Pavel Růt Pořadí knih

Raná tvorba Aloise Wierera (1878 – 1947) je spojena s bohémským prostředím soustředěným kolem skupiny Jung-Prag. Osudový vliv na něj měli zejména Gustav Meyrink a Paul Leppinn. Maloval fantaskní pohádkové motivy, z nichž některé publikoval slavný německý časopis Jugend. Prosadil se i jako ilustrátor, mezi nejvýznamnější knihy patří Zabiják Emila Zoly, Židovské písně, Povídky Malostranské Jana Nerudy a Babička Boženy Němcové. Kreslil pro Humoristické listy, Švandu dudáka, Malého čtenáře. Jako scénograf pracoval pro Nové německé divadlo v Praze. S přáteli V. H. Brunnerem a Adolfem Kašparem sdílel vášeň pro loutkové divadlo, pro které vytvořil několik výprav. Po vzniku první republiky byl nucen přizpůsobit se vkusu pražských Němců a stal se jedním z „tvůrců“ takzvaného třetího rokoka. Wiererovo dílo zahrnující vedle olejomaleb, kreseb, lept, litografii a dřevoryt je vhledem do romantického světa německé Prahy, který je dnes nenávratně ztracen a řadí ho mezi nevýznamnější malíře Prahy vůbec.

Jedná se o první monografii Františka Koblihy představující jak jeho volnou tvorbu, tak práci pro knihu. Koblihovým dílem chronologicky provázejí navazující stati Otto M. Urbana a Gustava Erharta, interpretují všechny jeho cykly v kontextu vlastní tvorby, uvádějí je do dobových uměleckých a duchovních souvislostí. Studie Karla Kolaříka mapuje Koblihovu práci na poli knižní kultury, představuje jeho názory na knihu a seznamuje s hlavními principy umělcových knižních úprav a s jeho stylem. Studie dále doplňují soupisy Koblihova knižního a grafického díla zahrnujícího též exlibristickou tvorbu a výběrového přehledu jeho publicistiky a sekundární literatury.

Pokus najít odpověď na to, zda pražská kuchyně měla svůj vyhraněný ráz, není zcela jednoduchý. Praha nikdy nebyl malou kulturně uzavřenou enklávou, naopak vždy se jednalo o otevřené město přijímající stále nové vlivy. V knize Pražská kuchyně běžná i sváteční Pavel Růt představuje znovu své rozsáhlé znalosti pražských dějin a jejich nejrůznějších aspektů. Prokazuje přitom nesmírnou erudici literární i uměleckou a jeho nový počin je dalším cenným příspěvkem k poznání málo známé tváře Prahy 19. století a její každodenní historie. Je určena nejen odborníkům a zájemcům o pragensie, ale může poskytnout i praktické vodítko současným pražským restauratérům, gurmetům a gurmánům všeho druhu. V knize jsou zastoupeny recepty pokrmů v té době pro Prahu typické, ale i zápisky z cest na zkušenou, které podnikali známí pražští hoteliéři. Můžete se seznámit s recepty na polévku pro chudé, válečnou kuchařkou, ale také sváteční kuchyní. To vše přináší nevšední pohled na to, jak se od roku 1800 dodneška poměrně radikálně měnila kuchyně, jak co se vybavení týká, tak jídel, která se v ní vařila.

Texty v češtině a v němčině líčí životní osudy i uměleckou dráhu předního česko-německého ilustrátora a grafika R. Steinera. Životopis R. Steinera-Prag je spojen s líčením české umělecké scény na začátku 20. století. Spisovatelé, malíři a hudebníci židovského původu, členové různých spolů, se scházeli v kavárně Renaissance Na Příkopě. S českými umělci zůstal R. Steiner ve spojení i během svého života v Německu, kde učil na výtvarných školách. Proslavil se svými ilustracemi (zvláště Golema) a zásluhu měl i na zvýšení knižní kultury v roli ředitele nakladatelství Propyläen Verlag. R. Steiner byl pronásledován nacisty a zemřel v exilu v USA.

Kniha šesti povídkami a jednou novelou představuje rozmanitou tvorbu Edogawy Rampa (1894–1965), zakladatele japonské varianty detektivního žánru. Inspirace Edgarem Allanem Poem, podle kterého si autor zvolil svůj tvůrčí pseudonym a která ho vedla k psaní příběhů s tajemstvím, je zjevná i v atmosféře jeho textů. V pozdější tvorbě se přiklonil spíše ke groteskním a erotickým tématům – je považován za zakladatele žánru ero guro nansensu („erotický groteskní nonsens“). Často se pohybuje na pomezí žánrů, rád pracuje také s prvky hororu. Mnoho jeho příběhů bylo zfilmováno.

Útlá novela Vlad vyšla těsně před autorovou smrtí a dá se považovat za jakousi bilanci na konci života. Fuentes je v duchu mexických tradic smrtí nadmíru zaujat – smrt se objevuje nejenom v názvu jeho nejslavnějšího díla, ale prostupuje veškerou jeho tvorbu, v níž přízraky minulosti splývají s děsy současnosti, takže někdy jen stěží rozpoznáme, co se odehrává ve vlastním příběhu a co jsou jen sny a představy postav. Ve Vladovi, Fuentesově moderní variaci na upírský mýtus, přesazený z rumunských Karpat do lidnatého hlavního města Mexika, je právě tak jako vlastní děj novely důležitá otázka jak nezemřít – a jakou cenu lze zaplatit za nesmrtelnost.

Nové, doplněné a rozšířené vydání dnes už nedostupného, i v Německu s úspěchem vydaného průvodce po pražských pověstech a legendách, pomnících a tajemných místech z pera předního pražského výtvarníka a sběratele umění. Kniha je doplněna novým obrazovým doprovodem. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Svérázná sbírka krátkých textů Obecné dějiny hanebnosti z roku 1935 přináší záznamy z dějin mravně pokleslých skutků, kterých se dopustili různí lidé v různých a dobách a zemích, nikoli však ti, o nichž se běžně říká, že tvořili dějiny. Borges totiž sepisuje historii hanebností výlučně s přihlédnutím k lopotivému padoušství naoko bezvýznamných individuí, jejichž motivací kromě hamižnosti či slavomamu byla zbabělost, krutost, licoměrnost či úplná duchovní vyprázdněnost. Morální hledisko přitom ponechává zdánlivě stranou: odsouzeníhodné jednání gangsterů, desperátů, podvodníků a zlodějů se v autorově ironizujícím podání mění ve zdroj pobavení. Přestože jde o knihu, která stojí na počátku Borgesovy prozaické tvorby, svým precizním jazykem, stylistickou nápaditostí a originalitou námětů předznamenává celé pozdější spisovatelovo dílo.... celý text

Kniha navazuje na známou a u nás poměrně úspěšnou novelu Na plechárně. Kaleidoskopický řetěz legračních i smutných, napínavých i tragikomických příhodiček spojený postavou myslitelského doktora, prolíná stále přítomný zahloubaný filozofický nadhled, který jako by s sebou na každou stránku nesl jakési vnitřní motto: hleďte, jaké je to hemžení, prosté a ubohé, ale lidské; takový je život, a děkujme mu to, že jej můžeme s těmi prostými, drsnými, ale v jádru čistými lidmi žít, neboť oni jsou tou pravou solí země.

Pomocný dělník, stěhovák, omonovec, pracovník bezpečnostní agentury, čečenský veterán – tohle vše má za sebou jinak vysokoškolsky vzdělaný Zachar Prilepin (*1975), který publikuje od roku 2003. Kniha Botky plné horké vodky přináší jedenáct až brutálních příběhů o přátelství, zradě, lásce i věrnosti. Odehrávají se tu historky kruté a tragické, ale někdy zároveň velmi komické. Což je ostatně pro mimořádně svébytnou Prilepinovu poetiku příznačné. Pro nás, Středoevropany, je to navíc velmi syrové svědectví o bezútěšném bytí postsovětského Ruska. První Prilepinova kniha přeložená do češtiny.