Šumavské pověsti
- 176 stránek
- 7 hodin čtení
Obsahuje pětadvacet pověstí rozdělených na tři části. I. - Pověsti místní, zemské, lidové a osobní. II. - Pověsti boubínské. III. - Pověsti pušperské.
Obsahuje pětadvacet pověstí rozdělených na tři části. I. - Pověsti místní, zemské, lidové a osobní. II. - Pověsti boubínské. III. - Pověsti pušperské.
Nejstarší české pověsti s překrásnými ilustracemi.
Soubor legend, sebraný V. V. Tomkem, který zde přinášíme, nebývá uveden ani v podrobných přehledech Tomkovy bibliografie. Vznikl patrně jako vedlejší produkt jeho pilné heuristické činnosti, případně využil starších zpracování těchto literárních útvarů. Že se Tomek věnoval legendám i podrobněji je zřejmé – kromě jeho jiných prací o českých legendách – z jeho úvahy v Časopisu českého musea „Svatá Ludmila a Čechy za jejího věku“ uveřejněné v roce 1860, kde dokazuje, že latinská legenda o sv. Ludmile vznikla nedlouho po jejím zavraždění.
V půvabných pověstech a příbězích – hrůzostrašných i laskavých – o českých hradech, zříceninách a přilehlých místech ožívají ztichlé paláce dávným ruchem a připomeou nám nejen svůj bývalý lesk, kdy tu žili hradní páni, šlechtici, rytíři, panoši, hradní čeleď, ale vyprávějí také o krušném životě v podhradí. A právě pohádková obrazotvornost obyčejných, chudých lidí opředlatato místa tajuplnými historkami o bílé paní, o čertech, pokladech, loupežnících, záhadných rytířích, zlých pánech a paních, jimž bylo souzeno pykat...
Josefov, nešťastná pátá čtvrť města Prahy byla odedávna obklopena tajemstvím. Uzavřenost ghetta, jeho přeplněnost, odlišnost náboženských zvyklostí - to vše vytvořilo živnou půdu pro mýty a pověsti. tyto legendy přežily ve své jedinečnosti i asanaci Starého Města. Pražské židovské ghetto a jeho pověsti byly inspiračním zdrojem pro mnohé autory pražských románů, a přesto první celkový utříděný sborník v českém jazyce sepsal až V. V. Tomek. Některé z pověstí se zde nalézají v kontextu s pověstmi v češtině do té doby neznámými. Ku prospěchu je i autorova snaha zaznamenat je z pohledu obyvatel pražského ghetta. O jeho poctivosti při hledání původních zdrojů svědčí i jeho konzultace s představiteli Židovské obce.