěcena celá řada knih, studií a článků, největší vzpoura, která proběhla v českých zemích za panování Leopolda I., se dočkala právě v Čechurově práci své první větší monografie.

Další ze svazků, v nichž nakladatelství obrátilo pozornost historiků k jevům, jimiž se v průběhu českých dějin snažili podvodníci z nejrůznějších sociálních skupin a s nejrůznější motivací přesvědčit svět a své okolí o vědomé nepravdě. Přestože historická falza nejsou záležitostí pouze českou, patnáct zde soustředěných příběhů čerpá právě z domácího prostředí. O Rukopisech královédvorském a zelenohorském jste jistě slyšeli; nicméně víte, že se u nás vyskytl např. falzifikátor proslulého Raffaela? Či nepravý braniborský markrabě? Nebo zda legendární husitský vojevůdce Jan Žižka byla jedna či dvě osoby? Výpravná publikace navazuje na panovnickou trilogii, Příbuzné českých králů či Historii českých spiknutí.

Svazek zachycuje období nástupu Václava IV. na český trůn, dobu Husova vystoupení, rozvoj reformního hnutí v Čechách, Husovy předchůdce (se studiemi o jednotlivých českých reformátorech) a husitskou revoluci. Souběžně s tímto vzrušeným děním a politickou situací si autor všímá hospodářského, správního a právního vývoje českých zemí ve vymezeném období a obsáhlou část výkladu věnuje i sociální struktuře. Také umění, věda a rozvoj vzdělanosti jsou zachyceny v samostatných kapitolách.

Jde o česká spiknutí od dob Přemyslovců do roku 1945.

Kniha, která dokládá, jak poutavým zdrojem příběhů může být světová historie. Šestnáctka osudů slavných osobností od starověku až po 20. století z pera našich předních historiků, doplněná téměř stovkou barevných vyobrazení, přináší poutavé čtení. S kým se zde můžete setkat? Starověk zastupují příběhy Alexandra Velikého a jeho manželky Róxany, Antonia a Kleopatry a římského císaře Severa s chotí Julií Domnou. Dvanácté století přibližují osudy Eleonory Akvitánské, které se jako jediné ženě podařilo být královnou Francie i Anglie. Na britské ostrovy nás zavádí úděl Jindřicha VIII. a jediné manželky, která ho přežila - Kateřiny Parrové. Ve Francii píše život dramatické kapitoly Jindřicha Navarrského a Markéty z Valois, ale i Ludvíka XIV. a jeho pravnuka Ludvíka XV., stejně jako Bonapartova synovce Napoleona III. V Rusku se odehrává smutný osud Petra I., Dánsko reprezentuje příběh osobního lékaře krále Kristiana VII. - J. F. Struenseeho. Předobraz sexuálního harašení některých politiků přibližuje manželství 16. prezidenta USA Abrahama Lincolna, z našeho kontinentu je zde vyprávění, jak na tom byl ve vztahu k ženám zakladatel „vědeckého“ komunismu Karel Marx. Z nejmladší doby se zde setkáme s G. J. Rasputinem, s králem Eduardem VIII., který se kvůli W. W. Simpsonové vzdal anglického trůnu, s Adolfem Hitlerem a Evou Braunovou a nakonec s Johnem F. a Jacquelinou Kennedyovými.

Renomovaný historik a zkušený popularizátor, vědecký pracovník Národního muzea v Praze prof. J. Čechura se ujal nelehkého úkolu představit čtenářům dobu jednoho z největších rozmachů českého státu za vlády dynastie Lucemburků v letech 1310–1437. Připravované dva svazky se přitom zdaleka neomezují jen na vylíčení českých dějin v evropském kontextu za vlády Jana, Karla IV. (1. díl), Václava IV. a Zikmunda (2. díl), ale všímá si i hospodářství, dobového myšlení a spolu s tím i umění a kultury. Autor zároveň popisuje také středověkou civilizaci včetně života a zvyků jednotlivých vrstev vrcholné feudální společnosti v jejích proměnách.

J. Pekař a K. Krofta patřili mezi nejvýznamnější české historiky první poloviny 20. století. Kniha je příspěvkem k poznání české historiografie, duchovní atmosféry uvedeného období i jejich odlišných názorů na klíčová období našich dějin.

Depeše z padesáti zahraničních cest ministra Beneše (1919-1928).

Druhá část ucelené čtyřdílné řady učebnic pro 2. stupeň ZŠ a odpovídající ročníky víceletých gymnázií. Pro každý ročník je určena jedna bohatě obrazově vybavená učebnice formátu A4. Pojetí učiva je dáno učebními osnovami vzdělávacího programu Základní škola. Ke každé učebnici je vydán i pracovní sešit. Všechny učebnice mají schvalovací doložku MŠMT ČR.

Kniha předního českého historika Jaroslava Čechury přístupným a čtivým způsobem představuje široké veřejnosti život a dílo jedné z nejvýznamnějších osobností českých i evropských dějin – českého krále a římského císaře Karla IV. Čechurův plastický portrét přibližuje Karlovu osobnost z několika pohledů, které se vzájemně prolínají – z pohledu politicko-historického, kulturního, ale i lidského. Karel IV., první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, byl nejen mimořádně zdatný státník nadaný neobyčejnou politickou jasnozřivostí, budovatel, vášnivý sběratel svatých relikvií, milovník umění a vzdělanosti, spisovatel, ale také živoucí člověk z masa a kostí. Jaký byl člověk, jaké měl vlastnosti, jak se choval v soukromí a ke členům své rodiny, jaké měl sny a zájmy, jakými lidmi se obklopoval na svém dvoře a jak tento dvůr vypadal a čím žil? I o tom, ale i o mnohém jiném vypráví Čechurova kniha, která shrnuje to nejdůležitější, co bychom o "otci vlasti", který se nesmaz

Rolnické povstání z roku 1680. Na podkladě podrobného studia pramenů autor rozebírá průběh nevolnického povstání, příčiny a motivace jednání jeho účastníků i vůdčích postav a pokouší se dobrat poněkud netradičního obrazu tehdejších událostí.

Rekonstruovaná edice shořelého rukopisu č. 324 z Archivu hl. m. Prahy obsahující odborný úvod, edici původního (českého) textu z roku 1608, obsáhlý rejstřík (jmen, zaměstnání, domů, míst a zemí původu pražských nájemníků), místopisné určení domů a německé resumé.

Biografický slovník českých panovnických rodů od Přemyslovců po Habsburky.

Významné osobnosti královen a kněžen výrazně ovlivnily chod českých dějin. Jejich osudy ožívají v této knize perem našich předních historiků. Jedinečné dílo, bohaté barvitými a mnohdy vzrušujícími pohledy na málo známá místa naší minulosti, provázejí dobové obrazy i současná fotodokumentace.

Medailony druhorozených a dalších dětí i levobočků českých panovníků od 11. do 20. století přibližují rodinné poměry vládnoucích dynastií od Přemyslovců po Habsburky.

Medailonky věnované ženám, které byly po dobu jednoho tisíciletí spojeny s osobnostmi českých panovníků.

Historicky věrné portréty partnerů českých královen odhalují sňatkovou politiku předních evropských panovnických rodů.