Vyprávění o koťátku, které jeho toulavá maminka přinesla o Vánocích do domu jedné laskavé paní. Dům laskavé paní Pickeringové navštěvuje hezká toulavá kočička. Jednou o vánočních svátcích přinese své koťátko paní do domu a zakrátko umírá. Paní domu je velmi dajata, ale ví, že kočička ji měla natolik ráda, že jí svěřila své koťátko do opatrování...
Román anglického veterináře, navazující na jeho knihu To by se veterináři stát nemělo, zavádí opět do světa drobných yorkshirských farmářů a zemědělců a v úsměvném nadhledu líčí vzrušující i dojemné příběhy venkovského zvěrolékaře v době, kdy se nad idylou anglického venkova stahovala mračna druhé světové války.
Gyp a Sweep byli jako štěňata nerozluční kamarádi. Po půldruhém roce se však jejich cesty rozdělily a Sweep dostal jiného pána, který z něj vycvičil skvělého ovčáckého psa. Gyp, který nebyl tak šikovný, zůstal na statku, ale na svého bratříčka a kamaráda nikdy nezapomněl. Byl veselý a hravý, ale nikdy v životě ani jedinkrát nezaštěkal. Po čase však Sweepa uviděl na soutěžní přehlídce ovčáckých psů a všem vyrazil dech…
Pokračování úsměvných příhod veterináře na drsné yorkshirské vysočině... Obsahuje druhou knihu série s názvem „To by se zvěrolékaři stát nemělo“ (angl. It Shouldn't Happen to a Vet). První díl v nakladatelství Knižní klub vyšel pod názvem „To by se zvěrolékaři stát nemělo, díl 1“ a obsahoval knihu „Zvěrolékař na blatech“ (angl. Od Only They Could Talk; vyšlo také pod názvem „Kéž by uměli mluvit“).... celý text
Děj knihy se odehrává na anglickém venkově v části Yorkshir. Spisovatel nás provází městy Darrowby, Scarborough a Windsor. Děj probíhá ve 20. století na začátku 2. světové války. Hlavní postava je James Herriot. Jeho povolání je veterinář, ale knížkou nás provází jako člen Královského letectva. Knížka je omnibus vydání zahrnující Zvěrolékař jde do boje a Zvěrolékař v povětří.... celý text
... Kočky hrály v mém životě vždycky významnou roli. Prozařovaly pohodou dny mého chlapectví v Glasgow, pak čas mé veterinární praxe a jsou se mnou i teď, kdy odpočívám po skončeném pracovním údělu. Byly jedním z hlavních důvodů, proč jsem zvolil dráhu veterináře. Za mých školních let kraloval světu mých zvířat nádherný irský setr Don, s nímž jsem téměř čtrnáct let putoval po skotských kopsích. Když jsem se ale z těch toulek vracel, vítaly mě mé kočky, ovíjely se mi s nahrbenými hřbety kolem nohou, předly a tiskly tlamičky do mých dlaní. V naší domácnosti nikdy nechyběly kočky a všechny měly svůj specifický šarm. Zamiloval jsem si je pro jejich vrozenou grácii, půvab a ostýchavost zdrženlivost a pro jejich hloubku oddanost a dychtil jsem po dni, kdy se o nich dokonale poučím ve veterinární škole.
Úsměvné příběhy yorkshirského veterináře, plné životní pohody elánu a optimismu. Obsahuje první díl série s názvem „Zvěrolékař na blatech“ (vyšlo také pod jménem „Kéž by uměli mluvit“).
Tato překrásně ilustrovaná knížka obsahuje deset nejoblíbenějších příběhů o psech z pera Jamese Herriota podle vlastního výběru nejslavnějšího veterináře. Všechny již byly dříve vydány v českém jazyce jako součást jeho jiných vyprávění, některé v poněkud jiné podobě. V nové, původní, rozkošné předmluvě vypráví autor o svých vlastních psech, beaglovi Samovi, teriéru Bodiem a dalších milovaných zvířatech. Z následujících okouzlujících stran živě vystupují věrohodně popsané charaktery Jocka, který se za žádných okolností nevzdává boje o svou pozici psí jedničky, Brendyho s jeho nutkáním prozkoumávat odpadkové koše a dalších výrazných psích individualit. Ve výběru však najdeme i něžné příběhy opuštěných psů, kteří získali nový domov a novou naději jako zlatý teriér Roy, i příběhy o důležitosti psů pro život osamělých stárnoucích lidí. Nevyhnutelně zde jsou i tři příběhy o pekingském psíku Tricki Woo, Herriotovu oblíbenci - jak v knihách tak ve filmu a televizi. Ilustrace Lesley Holmesové vystihují nejen charakter každého ze psů ale také dokumentují krásnou yorkshirskou krajinu, v níž James Herriot žil a v níž se jeho příběhy odehrávají.
Autorka ve volném pokračování slavného románu Vejce a já vypráví o třech důležitých etapách svého života – o období nezaměstnanosti, o době, kterou prožila jako pacientka plicního sanatoria, a konečně o obtížném údobí, kdy pečovala o dospívající dcery a snažila se o literární kariéru. Náměty čerpá výhradně z vlastního života a s ironickým nadhledem líčí, co ji v něm potkalo dobrého či zlého. Optimismem, bezprostředností, upřímností a vírou v člověka a jeho schopnosti překračují její romány běžné hranice jak humoristické, tak i ženské četby.
Zastavili jsme před domem a celá rodina včetně dětí a psů se vyřinula na ulici. Už to věděli. Mary jim zatelefonovala, když jsem byla u plicního specialisty. Měla jsem už připravenou postel - maminčinu velkou postel s nebesy, ve které jsme se všichni narodili a odstonávali své dětské choroby. Čekal mě oheň v krbu, vůně horké, čerstvé kávy a mnoho lásky a pochopení. Asi až příliš mnoho. Propadla jsem sebelítosti. Namísto abych si přiznala, že je to vlastně velká úleva vědět, co mi chybí, a vědět, že jsem byla nemocná a ne líná a tupá, ronila jsem slzy na maminčinu modrou prošívanou deku a v duchu jsem si kreslila žaluplné scénky, jak Anka a Janka kladou květiny na můj čerstvý rov. Byla jsem ohromná fňukna bez špetky smyslu pro humor. Kašlala jsem celou noc a bavilo mě to.
