Debinka byla toulavá kočička, ale přesto ji James Herriot občas vídal hřát se u krbu v domě paní Pickeringové, kam býval zavolán k prohlídkám jejích basetů. Jednoho zasněženého vánočního rána přišla Debinka do domu znovu - a tentokrát přinesla i svoje malé koťátko... Dojemný příběh s kouzelnou vánoční atmosférou, nádherně ilustrovaný Ruth Brownovou, jistě najde domov v srdci každého milovníka zvířat.
Třetí výběr z nezapomenutelných povídek (Moje nejmilejší psí historky a Moje nejmilejší kočičí historky) slavného spisovatele-zvěrolékaře, obsahuje jeho nejoblíbenější vyprávění o kravách, psech, nádherných koních, kozách i opuštěných beráncích. Vypráví zde o dobách, kdy jej řinčící telefon uprostřed nehostinných nocí povolával k nemocným zvířatům. V takových okamžicích se však odhalují i pravé charaktery venkovských lidí, které Herriot dokáže mistrně přiblížit čtenáři. Text je opět doplněn brilantními ilustracemi Lesley Holmesové, které dokonale vystihují yorkshirskou krajinu a pomáhají čtenáři ještě hlouběji proniknout do atmosféry příběhů.
Hodně smíchu a pár slz: vzpomínky na Betty MacDonaldovou. Po beznadějně rozebraném prvním vydání se vrací vzpomínání na nezapomenutelnou a všemi milovanou dámu a její povedenou rodinu. Laskavost, moudrost, vtip, který pomůže překonat překážky a nástrahy, nekonvenční přístup k životu a hlavně nezdolná chuť do života – tak by dal charakterizovat životní příběh autorky bestselleru Vejce a já, Betty MacDonaldové. Vzpomínky na společné zážitky, tak jak je zachytila její spolužačka a celoživotní přítelkyně, nepřinášejí ucelený životopis slavné spisovatelky. O to více nám však přibližují lidskou bytost z masa a kostí, jejíž vzácný dar přenést se přes životní trable s úsměvem, humorem a nadhledem nám všem tolik imponuje.
Zastavili jsme před domem a celá rodina včetně dětí a psů se vyřinula na ulici. Už to věděli. Mary jim zatelefonovala, když jsem byla u plicního specialisty. Měla jsem už připravenou postel - maminčinu velkou postel s nebesy, ve které jsme se všichni narodili a odstonávali své dětské choroby. Čekal mě oheň v krbu, vůně horké, čerstvé kávy a mnoho lásky a pochopení. Asi až příliš mnoho. Propadla jsem sebelítosti. Namísto abych si přiznala, že je to vlastně velká úleva vědět, co mi chybí, a vědět, že jsem byla nemocná a ne líná a tupá, ronila jsem slzy na maminčinu modrou prošívanou deku a v duchu jsem si kreslila žaluplné scénky, jak Anka a Janka kladou květiny na můj čerstvý rov. Byla jsem ohromná fňukna bez špetky smyslu pro humor. Kašlala jsem celou noc a bavilo mě to.
Jak se pamatuju, bylo ve městě počasí konverzačním námětem, jenž se podával ve společnosti jako solené buráky a nepředpokládalo se, že přetrvá několik úvodních vět. Na venkově je počasí právě tak důležité jako potrava a někdy znamená život nebo smrt. Diskuse o počasí se mohou větvit do mnoha zajímavých směrů, jako je třebas mimino paní Exeterové, které se narodilo málem na pláži, protože bouře smetla molo, takže převozní pramice nemohly přistávat, a pobřežní hlídku nešlo zavolat, protože jediná telefonní linka na ostrově byla obsazena receptem na švestkový koláč. Za těch dvanáct let jsme tu zažili největší deště, největší sucho, nejstudenější zimu, nejvíc sněhu, největší zemětřesení, nejhorší sesuv půdy, nejvyšší příboj, nejnižší pokles hladiny při odlivu, nejprudší vichřice, nejdelší období nepřetržitých větrů, nejhustší mlhu, nejparnější den, nejranější jaro, nejpozdnější jaro, nejstudenější léto, nejteplejší podzim, nejchmurnější zimu (tuhle), nejdeštivější Vánoce - a k tomu úplné zatmění Měsíce, totální zatmění Slunce a létající talíř na oregonském břehu.
Recounts the years of economic crises of the 30's, after the divorce from her first husband when she moved back to her family in Seattle with her two daughters.
James Herriot, pevně upnutý v bezpečnostních pásech v kokpitu leteckého trenažéru, musel vyměnit své civilní holínky a manšestrové kalhoty za boty ze skopovice a neforemnou leteckou výbavu, ale novou profesi nenalezl. Nakonec RAF musely přijmout na jeho stanovisko... Další svazek jeho pamětí zastihuje autora snícího o dni, kdy se bude moci vrátit ke své ženě Heleně a k malému synkovi, společníkovi a veterináři Siegfriedovi, věčnému studentu Tristanovi - a všem starým přátelům z Darowby - dvounohým i čtyřnohým. Herriotova knížka je vyprávěním o úspěších i omylech, o životních výhrách i klopýtnutích, s nimiž se každý musí vyrovnat
Zuzi a Koko jsou sestry a přitom i nejlepší přítelkyně. Jejich přátelství však málem vezme za své v prvním ročníku internátní školy v Laurel Crest. Když se seznámí s Puanani, milou havajskou dívkou z vedlejšího pokoje, Koko je jí úplně okouzlená. Zuzi si však o ní myslí, že jenom dělá potíže a rozbroje. Puanani chodí na vyučování bosa, učí celou školu tančit hula a jíst papaáje. Internátní škola, to jsou na jednu stranu veselé eskapády a dobrodružství, půlnoční večírky, první schůzky, zároveň jim však přináší sebepoznání a toleranci k těm, kteří se liší. Kniha navazuje na předchozí dva příběhy o Zuzi a Koko, v tomto vyprávění autorka navíc uplatnila svoji znalost Havaje a svůj obdiv k této zemi a nechává nahlédnout čtenáře do půvabů těchto ostrovů a jejich obyvatel.
Kultivovaný detektivní příběh odehrávající se během plavby zaoceánským parníkem. Detektiv doktor Fell pomáhá kapitánu Whistlerovi s řešením případu, který se stal na jeho luxusní lodi plující z New Yorku do Southamptonu. Během plavby je přepaden synovec člena americké vlády a je mu odcizena část amatérského filmu, který natočil a na kterém je zachycen jeho strýc v kompromitující situaci. Zveřejnění filmu by mělo pro strýcovu kariéru nedozírné následky. Dále se lordu Sturtonovi ztratí vzácný šperk „smaragdový slon“ a je zavražděna lordova asistentka. Poté, co doktor Fell zjistí, že s lordovou identitou není vše v pořádku, odhalí pachatele a dovede případ ke zdárnému konci.
