This research paper explores Donald J. Trump's election as the 45th president of the US, despite initial polling struggles. It discusses the political divide in America, his nostalgic campaign, and the advantage of running against Hillary Clinton, viewed as a political elite. The analysis draws on various scientific sources and surveys.
Vyprávění o koťátku, které jeho toulavá maminka přinesla o Vánocích do domu jedné laskavé paní. Dům laskavé paní Pickeringové navštěvuje hezká toulavá kočička. Jednou o vánočních svátcích přinese své koťátko paní do domu a zakrátko umírá. Paní domu je velmi dajata, ale ví, že kočička ji měla natolik ráda, že jí svěřila své koťátko do opatrování...
Třetí výběr z nezapomenutelných povídek (Moje nejmilejší psí historky a Moje nejmilejší kočičí historky) slavného spisovatele-zvěrolékaře, obsahuje jeho nejoblíbenější vyprávění o kravách, psech, nádherných koních, kozách i opuštěných beráncích. Vypráví zde o dobách, kdy jej řinčící telefon uprostřed nehostinných nocí povolával k nemocným zvířatům. V takových okamžicích se však odhalují i pravé charaktery venkovských lidí, které Herriot dokáže mistrně přiblížit čtenáři. Text je opět doplněn brilantními ilustracemi Lesley Holmesové, které dokonale vystihují yorkshirskou krajinu a pomáhají čtenáři ještě hlouběji proniknout do atmosféry příběhů.
Hodně smíchu a pár slz: vzpomínky na Betty MacDonaldovou. Po beznadějně rozebraném prvním vydání se vrací vzpomínání na nezapomenutelnou a všemi milovanou dámu a její povedenou rodinu. Laskavost, moudrost, vtip, který pomůže překonat překážky a nástrahy, nekonvenční přístup k životu a hlavně nezdolná chuť do života – tak by dal charakterizovat životní příběh autorky bestselleru Vejce a já, Betty MacDonaldové. Vzpomínky na společné zážitky, tak jak je zachytila její spolužačka a celoživotní přítelkyně, nepřinášejí ucelený životopis slavné spisovatelky. O to více nám však přibližují lidskou bytost z masa a kostí, jejíž vzácný dar přenést se přes životní trable s úsměvem, humorem a nadhledem nám všem tolik imponuje.
Zastavili jsme před domem a celá rodina včetně dětí a psů se vyřinula na ulici. Už to věděli. Mary jim zatelefonovala, když jsem byla u plicního specialisty. Měla jsem už připravenou postel - maminčinu velkou postel s nebesy, ve které jsme se všichni narodili a odstonávali své dětské choroby. Čekal mě oheň v krbu, vůně horké, čerstvé kávy a mnoho lásky a pochopení. Asi až příliš mnoho. Propadla jsem sebelítosti. Namísto abych si přiznala, že je to vlastně velká úleva vědět, co mi chybí, a vědět, že jsem byla nemocná a ne líná a tupá, ronila jsem slzy na maminčinu modrou prošívanou deku a v duchu jsem si kreslila žaluplné scénky, jak Anka a Janka kladou květiny na můj čerstvý rov. Byla jsem ohromná fňukna bez špetky smyslu pro humor. Kašlala jsem celou noc a bavilo mě to.
Jak se pamatuju, bylo ve městě počasí konverzačním námětem, jenž se podával ve společnosti jako solené buráky a nepředpokládalo se, že přetrvá několik úvodních vět. Na venkově je počasí právě tak důležité jako potrava a někdy znamená život nebo smrt. Diskuse o počasí se mohou větvit do mnoha zajímavých směrů, jako je třebas mimino paní Exeterové, které se narodilo málem na pláži, protože bouře smetla molo, takže převozní pramice nemohly přistávat, a pobřežní hlídku nešlo zavolat, protože jediná telefonní linka na ostrově byla obsazena receptem na švestkový koláč. Za těch dvanáct let jsme tu zažili největší deště, největší sucho, nejstudenější zimu, nejvíc sněhu, největší zemětřesení, nejhorší sesuv půdy, nejvyšší příboj, nejnižší pokles hladiny při odlivu, nejprudší vichřice, nejdelší období nepřetržitých větrů, nejhustší mlhu, nejparnější den, nejranější jaro, nejpozdnější jaro, nejstudenější léto, nejteplejší podzim, nejchmurnější zimu (tuhle), nejdeštivější Vánoce - a k tomu úplné zatmění Měsíce, totální zatmění Slunce a létající talíř na oregonském břehu.
Pokračování románu Vejce a já líčí svízelná léta ekonomické krize 30. let, dobu, kdy se po rozvodu se svým prvním mužem s oběma dcerami nastěhovala zpět ke své rodině do Seattlu. Opět s neúnavným a tolik povzbuzujícím humorem popisuje řadu všelijakých zaměstnání, kterými musela projít, aby se protloukla, což vystihuje název knihy. Vzpomíná na to, že nejlepší na celé krizi bylo to, že se jejich rodina zase dala dohromady. Humorně líčený přístup autorky k neradostným překážkám v životě našel v poválečném světě velkou odezvu, mluvil z duše mnoha jiným.
James Herriot, pevně upnutý v bezpečnostních pásech v kokpitu leteckého trenažéru, musel vyměnit své civilní holínky a manšestrové kalhoty za boty ze skopovice a neforemnou leteckou výbavu, ale novou profesi nenalezl. Nakonec RAF musely přijmout na jeho stanovisko... Další svazek jeho pamětí zastihuje autora snícího o dni, kdy se bude moci vrátit ke své ženě Heleně a k malému synkovi, společníkovi a veterináři Siegfriedovi, věčnému studentu Tristanovi - a všem starým přátelům z Darowby - dvounohým i čtyřnohým. Herriotova knížka je vyprávěním o úspěších i omylech, o životních výhrách i klopýtnutích, s nimiž se každý musí vyrovnat
Zuzi a Koko jsou sestry a přitom i nejlepší přítelkyně. Jejich přátelství však málem vezme za své v prvním ročníku internátní školy v Laurel Crest. Když se seznámí s Puanani, milou havajskou dívkou z vedlejšího pokoje, Koko je jí úplně okouzlená. Zuzi si však o ní myslí, že jenom dělá potíže a rozbroje. Puanani chodí na vyučování bosa, učí celou školu tančit hula a jíst papaáje. Internátní škola, to jsou na jednu stranu veselé eskapády a dobrodružství, půlnoční večírky, první schůzky, zároveň jim však přináší sebepoznání a toleranci k těm, kteří se liší. Kniha navazuje na předchozí dva příběhy o Zuzi a Koko, v tomto vyprávění autorka navíc uplatnila svoji znalost Havaje a svůj obdiv k této zemi a nechává nahlédnout čtenáře do půvabů těchto ostrovů a jejich obyvatel.
