Jostein Gaarder je norský autor, který často píše z perspektivy dětí a zkoumá jejich úžas nad světem. Ve svých dílech využívá metafikci, tedy příběhy v příbězích. Gaarder, narozen do pedagogické rodiny, se zabývá filozofickými otázkami a často je předkládá prostřednictvím poutavých příběhů. Jeho díla podněcují čtenáře k zamyšlení o složitosti světa a našeho místa v něm.
Výklad o historickém vývoji člověka, o jeho smyslech a o vzájemné toleranci je zarámován setkáním mimozemšťana s chlapcem. V době, kdy je vypravěč příběhu sám doma, objeví na stromě v zahradě malého neznámého tvora. Po snadném seznámení mu chlapec Jáchym vysvětluje funkci domu, život v okolním moři, vznik života na Zemi. Oba pochopí, že mají mnoho společného a mohou si porozumět.
Dvanáctiletý Hans Thomas jede se svým otcem do Athén, kde se chtějí pokusit najít maminku, která od nich utekla, když byly Hansovi čtyři roky. Za záhadných okolností cestou přes švýcarské Alpy dostane chlapec od neznámého muže ve vesnici Dorf malinkatou kolibří knížečku. Kniha ho přivádí na tajuplný ostrov oživlých karet a Hansovi se pozvolna začíná příběh plný fantazie prolínat s realitou. Půvabný, originální román nenásilně nutí čtenáře položit si otázku po smyslu vlastního života.
Anton je plyšový medvídek, který vzpomíná, jak ho kluk Jonatán vozil s sebou na kole a ukazoval mu svět. Pak ale Jonatána srazilo auto a Anton zůstal sám. Zajímavě působí pozorování z perspektivy neživé hračky, která uvažuje typickým gaarderovským způsobem o tajemství života a smrti. A jemná melancholie Düzakinových ilustrací tato témata dokonale doplňuje.
Cecílie je nemocná. Tak nemocná, že nemůže jít ven lyžovat a sáňkovat jako jiné děti, dokonce ani vstát z postele. Jednou, když je jí smutno, si namaluje anděla prstem na okno. Namalovala anděla slzou, nebo slzavého anděla? Cecílie neví. Cecílie je zvláštní holčička a o všem přemýšlí. Má na to čas, jak říká maminka, když se musí „zabavit“ v posteli. Anděl, který se u Cecílie objeví, bdí u její postýlky a drží stráž. Není ale vůbec „slzavý“. Je to veselý a moudrý průvodce, s nímž se Cecilka prochází noční zasněženou krajinou, rozmlouvá a anděl jí pomáhá dobrat se až ke dnu tajemství, která ji trápí: Kdo jsem? Bude svět, až tu nebudu? Co zbyde ze mě, až tu nebudu? Kniha současného norského autora Josteina Gaardera Jako v zrcadle, jen v hádance je knihou pro přemýšlivé děti; je to napínavé filosofické přemítání plné životní moudrosti napsané formou příběhu, krásného a tajemného zároveň.
Životní filosofie pro děti i dospělé podle autora bestselleru Sofiin svět Život ve všech svých podobách fascinoval Josteina Gaardera odmala. A protože se na tom ani po několika desetiletích nic nezměnilo, rozhodl se předat svůj údiv dál. Ve sbírce úvah koncipovaných jako dopis vnoučatům přemítá nad životem, smrtí, náboženstvím, časem, láskou, přírodou nebo budoucností. A v záplavě složitých i podnětných otázek hledá odpověď na tu nejdůležitější: Jak můžeme zachovat planetu pro generace, jež přijdou po nás?„Svět je takový, jak ho prožíváme.“
Román o dějinách filosofie Norský učitel kombinací zdánlivě neatraktivních témat, jako jsou dějiny filosofie a příběh dospívání patnáctileté dívky, vytvořil knížku, která slaví mezi čtenáři neuvěřitelný úspěch. V roce 1995 se stala nejprodávanější knihou na světě.
Hrdinou této knihy je Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. A teď se najednou najde jeho dopis adresovaný synovi. Napsal ho krátce před smrtí, protože věděl, že mu chtěl předat některé své myšlenky a poselství, kterým by tehdy malý Georg nerozuměl. Tento emočně nabitý příběh vypráví o nemoci a marném boji, ale také o naději. A samozřejmě tady najdete pár filosofických otázek. Dotisk v r. 2008.... celý text
Odkud a kam jdeme? Byl svět odjakživa? Bude dál existovat, až tu nebudu? Kniha otázek, které sestavil Jostein Gaarder s hlubokým porozuměním a citem pro dětské chápání a vnímání. Každá otázka navozuje okruh dalších a dalších témat, o nichž si budou děti s rodiči povídat. Jostein Gaarder, autor románu o dějinách filosofie Sofiin svět, dokázal, že stejně citlivě dokáže promlouvat k dětem jako k teenagerům.
Žabí zámek napsal Jostein Gaarder v roce 1988 a byl druhou knihou pro děti tohoto autora. V českém jazyce vychází poprvé v překladu Jarky Vrbové. Již v této knížce však nalezneme předzvěst jeho budoucích knih jako Tajemství karet a slavný Sofiin svět. Pohádkové dobrodružství malého Štěpána, které malý chlapec prožije ve snu, je komornější. Vyrovnává se s prvním setkáním se smrtí v rodině, ztrátou milovaného dědečka a prvním uvědoměním vlastní identity, odpovědnosti v životě a potvrzením důležitých hodnot. Malý i velký čtenář je zde pohádkou nenápadně posouván k přemýšlení způsobem, který je typický pro tohoto norského spisovatele a filosofa. Příběh doprovodil kongeniálně František Skála jr. svými nápaditými kolážemi s ilustracemi. Je na první pohled patrné, že výtvarníka příběh zaujal, a vznikla tak dárková knížka, která osloví malé i velké.
Kniha vypráví o Petrovi s nekonečnou fantazií, která se mu ale časem stane největším nebezpečím... Poněkud excentrický, pronikavě inteligentní Petr má nekonečnou fantazii, a tak se v mládí rozhodne pro podivný způsob existence: bude prodávat náměty na romány spisovatelům, kteří nevědí, o čem psát. „Živnost“ se mu úspěšně rozvíjí, autoři o sobě navzájem nevědí a Petr se královsky baví, když se jeho náměty, načrtnuté se záviděníhodnou lehkostí, objeví jako hotové romány ve zpracování jeho zákazníků. Petr, zvaný Pavouk, chytře spřádá sítě a cynicky uvažuje o spisovatelském řemesle, dokud jeho utajené agentuře, jejíž název („Spisovatelské služby“) zná jen on sám, nehrozí prozrazení. Petr se schovává v hotelu na jihu Itálie, kde píše memoáry. Nakonec však ve vlastní síti uvízne bolestněji, než by si ve své bujné fantazii vůbec dokázal představit. V podtextu deníkových záznamů Petra Pavouka čteme hořkou snahu Josteina Gaardera po hledání klíče k postmoderní identitě a k současné civilizaci, která produkuje víc kultury, než dokáže vstřebat.
